A pak tu byl RM, kterej, zatímco začínala poslední bitva, stále seděl přivázanej na židli.

„Bože!" zařvala Chaewon na matraci. Potom se se vší nevolí znovu zvedla, nenávistně se zahleděla do Namjoonových očí, popadla kleště z lékárničky a přetnula jimi pouta toho, koho měla nejblíž – tím byl pan Choi, kterej se okamžitě rozvázal a ve druhé sekundě už uvolnil ruce taky Namjoonovi, kterej si k rodící ženě kleknul, když se k ní dobelhal (pořád ho tak trochu bolelo to prostřelený chodidlo).

Lee Chaewon byla naučená být připravená na vše. I tak by ji v životě nenapadlo, že jednoho dne jí bude pomáhat rodit vůdce lupičskýho gangu.

Pan Choi rychle osvobodil taky stále trochu malátnýho Soobina.

Namjoon si vyhrnul rukávy. „Soobin-ah, přines čistý prostěradla. Vy, pane Choi, buďte tak laskav a dojděte pro čistou vodu," rozdal instrukce, zatímco se nachystal k trpící Chaewon.

Obrněný vozy zaparkovaly samozřejmě tak, aby na ně Mat nemohl vidět.

„Pohyb, všichni ven!" zařval major Jung do vysílaček. „Rychle! Jdeme!" popoháněl je, zatímco sám opustil konvoj jako poslední. „Vylezte!" halekal ještě s dohasínající cigaretou v ústech.

„Nevidím na ně," postěžoval si Mat.

A Kyungjin inženýrskej mozek si to za barikádou vedle j-hopa s hrůzou uvědomil jako první. „Jestli na ně nevidíš, znamená to, že šplhají," objasnila Matovi v jedné větě, podívala se na připravenýho j-hopa vedle sebe a pohotově vyskočila na nohy. „Chtějí odpálit střechu!" zařvala do vysílaček nám všem a vyběhla zpoza barikády.

Viděl jsem ji pod sebou probíhat v šachtě a ona nejspíš slyšela nás, že jsme nad nimi. „SUGA-ssi, Jungkook-ssi, Yeonjun-ssi, běžte na schody!" nařídila nám, zatímco sama vběhla do zbrojnice pro poslední raketu.

Kývnul jsem na Jungkooka, a ten tedy dál pokračoval doprava ke schodům.

Kyungji s raketou přes rameno vyběhla ze zbrojnice.

Osm elitních vojáků a Songil se připravili vystřelit si lana na střechu budovy. „Připravit," zavelel major Jung, načež se všechny hlavice se záchytnými lany zvedly do vzduchu. „Teď!" zařval major a háky se uchytili až nahoře na střeše. Jo, takový zařízení fakt existuje.

Znepokojenej Mat prošel celou jídelnou, kterou si naposledy mohl užít takovou, jakou jsme ji znávali, než se stala hromadou suti a v podstatě další nádrží na déšť, ač tak sloužit původně neměla.

Mat v helmě, s pistolí v ruce a samopalem přes záda takhle prošel až dozadu do kuchyně. Tu kuchyň si zapamatujte, protože v ní zahynu. To není vtip. Myslím to vážně. Mat takto prošel až k okýnku nad tácy na nádobí a vyhlídl ven na druhou stranu.

Vojáci se zezdola zajistili, aby neumřeli zbytečně brzo. Songil se dychtivě zahleděl nahoru na střechy a těšil se jen na to, až nám to spočítá.

Mat prošel dozadu do skladu a hledal něco vhodnýho, z čeho by mohl udělat barikádu v jídelně. A pak to našel – pytle mouky. Fuj, mouka. Už jsem říkal, že ji nemám rád? Dobře, že ji použil jako tu barikádu.

Obrněné vozy začaly couvat a vojáci za ně zajištění se začali zvedat od země. Párkrát se odrazili od stěny, ale jinak se jen vyhýbali oknům a lezli nahoru.

Mat popadnul dva pytle mouky a zamířil zpátky do jídelny.

Jungkook vykopnul víko šachty za guvernérovou kanceláří a vylezl ven jako první.

Mat pochodoval jídelnou.

Vojáci se blížili. Pár metrů a budou na střeše.

Mat položil svoji zátěž a pokusil se popadnout dech. Dva pytle mouky nechal na zemi u dveří a vydal se zase zpátky dozadu do kuchyně, která se zdála být slepou uličkou. Pro mě a pár dalších určitě.

Major Jung a jeho lidé byli nyní na střeše. Pokynul jim pohybovat se vpřed a sám šel jako poslední. Takovou práci fakt chcu.

Oběhli prosklenou část střechy – zrovna tam nyní procházel Mat.