Dowoo seděl v koutě luxusní berlínský vily, poslouchal Hanu skvostně hrající na piano, a viděl Seokjina v županu, jak si to k němu šine s další lahví šáňa. Už jsem říkal, že existují dobrý a špatný příběhy, ale o začátcích jsem, myslím, ještě nemluvil, nebo alespoň ne tolik. Nicméně, tohle není dobrej začátek. Takhle si Jin většinou kupuje lidi.

Když za nimi přijde, dolije jim alkoholu do sklenice, co hrdlo ráčí, a zeptá se jich: „Líbí se ti tvůj dárek?", přičemž významně nadzdvihne obočí.

Dowoo sklouzl pohledem zmateně od Hany vzadu, až k Soobinovi stojícího u dřevěnýho krbu a PSYOVI, kterej seděl přímo před ním. „Tihle dva jsou jako můj dárek?" zatěkal Dowoo nechápavě.

„U-hm," Jin přikývl, zazubil se a stoupnul si přímo před něj. „Jsou to nejlepší učitelé," prohlásil a dolil šampaňský taky PSYOVI, kterej se rozvaloval s doutníkem v čalouněným křesle. Jeho instinkty ovšem říkaly, že Dowoo nebude na loupeže tak úplně kovanej. „Jsou mistři ve svým oboru," pokračoval Jin a dolil taky Soobinovi, ačkoliv ještě nebyl plnoletej. „Ber to, jako by tě učili lítat prvotřídní letci," ušklíbnul se Jin Dowooovým směrem. Dowoo si frustrovaně prohrábnul vlasy a sklopil zrak k zemi. Tohle se mu ani za nic nelíbilo. „A speciálně pro tebe jsme vybrali loupež s nulovým rizikem." Dodal Jin, kterej vždycky rád tvrdil, že žádná loupež není bez rizika, jenomže byl taky jeden ze dvou nejlepších lhářů, co kdy po Zemi chodili, a ten druhej jsem samozřejmě já. „Je to v podstatě jen pro zábavu," mrknul spiklenecky Jin nyní a pokračoval dále do místnosti.

Dowoo se poškrábal na hlavě. „A jak jako vypadá loupež s nulovým rizikem?" vyjevil se.

„Tak, že si nikdo ani nevšimne, že je okrádáš," zahulákal Jin od piana hlasitěji, než by bylo nutné, zatímco dolil sklenici i své milované.

Dowoo vyprskl smíchy. „Ale jednou na to stejně přijdou, ne?" pobaveně založil ruce na hrudi.

„Teď ne," dodal Jin s klidem a konečně nalil taky sobě. „Ani za měsíc. Nebo za dva. Možná ani za deset."

Hana přestala hrát a zlotřile se na svého muže zašklebila. Jin jí úšklebek oplatil.

„Dávám jim tak patnáct měsíců, až se otevře muzeum vikingského zlata," na to Jin pozvednul číši. „Ale to už na nás nikdo nepřijde." Potom si s Hanou zdvořile přiťuknul. Soobin a PSY už pili.

Dowooa zajímalo jen tohle: „Vikingské zlato?"

Hana vstala, odložila sklenici a přešla po místnosti k vyřezávanému stolu, ze kterýho strhla černou plachtu, aby mohla odhalit vikingské mísy a číše nebo lépe řečeno... „Tohle jsou přesné repliky všech předmětů z největšího vikingského pokladu, jaký byl kdy objeven," vysvětlila Hana tehdy za mě a vzala jednu zdobenou vázu triumfálně do ruky.

Dowoo překvapeně vstal, fascinovaně si rozepnul kabát a podíval se na ty padělky zblízka.

„Vykopali ho v archeologickém nalezišti před osmi měsíci," pokračovala Hana, zatímco se nakláněla přes stůl se sklenicí v ruce, „a teď se nachází v trezoru dánského dědictví."

„Skutečný poklad je uvnitř a čeká pečlivě uložený na svůj další osud," doplnil ji Jin.

Dowoo vzal jednu číši do ruky, jako by už to byla ta nejdražší ze všech.

„A víš, kde ten trezor je?" Hana se ležérně protáhla. „Na zámku Frederiksborg." Dowoo se poděšeně ohlédl. Jin si potajmu poskakoval na místě. Pro něj to znamenalo jen jedno: Udělá si výlet do Dánska. A dost se tam těšil. „Je to na stejném místě, kde budu mít za tři dny koncert," Hana se potměšile pousmála Dowooovým směrem. Pro něj to taky znamenalo jen jedno: Spoustu stresu.

Dowoo hodil letmý pohled Soobinovým směrem, aniž by tušil, že Soobin je Hanin bratr. Soobin se jenom culil a krčil rameny. Dowoo si tedy poníženě vzal od Hany pozvánku na ten koncert.

