Vojáci v jídelně stavěli vlastní barikádu ze všeho, co předtím padlo na zem při výbuchu a dalo se to jakž takž unést.

„Ji-ssi," zasípal Mat a přitáhl si Kyungji za lem kombinézy směrem k sobě. „Uřízni mi tu zkurvenou nohu." Požádal ji. Kyungji ho nešťastně pohladila po tváři. „Prostě ji uřízni," zavrčel on. To se tak ve válce dělá, pomyslel si, ale nechtěl ji moc děsit.

„Dívej se na mě," štěkla skoro hystericky. „Tady se žádný nohy řezat nebudou, slyšíš?" zavrtěla hlavou a naklonila se k němu blíž.

„Ji-ssi," oslovil ji znovu, jeho hlas ustupoval a tělo chřadlo, „vím, že to myslíš dobře, ale mám tam rozdrcený všechny myslitelný kosti. I koleno. Všechno."

PSY se na ty dva zoufale díval a netušil co dál.

„Stejně mi ji uříznou v nemocnici," říkal dál Mat Kyungji. „Dobře to víš."

„Ty do žádné nemocnice nejdeš, lásko," zavrtěla hlavou rázně znovu. „Dostanu tě odsud pryč, tak přestaň říkat blbosti." Napomenula ho.

Mat se sám natáhnul po jedné stříkačce morfia, který měl po kapsách, a vrazil si ho do nohy.

„Mat-ssi," opakovala Kyungji stále nešťastněji. „Jsem tu s tebou. Jen klid." Mat se jí díval do očí a věděl, že kdyby měl teď umřít, alespoň by to bylo v náručí té správné. Zavřel oči. „Dívej se na mě, Vasil-ssi!" začala hysterčit a propleskla ho. „Dívej se na mě!"

PSY se mezitím zkroušeně podíval na Matovu ránu, potom na Kyungji. „Má pravdu," řekl jí pomalu, ale rozhodně. „Ten sloup je z mramoru a váží tak dvě tuny." Což je poměrně přesnej odhad. Kyungji spojila rty v úzkou čárku a podívala se na něj. „S tímhle nepohneme, sestro," zavrtěl PSY s povzdechem hlavou. Zadíval se na usmívajícího se Mata, kterej neměl oči pro nic než pro Kyungji. j-hope se na ně taky díval a začal zprudka oddechovat. To poslední, co ještě potřeboval, bylo být svědkem u řezání končetin. Kyungji si odhrnula vlasy z obličeje. „Já mu tu nohu uříznu," kývnul na ni PSY.

Kyungji se slzami v očích vrtěla hlavou, ale Mat v jejím náručí přikyvoval, že je to tak správné. PSY se na ně naposledy podíval a vzal do ruky nůž.

Pokud jste to ale ještě nepochopili, Kyungji je dostatečně umíněná na to, aby zatrhla i to, co se zdá tak očividně nezvratné. „Ne!" vykřikla. „Seženeme páku a nějak tu zkurvenou sochu odvalíme!"

PSY na ni vytřeštil oči. Teď chce takto blbnout? Teď? Vážně?

j-hopovi se tenhle plán však taky zamlouval víc než to řezání. „Potřebujeme něco kurva těžkýho," přidal se na Kyungjinu stranu. Jakmile se však pokusil vykouknout ven, už po něm začali střílet. Bylo to jako podělaná zákopová válka. Rychle se schoval za sloup. Kyungji a PSY se přimáčkli k zemi. Všude lítala suť.

„Zadní schodiště," oznámil jsem vůdci naši polohu, když jsem s rukojmími za sebou v čele s Dalhwou a Dalrae začal znovu vybíhat schody.

„Odstřelovači si musí myslet, že jste rukojmí," vysvětlil mi RM co nejsrozumitelněji. „Ať si polovina z nich sundá masky. Máte minutu." Pokračoval a prošel po místnosti. Upřímně se modlil, abychom to zvládli.

„Odehrajete svou životní roli!" křičel Jungkook na rukojmí při běhu do schodů za mou řadou rukojmích, zatímco vedl tu vlastní. „Chci výkony hodný Oscara, kurva!" ječel Jungkook dál. Za ním pomalu, ale jistě stoupala ta paní, která ošetřovala Vho. „No tak, jdeme!" povzbuzoval ji, i když ona prostě nemohla za to, že je stará a pomalá.

RM si promnul ruce. „To je ono," povzbudil pro změnu Jungkooka.

„Jdeme!" zakřičel jsem na rukojmí za sebou.

„SUGA-ssi, počkejte!" vyhrkl Dalhwa. Celej se lámal v pase, když jsem se na něj otočil. „Píchá mě v boku." Zalapal po dechu.

Obrátil jsem oči v sloup. „Už tam budeme," odbyl jsem ho. „A nevykej mi, kurva. Nejsem na to zvědavej." Zamumlal jsem a pokračoval v cestě. Dalhwa za mnou sípal a funěl a teď byl ještě zmatenej, protože Jungkook vykání vyžaduje a já ho kategoricky odmítám, ale já opravdu neměl čas to řešit.

