Mira opatrně sáhla Kyungji na paži, když se vyklonila ven, protože měla strach, co zase Hyunshik vymyslí. A nutno poznamenat, že se bála oprávněně.

Viděla, že ti dva konečně slezli z oken, což mohlo být buď dost dobrý, nebo dost špatný znamení. A při naší smůle to bohužel bylo to druhý.

„Přestali krýt okna," oznámila Kyungji klukům na druhé straně. „Už nemůžeme čekat." Rozhodla se. Jungkook na druhé straně přikývl, zdálo se mu to tak správné. Mira váhala. „Rychle zaútočíme! Teď!" nařídila Kyungji, kývla na Jungkooka, a tak tentokrát ti dva vyšli ven, zatímco Mira a Yeonjun je kryli z kleku na konci chodby.

A tak Kyungji a Jungkook bok po boku pokračovali vpřed.

Yeonjun mířil revolverem pod okna. Nechtěl to na sobě dát znát, ale tohle se mu ani za nic nelíbilo. Mira na druhé straně s mou pistolí plnou nábojů se ostatně cítila stejně. A jejich nekalý tušení bylo správný.

Proti Jungkookovi a Kyungji totiž zničehonic vyjel nákladní vozík krytý štíty zpoza rohu. Ti dva zůstali stát úplně ochromení, protože nic tak debilního snad jaktěživi neviděli. Což o to, ten nákladní vozík sám o sobě byl nejspíš úplně neškodnej.

„Co to sakra je?!" rozčílil se Jungkook a nevěřícně svěsil samopal.

„Zpátky!" zařvala na ně Mira, která z toho měla blbej pocit. A oprávněně.

Jungkook a Kyungji se tedy dali na ústup, zatímco stříleli na ty štíty.

„Otevřít!" zvolal Hyunshik. Neseděl totiž v obyčejný ještěrce, se kterou můžeš akorát tak vykládat náklad do vyšších sfér nebo tak nějak. Tahle potvůrka měla jednu inovaci – zabudovanej kulomet.

Z toho kulometu začal Hyunshik střílet těsně předtím, než ti dva stihli zalézt za stěnu. Já a j-hope jsme těžce nestíhali. Taková habaďůra by nás byla schopná všechny odrovnat.

Ale ještě tady byl Jimin, na to nezapomínejte. Nyní viděl ten vozejk s kulometem projíždět přímo pod sebou a upřímně se zděsil. Zakroutil hlavou nad dementními nápady svýho bývalýho přítele.

Čtveřice obránců, aniž by tušili, že jejich parťák je přímo nad nimi jako nějakej strážce, se znovu v zoufalství vyklonila, aby mohla alespoň zdržovat, když už ne ničit.

A v takové chvíli Hyunshik zavolal: „Zavřít!", aby mohl být nenapadnutelný. Jestli něco jako „otevřít" a „zavřít" křičel na Jimina při sexu, tak teda potěš koště.

Mira, Kyungji, Jungkook i Yeonjun stříleli na štíty, ale to postup vozíku nezastavilo, jen zpomalilo.

Jimin si počkal, až projede pod ním. Povzdechl si. Nikdy nechtěl, aby to s Hyunshikem dopadlo takto dramaticky.

Následoval jsem Hoseoka. Když jsme teď byli až po zuby vyzbrojení, nemohli jsme ani utíkat, jakou jsme na sobě měli zátěž. Šli jsme však tak rychle, jak jsme mohli. On zatínal zuby a já byl připravenej oddělat všechno, co bude stát v cestě tomuto vítězství. Kvůli bandě. Kvůli Namjoonovi, kterej teď bojuje vlastní bitvu.

Naše kulky Hyunshika naštvaly tolik, že na to ještě dupnul. „Otevřít!" zařval znovu, aby mohl začít střílet. No to mě poser. Všichni čtyři zapadli na svá místa za roh, Mira takřka odletěla, jak ji ta velká ráže překvapila. Do chodby lítal jenom prach a nic než prach. Ve stěně naproti se tvořily velký díry po každý kulce.

„Poslední klip!" zařvala Kyungji a dobila svůj samopal. Mira zatnula zuby. Jungkook se na ně zoufale podíval. Neslyšel nic než přibližující se stroj a palbu z kulometu.

Jenomže spása bývá občas tichá a nenápadná. A v tomhle případě byl naší spásou Jimin, kterej nechal projet vozík a odklopil víko větrací šachty, aby se mohl zjevit přímo za ním a kulomet nemířil na něj.

Mira, Kyungji i kluci se z posledních sil vzchopili, aby mohli dál bombardovat štíty krycí palbou, načež Hyunshik znovu zařval „Zavřít!" a garantuju vám, že to vůbec nebylo vzrušující. Dva štíty se opět pouze srazili k sobě vlivem dvou Hyunshikových poskoků. „Otevřít!" nařídil po chvíli.

„Kurva!" ulevila si Mira, které v pistoli došly náboje, a musela se schovat. Kyungji došly náboje asi o milisekundu později. A Hyunshik jako blázen střílel velkou ráží na stěnu před sebou. Byl to nyní on, kdo ničil budovu Národní banky, my se jen bránili. Jen tak pro informaci.

„Došly nám náboje!" zařval zoufale Jungkook na druhé straně, zatímco Hyunshik střílel a křičel jak pominutej. Jungkook se schoulil do klubíčka Yeonjunovým směrem a připravil se na smrt. Potřebovali jsme jen pár sekund, abychom já a j-hope mohli ostatní vyzbrojit.