A tak tam jeli v eskortě tří starodávných vozidel – v takových se Seokjin dost vyžíval.

„Bude to jako dokonalé soaré," tvrdil. „Luxusní auta, smokingy, koktejly."

Hana na místo činu přijela červeným kabrioletem na sobě šaty téže barvy. Řidič, co ji přivezl, ji taktéž galantně vyprovodil z vozu. Když jste se do obličeje toho šoféra však zahleděli blíž, mohli jste vidět, že jím není nikdo jiný než Park Jaesang – pro nás lépe známý pod přezdívkou PSY.

„Klasická hudba," rozplýval se Jin.

A Hana procházela po elegantním starodávném mostě kolem davu novinářů a jiných dementů, aniž by kdokoliv z nich jen tušil, že kromě výtečné pianistky je tahle žena také talentovaná lupička. Jediný, na co si však nyní dávala pozor, bylo to, aby se jí v díře mezi kachlemi chodníku nezaseknul podpatek, ačkoliv pod sebou měla červenej koberec.

„... a dvanáct kilo zlata," dořekl Jin pyšně.

Dowoo tu pozvánku se smíchem založil do kapsy. Hana si povzdechla a zahleděla se z okna. PSY dále vykuřoval z doutníku. Jak tak Dowooa pozoroval, docházelo mu, že chlapec asi nebude od fochu, jak se říká mezi svářeči.

Jin přišel k Dowooovi blíž. „Čemu se směješ?" zamračil se přísně. Já bych se smál například už jen tomu, že vidím Jina v tom županu, ale to asi nebyl Dowooův případ.

„Za prvé je to vikingská hrobová výbava, ne poklad," začal drmolit Dowoo, aniž by se na Jina odvážil podívat – pořád hleděl na stůl před sebou. „Takhle se tomu v archeologii říká," tvrdil. Jin se významně podíval na Hanu za sebou, a ta jen pokrčila rameny. Soobin u krbu protočil oči a znovu se napil. Byl mladší než Dowoo a už teď mnohem míň odmlouval. „A za druhé si myslím, že jsi cynik." Vpálil Dowoo Jinovi do ksichtu příkře.

PSY v křesle se začal tlemit.

„Předstíráš, že miluješ umění. Restauruješ kláštery," vyčetl Dowoo Jinovi. Jin nakrčil obočí. Takhle on o tom fakt neuvažuje. „Je mi líto, ale tohle by mělo zůstat v muzeu." Dowoo srandovně rozhodil rukama a popostrčil si brýle na nose.

„Tak moment," zarazil ho Jin. „Ty tomuhle říkáš ‚umění'?" Nechápal. Krom toho, i kdyby to umění bylo, Jinovi by nečinilo nejmenší problém ho ukrást. Proč nemít umění pro sebe, ne?

„Samozřejmě," ohradil se Dowoo. „Ty předměty jsou staré přes tisíc let. Jsou ručně vyřezávané, s nordickými symboly." Aha, tak on se v tom dokonce vyzná, pomyslel si Soobin, takoví jsou nejhorší. „Jsou to umělecká díla!"

„Spíš obyčejná kovařina! Od sprostých barbarů!" zařval Jin na Dowooa stejným tónem. Po něm nikdo řvát nebude, to teda ne, a obzvlášť ne někdo, koho považuje za vlastního syna. Možná jsem to ještě neříkal, ale v rodinách je to občas komplikovaný. „Ukradli ikonické, neobyčejné kousky od Latinů, Řeků a Féničanů a roztavili je na výrobu pohárů, talířů a amuletů." Odfrkl si Jin pohoršeně a zamával s jednou číší Dowooovi před ksichtem.

PSY si nalil sklenku skotské, položil si ji na břicho a dál pokuřoval. Tohle divadýlko ho s hladinkou alkoholu v krvi začínalo bavit čím dál tím víc.

„Vrátíme tomu zlatu jeho čest," Seokjin významně nadzdvihl obočí. Neměl ani pocit, že krade umění, protože on, Jin sám, prostě jedno velký umění byl.

„Ale prosím tě," Dowoo protočil oči a založil ruce na hrudi. Podíval se na toho pokuřujícího týpka v křesle – další barbar. A ten mladík u krbu popíjející alkohol? Jakbysmet.

„To my tvoříme umění," bránil je však Jin a přišel k Dowooovi blíž. „Protože nezapomenutelný loupeže jsou umění."

Dowoo se nevydržel dívat Jinovi do očí příliš dlouho. A tak mu nezbylo nic jinýho, než se znovu podívat na pozvánku ve své upocené dlani a začít o jeho návrhu seriózně uvažovat.