My už jsme si ovšem dlouho nepovídali o našem vůdci a o tom, jak šel porod. Nuže. Porod šel asi jako každej porod – ztuha.

Tentokrát to byl Namjoon, kdo vydechl: „Proboha.", když viděl tu spoušť mezi Chaewoninýma nohama. „Dobře mě poslouchejte," podíval se jí do očí. „Začněte zhluboka dýchat." Chaewon začala vydechovat velmi nahlas. Soobin přinesl prostěradla a kleknul si k ní zezadu. „To je ono," přisvědčil RM, když slyšel Chaewon funět. „A teď nesmíte tlačit. Je to velmi důležité," kladl jí dál na srdce.

Popostrčil si falešný brýle blíže ke kořeni nosu. Teoreticky to všechno znal. Ovšem teprve nyní uvidíme, jaká bude praxe.

„Omlouvám se, ale musím tam dát ruku," nejistě se zahleděl Chaewon do očí. „Dobře?"

„Fajn," špitla Chaewon mezi hlubokým dýcháním. Opírala se rukama o matraci, do které zarývala dlouhé gelové nehty. Hleděla na Namjoona s vytřeštěnýma oči a ať dělala, co dělala, nedokázala svůj dech správně zklidnit.

„Bude to dobrý," pokusil se ji uklidnit. Věděl však, že pokud to dítě zabije, tak ho Chaewon bude nesnášet nezvratně a navždy. Chaewon vydechovala ústy a sípala u toho, jak kdyby byla v posledním tažení. „Jdeme na to," přikývl Namjoon a vsunul do její vagíny celou dlaň. Chaewon už nedokázala vysílením ani ječet, ale v její tváři se objevila bolestná grimasa, když to udělal.

Po střeše Národní banky se nám mezitím procházeli vojáci a zrovna se skryli za skleněnou konstrukcí. Lepší už to bejt nemohlo.

Mat vytáhl z kuchyně další dva pytle mouky a vydal se s nimi přes jídelnu ke dveřím.

Major Jung ve svých bojových barvách si kleknul úplně dopředu, načež pokynul všem, aby zase pokračovali před ním. Vojenský povely neznám, ale nějak mi uniklo, jestli teda on chrání svoje vojáky, nebo spíš oni předně chrání jeho.

PSY se setkal s Kyungji a j-hopem na chodbě vedoucí do jídelny. Všichni tři měli na hlavě helmy a byli plně vyzbrojeni, Kyungji měla pro jistotu ještě tu řízenou střelu, jako by sama nebyla jedna dost neřízená.

„SUGA-ssi, kde jste?" ozvala se do vysílačky.

„Ve druhým patře," odvětil jsem, zatímco jsem vybíhal schody. „Ve třetím." Oznamoval jsem, zatímco jsem běžel nahoru s Yeonjunem a Jungkookem v patách.

„Překvapte je zezadu," nařídila nám Kyungji. „Mat-ssi?" oslovila dalšího vojáka.

„Stavím barikádu," oznámil Mat procházející jídelnou.

„Stáhni se do muzea a počkej na mě," nařídila okamžitě Kyungji jemu. Nechtěla to přiznat, protože věděla, že je to nefér, ale nejvíc se strachovala právě o něj. Přidala do kroku a j-hope s PSYEM si toho samozřejmě všimli.

Mat ji ovšem neposlouchal. Rozběhl se zpátky do kuchyně pro další pytle mouky.

Vojáci se začali sunout podél celý střechy, aby obsadili všechny rohy. Songil se vydal dobrovolně dál jako první, namířil před sebe samopal a vedl dál ostatní vojáky včetně ctěného majora.

RM pomáhal Chaewon rodit. Měl ruku v útrobách jejího těla, zatínal zuby a snažil se správně nahmátnout dítě, zatímco ona plakala a ze všech sil se snažila netlačit, což je sice na porod dost ulítlý, ale možná jste si všimli, že v tomhle příběhu je vyloženě jen málo věcí, který nejsou. Vlastně mě momentálně žádná nenapadá.

„Nemůžu," naříkala Chaewon bolestí.

RM toho dne zjistil, že praxe je často něco úplně jinýho než teorie, protože pořád ne a ne to dítě správně uchopit, přestože tu poučku tak skvěle znal.