„Podej mi obvaz, PSY-ssi," požádala Kyungji a natáhla ruku přes Mata. „A ty nespi," vyčetla raněnému.

„Vydrž," zamumlal PSY jeho směrem. Mat tam jen bezvládně ležel a z očí mu vytýkaly slzy. Nejhorší na tom všem bylo, že vydržet se dá opravdu všechno. I něco tak bolestivýho a potupnýho.

„Zůstaň v klidu," zašeptala Kyungji.

„Vydrž," zopakoval PSY.

„Vypadá to mnohem líp," Kyungji se pokusila na Mata usmát, když mu nohu obvázala. Mat však začal omdlévat. Znovu si ustaraně klekla k jeho obličeji a položila jeho hlavu mezi svoje kolena. „Tlusťochu, no tak," naříkala. „Jsi tu se mnou, viď?" V koutku jí zacukalo a v očích se jí objevily další slzy. Věděla, že si tu ztrátu zaslouží. Ale on ne. Jestli ji po tomhle všem pošle do hajzlu, má všechna práva to udělat, ale nesmí umřít. Mírně s ním zatřásla.

„Kyungji," zasípal.

„Otevři oči," prosila ho. „Hlavně je nezavírej, prosím tě." Hladila ho po tváři a snažila se jeho víčka odlepit od sebe vlastními prsty. Všechno to drama kolem, kterýmu říkáme „válka", by se vlastně dalo shrnout do pár milostných dopisů. A Kyungji teď moc chtěla jeden napsat. „Mat-ssi, podívej se na mě," šeptala. „Prosím." Začala plakat. „Podívej se na mě, kurva!" zaječela a skláněla se k němu čím dál tím blíž.

j-hope na ten výjev třeštil oči, jako by to byl film a on jenom divák za obrazovkou televize. I přesto si nedokázal představit, jaký to asi musí být ztratit někoho, koho jsi miloval. Cítil by Kyungjinu bolest, i kdyby mezi nimi stála zeď. Nedokázal si představit, že by dokázal něco takovýho skousnout. A tehdy mu došlo, proč by si mezi sebou parťáci při přepadení nic neměli začínat. Na to ale bylo dávno pozdě.

„Ještě to vydrž," prosila Mata Kyungji.

PSY na ně naopak hleděl s pocitem frustrace. Věděl naprosto přesně, jak se Kyungji cítí. A ať byla jakákoliv, nechtěl, aby si tímhle musela projít.

j-hope nenápadně vykouknul a uviděl ze střechy viset polorozpadlej trám. No jasně, problesklo mu hlavou, ta páka! „Kyungji-ssi, co ten trám?" navrhl a pohodil hlavou tím směrem, kam se koukal. Kyungji se otočila tím směrem, pak zpátky na něj a přikývla.

PSY se připravil do kleku a zaboha nechápal, jak se jim ten trám podaří svrhnout dolů, ale museli to zkusit. „Kryjte nás," podíval se Matovi do očí, i když tím myslel hlavně Kyungji.

Kyungji předčasně vydechla úlevou. „Díky," zašeptala. „Díky, Jaesang-ssi."

PSY na ni kývnul. j-hope si s povzdechem nachystal všechny dostupný zbraně.

„Mira-ssi, pospěšte si! Potřebujeme krytí!" ozvala se Kyungji do vysílačky.

Mira a Jimin byli na cestě nahoru do jídelny. Jimin nechtěl myslet vůbec na nic, zatímco běžel za Mirou v ruce pistoli a chystal se proběhnout muzeem do počínající války. Nemohl.

RM jen poslouchal, jak jsme na tom my.

„Jdeme ven," nařídil jsem rukojmím. „Připraveni?" Řekl jsem jen tak, aby se neřeklo, zatímco jsem jako první došel úplně nahoru.

Rukojmí se přitiskli na schody ke stěně, aby mohli nechat projít Jungkooka, Kaie a Yeonjuna. „Zabijou nás," začal naříkat Dalhwa a pro jistotu zavřel oči.

Jungkook, kterej zrovna procházel kolem něj se na něj otočil. „Nikdo tě nezabije!" rozhodil nechápavě rukama. „Leda tak já za to, že seš otravnej, ale oni ne." Vysvětlil mu. „Nezabijou nikoho z vás." Obrátil se dolů na ostatní. Byl to frajer. Sám tahal pořád nahoru a dolů svůj batoh plnej zbraní. „Polovina z vás si sundá masky. Je to jasný?" vysvětlil a vyšel za mnou nahoru. Za ním se dobelhal ještě Kai, kterej si přinesl z knihovny už úplně všechno.

„To proto, aby viděli, že jste rukojmí," vysvětlil Yeonjun, kterej šel jako poslední a rozdával masky. „Ty si sundáš masku, ty taky a ty taky, drahoušku." Vybral pár náhodných lidí. Tím drahouškem byl Dalhwa, kterej si zrovna sundal brýle, aby přes hlavu dostal masku.

„Tak dobře," postavil jsem se na hranu schodů. „Nasaďte si masky."

V retenční nádrži si ovšem v té chvíli Soobin něčeho všimnul.