A Jimin rozhodně nehodlal vidět svoje parťáky umírat, když může zasáhnout. Spustil se dolů do chodby tak, že chvíli visel držící se rukama pouze za kovovej okraj šachty. Takhle odhadoval možnosti svýho dopadu, načež se pustil a spadnul do kleku. Odlepil zrak od zaprášené země. Taková spoušť.

„HYUNSHIK-SSI!!!" zařval z dřepu na koleni přes celou chodbu a sáhnul dozadu na pistoli, kterou měl za pasem.

Tento hlas Hyunshik poznal všude. V jedné vteřině přestal střílet, pustil pedál vozíku a otočil se, aby mohl vidět nasupenýho Jimina, jak klečí přímo za ním a ve tváři rozhořčený, maniakální výraz, jaký u něj neznal.

Jimin se pomalu zvednul a připravil si zbraň. Hyunshik vytřeštil oči a funěl. Na jednu stranu byl tak rád, že Jimina vidí. Na druhou stranu mu nedocházelo, že Jimin s ním sem nepřišel flirtovat. Stál nyní přímo u otevřené zbrojnice a pomalu zdvihnul zbraň Hyunshikovým směrem.

Kyungji a Mira se na sebe nejistě podívaly. Mira zavrtěla hlavou, že situaci vůbec nechápe. Kyungji teda otočila zrak směrem k Jungkookovi a Yeonjunovi. Jungkook jen přimhouřil oči a natiskl ucho na zeď, aby mohl slyšet každý slovo.

Hyunshik neohrabaně vylezl z vozíku s rukama nad hlavou. „Jimin-ssi..." vydechl šokovaně, když viděl, že Jimin na něj míří zbraní. „Uklidni se." Mírně mávnul jednou rukou dolů, protože si myslel, že složí zbraň.

Jimin před dvěma lety by to možná udělal. Ale tenhle Jimin ne. Tenhle Jimin byl součástí největší lupičský bandy v dějinách a ohlídnul se po rukojmích ve zbrojnici – guvernéra Parka, kterej dával ruce nad hlavu, Dalhwu, kterýmu Hyunshik svěřil plamenomet, a Dalrae, která se pořád nejistě tiskla Dalhwovi k rukávu.

„Hni se a střelím!" zavrčel Jimin na guvernéra, kterej se hýbal, ale ve skutečnosti se opravdu jen vzdával. Všichni tři rukojmí na rozjívenýho Jimina hleděli. Zvenku nevypadal nebezpečně, ale uměl být pěkně vostrej, když se dožral. A Hyunshik ho dokázal rozpálit doběla, o tom není pochyb. Znovu si ho prohlídnul, potom znovu otočil hlavu doprava ke třem rukojmím. „Na kolena, kruci!" zařval na ně se zamračením.

„Jdeme na zem," kývnul guvernér Park na své dva společníky, a ti poslechli. Stačil jeden Jimin, aby celou tuhle noční můru vyřešil.

Nyní udělal pár kroků směrem k Hyunshikovi.

„Nedělej nic, čeho bys litoval," prosil ho Hyunshik s rukama nad hlavou, zatímco se přibližoval taky. Ale už bylo pozdě. Jimin litoval. Litoval toho, že ho musel potkat, aby se mohl setkat s Jungkookem. „Polož tu zbraň, prosím." Škemral Hyunshik.

Jimin si dopáleně olíznul rty. Nelíbilo se mu, jak si Hyunshik myslí, že ho pořád ještě zná. Odjistil zbraň a výhružně se mu podíval do očí.

„Ty ale nevystřelíš..." poučil ho Hyunshik se zavrtěním hlavy, „... že ne?" Začal se ujišťovat.

Jimin vzpupně zvedl bradu. Měl svou hrdost, ale chtěl dát Hyunshikovi ještě jednu šanci, pokud okamžitě přestane mlít hovna a vzdá se.

„Nezastřelil bys toho jedinýho, kdo tvýmu synovi zbývá," pokračoval však Hyunshik přesvědčeně. „A víš, proč to vím?" podíval se Jiminovi do očí. „Slibuju ti, že se o něj postarám, až tohle všechno skončí."

Jimin nasucho polknul.

„Budu jediný, za koho se nebude stydět," procedil Hyunshik skrz zuby.

„Na kolena!" zařval na něj Jimin, kterej to nechtěl poslouchat.

To bohužel neviděl, že Hyunshik vzadu za opaskem taky ukrývá jednu pistoli. „Ty to nechápeš?" zeptal se ho s rukama stále nad hlavou. Jimin cenil zuby, valil oči a... no... nechápal nic. Věděl jen to, že se Hyunshika akutně potřebuje zbavit. „Copak to nechápeš?" Hyunshik nad ním ohrnul nos. „Nehraj si na někoho, kým nejsi. Nikdy nebudeš jedním z nich!"

Jimin nakrčil obočí.

„Vždycky budeš potají..." začal znovu Hyunshik a natáhl se dozadu pro svou pistoli, v tu chvíli ho však Jimin výhružně střelil do ramene, aby toho nechal. Hyunshik nám nikdy nedokázal doříct svou úžasnou myšlenku, protože nevěřícně udělal dva kroky vzad. A když se na něj znovu podíval, Jimin ho střelil pro jistotu ještě do druhýho ramene.

Jimin tam stál a koukal se, jak se Hyunshik klátík zemi. Rozhodně byl jedním z nás. Z nás, kteří děláme věciv zápalu emocí a bez rozmyslu.