„Prosím, Namjoon-ssi," vzlykala Chaewon. „Prosím."

Songil se schoval jako první zezadu za vchod na střechu. Major Jung si kleknul před něj a úplně dopředu ještě nějakej jinej voják, kterej zkontroloval, že je vzduch za rohem čistej. Kývnul na majora, jakože můžou postupovat, a ten mu dal pokyn, aby tak okamžitě učinil.

Voják tedy vyběhl ven, schoval se za stěnu a vytáhnul první výbušninu. Major Jung připravil další, když viděl, že je jeho muž z dohledu.

Mat dostavěl barikádu. Taková barikáda ti je ale dost na nic, když se zrovna procházíš pod střechou, kterou se nějací zkurvysyni snaží odpálit.

„Musím ještě hlouběji," povzdechl si Namjoon. Zmučená Chaewon už jenom přikývla. Pomyslela si, že tohle jí patří za všechno to utrpení, který způsobila Hoseokovi a všem ostatním zločincům, který mučila. Mírně zavyla, když do ní RM vsunul celou dlaň. „Ještě kousek." Dodal a ne že by si to zrovna užíval. Ono by to bylo asi divný kdyby jo.

Najednou však ucítil, že dítě má nyní přesně v tý pozici, v jaký by být mělo a nesmírně se mu ulevilo. Začal tahat zpátky.

„Aúúú," procedila skrz pevně zatnutý zuby Chaewon.

„Hrudník. Mám hrudní," oznámil jí Namjoon. „Už to bude." Sliboval jí.

Chaewon začala křičet. On před ní klečel s rukou v jejím těle a doslova z ní tahal její dítě.

„Au!" zavyla Chaewon znovu. „Prosím! Namjoon-ssi!"

„Už to bude," zopakoval. Mírně se chvěl a do očí se mu hrnuly slzy. Netušil, jestli je tohle hnusný a zvrácený, nebo boží a nádherný. Svým způsobem to bylo asi obojí. „Myslím, že už vím jak. Vytáhnu dítě. Naráz," zašeptal. Chaewon se pokusila ignorovat fakt, že právě použil slovo jako „myslím". Se zatnutými zuby a očima rudýma od pláče mu nyní hleděla do očí. Jeho obličej u sebe měla tak blízko jako ještě nikdy a najednou se s ním cítila tak, jak nechtěla. Tak, jak se s Namjoonem nakonec cítí úplně každej. V bezpečí. „Ještě kousek," zašeptal. „Jen kousek."

Voják s plastickou trhavinou v ruce se vydal podél stěny střechy až do samýho středu.

Chaewon se zhluboka nadechla, ale neubránila se bolestným výkřikům. Soobin i pan Choi nyní klečeli za ní a jenom sledovali Namjoonovo počínání.

Voják umístil na střechu první výbušninu a aktivoval ji.

„Mat-ssi, okamžitě vypadni a schovej se v tom zkurveným muzeu!" zařvala hysterická Kyungji do vysílačky, zatímco přicházela s j-hopem a PSYEM v patách z druhé strany.

Mat ale právě dostavěl svý mistrovský dílo – tu barikádu. Té bohužel nezbývalo víc než pár sekund. „Ne!" odvětil rozhodně do vysílačky. Jako voják byl zvyklej riskovat svůj život v plným nasazení. A z dneška opravdu nehodlal dělat výjimku.

Voják připravil a aktivoval druhou výbušninu. Pak už to šlo ráz naráz. Najednou byla oblepená celá část střechy přímo nad jídelnou, kde se Mat skrýval za barikádou.

„Kurva, Mat-ssi!" ječela Kyungji. „Tohle je rozkaz!"

Ale Mat si jí nevšímal. Šel zpátky ke kuchyni, aby svoji barikádu mohl ještě vylepšit.

Voják, kterej začal s aktivováním výbušnin vzal do ruky detonátor a i s majorem Jungem se schoval zpátky za vchod na střechu.

„Jdeme na to," zopakoval Namjoon poněkolikáté a utřel si volnou rukou zpocený čelo. Chaewon s trpitelským výrazem ve tváři už na něj jen hleděla jak na zjevení a veškerá naděje na to, že tento maník snad dokáže zachránit její dítě, ji pomalu opouštěla. Namjoonovi vytekla z oka omluvná slza. Rád by to zvládnul líp, ale tohle dělal úplně poprvý. „Tak jo," povzbudil jak ji, tak sám sebe.

