A proto vám nyní velice dopodrobna vylíčím, co se dá stihnout za pár minut.

Jungkook vzal Jimina do kanceláře guvernéra, která nyní byla plná popelu a suti. Sedli si na zem pod okno k radiátoru, kterej samozřejmě nefungoval. Jimin s kombinézou zapnutou až ke krku v neprůstřelné vestě se schoulil do klubíčka. Jungkook vrchní část kombinézy oblečenou neměl, neprůstřelnou vestu si dal pouze na triko. Nyní s nohama nataženýma před sebou popadnul rozklepanýho Jimina za ruku a propletl prsty jeho pravé dlaně se svými na levé.

Jimin si vlastní levou rukou stále objímal kolena. Na chvíli se díval na spojené dlaně, ale poté odvrátil zrak a zahleděl se do neurčita. V očích měl slzy.

Jungkook si ho prohlížel. „Když někoho střelíš, je ti děsně," povzdechl si a zahleděl se do Jiminovy bledé tváře z profilu. „Nenávidíš se. Vím to od té chvíle, co jsem tě střelil do nohy. Kdyby se ti ten den něco stalo, stal by se ze mě vrah," zašeptal a hryznul se do rtu. Potom se však neubránil pousmání. „Ale tak to není." Zavrtěl hlavou. „Svět se nedělí na dobráky a vrahy. Dělí se na šťastlivce a nešťastníky. Protože všichni ubližujeme, Jimin-ssi, ale já jsem měl ten den štěstí," znovu se obrátil na Jimina, kterému se hrnuly slzy do očí. „Vím, že na přepadení vidíš jako jedinou možnost vězení, nebo smrt, ale takhle to nefunguje," vydechl při pohledu na Jiminův nos, vlasy, tváře. A v ten okamžik si uvědomil, že je do něj zamilovanej stejně, jako byl na začátku. Jasně, možná to pohnojí. Jednou. Dvakrát. Tisíckrát. Ale byl si jistej. „Tehdy," pokračoval, „tehdy jsem tě ošetřil. Zatancoval ti. A od tý doby jsme byli šťastní." Shrnul.

Jimin se snažil polykat slzy. Se skleněnýma očima hleděl před sebe a vrtěl hlavou. „Jednou to vyšlo," špitnul. „Jednou jsme byli ti ‚šťastlivci' my dva. Ale co když to podruhé už nevyjde?" Rozvzlykal se. Potom se odvážil podívat Jungkookovi do očí. „Co když jsme pokoušeli štěstí až příliš, Jungkook-ssi?" zašeptal.

Jungkook si znovu povzdechl. Netušil, co mu na to má říct. Přiložil Jiminovu dlaň ve své ke svým ústům a něžně ji políbil. Nebylo co dodávat. Jaké kdo bude mít štěstí, se ostatně dozvíme za chvíli.