Major Jung a jeho kolega na sebe kývli. „Kryjte se," řekl všem svým lidem major do vysílačky. Ti se přikrčili za vchodem na střechu nebo na druhé straně od místa polepenýho výbušninama.

„Mat-ssi, do prdele, poslouchej mě!" zkusila to Kyungji naposledy. „Tohle neříkám jako generál, ale jako žena, která tě miluje!"

„Cože?" zarazil se Mat zpátky na cestě ke svý barikádě s pytlem mouky přes rameno.

Ale už bylo pozdě.

Voják zmáčknul detonátor.

Chaewon zaječela.

Kyubok s Krtečkem se v očekávání výbuchu dívali na střechu banky zezdola.

Mat potom, co mu Kyungji právě řekla, přišel omylem bezmyšlenkovitě blíž pod střechu.

Namjoon nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo – vytáhl z Chaewon dítě. Živý. Dítě. Byla to krásná holčička. Pravda, trochu zakrvácená a oslizlá, ale takoví všichni přicházíme na svět. A Namjoon, když ji viděl, nemohl jinak než začít plakat dojetím. Chaewon se únavou svalila na záda.

A v ten samej okamžik mohli odstřelovači v budově naproti, všichni zezdola a nejspíš taky lidi v okolí půl kilometru od banky vidět a slyšet obrovskej výbuch na střeše. Vojáci se krčili ve svých úkrytech.

Ale ty davy lidí dole samozřejmě začaly panikařit.

Všude kolem vojáků začal lítat popel a suť. Ale ten, co zmáčknul detonátor, což byl mimochodem ten samej, kterej sem přijel rovnou z psychiatrické léčebny, se začal jen potměšile smát, zatímco mu popel sprchoval obličej.

Kyubok a Krteček si to nechtěli přiznat, ale taky se docela vyděsili, když ten výbuch viděli. Byl mnohem větší, než Kyubok čekal. Vlastně tam nahoře vytvořili menší hřib, jako by se jednalo o jadernou zbraň.

Dítě začalo plakat. Chaewon slyšela svoje dítě plakat. V tu chvíli byla coby vyšetřovatelka naprosto rozložená a nepoužitelná.

Davy před bankou se začaly bouřit, jakmile se trochu vzpamatovaly. Několik televizních stanic zachytilo ten výbuch v přímým přenosu.

Namjoon v gumových rukavicích před sebou držel plačící dítě a smál se. Jeho dva kumpáni si klekli po jeho boku. Pan Choi se usmíval, protože mu to přišlo hezký a Soobin jen udiveně kroutil hlavou, protože opravdu netušil, že během přepadení bude ještě ke všemu svědkem porodu. A Chaewon? Ta se taky nepřestávala usmívat. Cítila nesmírnou úlevu.

Namjoon jí opatrně přitisknul její dítě k hrudi. A ona se rozplakala štěstím, když to malý stvoření ucítila dýchat a hýbat se na svým těle.

To byla jedna část příběhu. Pak tu byla ta druhá, ve které až na odstřelovače pod bankou dolítla část suti ze střechy.

A když se na sebe pan Choi a Soobin naposledy usmáli, oba se v jeden okamžik zahleděli před sebe a uviděli na monitoru zprávy o jediným – o výbuchu střechy v Jihokorejské bance. Chaewon ležící na zádech se znepokojeně otočila tím samým směrem, když viděla jejich strnulé obličeje. A když to udělala, ponoukla tak našeho vůdce udělat to samé.

Kyubok se odměřeně podíval na Krtečka, kterej na něj hleděl s naprostou hrůzou v očích. Kyubok si ho však dál nevšímal a odešel zpátky do stanu. Krteček se však nemohl ubránit pocitu, že Kyubok svým počínáním právě spustil něco dost ošklivýho, a ještě chvíli zůstal stát na místě.

Kim Namjoon se jako v transu postavil a zůstal hledět na tu obrazovku. Viděl všechny ty šílený zprávy o tom, co se právě děje, a pochopil, že příliš dlouho nechal banku bez dozoru. Měl pocit, že zatímco pomohl jednomu dítěti na svět, nás všechny poslal do záhuby.