Když Mira poslala Kyungji do podzemí, došel jsem za ní jako jedinej rychlým krokem až k hlavní vysílačce, kterou jsme nyní střežili v guvernérově kanceláři. Svým rázným příchodem mě trochu překvapila a trochu vytočila, protože začala být nepředvídatelná.

Tak jsem jí chtěl udělat to samý. Chtěl jsem jí říct, že si sem nemůže jen tak nakráčet a předstírat, že tady tomu celýmu velí. Pozoroval jsem ji, jak bere do ruky vysílačku.

„RM-ssi, tady Mira," ohlásila se. „Slyšíš mě?"

Prohlížel jsem si ji. Pravda, možná jsem trochu žárlil. Už nebudu Namjoonova oblíbená osoba v bance, pokud jsem někdy byl. Odteď už nebudu ani dobrej velitel, i když jsem si to místo vydupal, protože je tady ona. Časy se mění.

Změnily se hodně. Protože RM teď seděl spoutanej v retenční nádrži v řetězech a my o tom neměli zkurvený ponětí. „RM-ssi, tady Mira. Slyšíš mě?" ozvalo se z vysílačky na stole.

Ale nad tou vysílačkou se hrozivě a mocně nyní skláněla Chaewon. Když se probral, viděl ji tam stát a hrabat se ve všech jeho plánech. Byl svázanej tak moc, že se opravdu nemohl pohnout a hlava mu třeštila od toho nárazu o stůl.

Mira několikrát zopakovala svou větu. Chaewon fascinovaně vytřeštila oči a otevřela pusu dokořán. Podívala se Namjoonovým směrem. Ten jen tisknul zuby pevně k sobě, aby nezačal nahlas klít.

RM neodpovídal. A já jsem v tu chvíli nemyslel na něj. Stál jsem za Miřinými zády a pomalu si ji přeměřoval. Jak moc jí vlastně smím věřit? Jak moc věřím sám sobě? Proč na nás zaútočí tak rychle a proč ona tak rychle jedná? Má strach? Něco jim prozradila?

Nemohl jsem si pomoct, začal jsem do ní rýpat. „Jak dlouho tě vyslýchali v tom stanu?" zajímal jsem se.

Mira odměřeně položila vysílačku. „Třicet hodin," odvětila a prudce se na mě otočila, takže jsme nyní stáli tváří v tvář. „Co?" štěkla přísně. „Zdá se ti to moc dlouho na to, abych dokázala držet hubu?" ušklíbla se.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou. „Pro mě ne. Pro tebe nevím." Pokrčil jsem rameny a přimhouřil oči. „Třeba se ti zastesklo, když jsi viděla odznak." Dal jsem ruce do kapes a prohlížel si ji. Ona se ležérně rukama opřela o stůl za sebou. „A potom jsi možná prozradila, jak dostaneme ven to zlato, takže ho dostali." Pohodil jsem hlavou směrem k vysílačce. „A brzo dostanou i nás jenom proto, že jsi udělala špatný rozhodnutí, inspektorko Choi." Ušklíbnul jsem se na ni a dramaticky zavrtěl hlavou.

„Aspoň jsem neukazovala svůj pitomej ksicht asi tak celý jižní polokouli při útěku z ostrova. Nenapadá tě někdo, kdo by toho byl schopnej, pane Mine?" oplatila mi ten nepříliš vstřícnej tón a opět se otočila k vysílačce. Já se neubránil hlasitýmu zasmání. Lidi mě oslovovali různě, ale snad ještě nikdo v životě mi neřekl „pane Mine". Neoslovili mě tak ani, když mě zatýkali, myslím. „RM-ssi, tady Mira. Ozvi se." Naléhala Mira do vysílačky, zatímco jsem přemýšlel o absurditě lidských jmen.

Chaewon nevěřícně ukazovala na vysílačku. „Co tam uvnitř do prdele dělá Mira?" vyjevila se.

RM taktně mlčel, ale tušil, že mu to nepůjde moc dlouho. Nyní to bude on, kdo bude muset držet klapačku a bál se, že to nedá, protože v takový situaci ještě nikdy nebyl.

Já se mezitím začal procházet po místnosti. Ve skutečnosti jsem nevěřil tomu, že by Mira něco prozradila, dokonce mě ani nenapadlo, že vůdce vážně chytili. „Nejspíš kryje Soobina venku," uklidnil jsem ji, vykouknul z okna a zjistil, že ona pořád kouká na vysílačku a dělá si starosti. Postavil jsem se vedle ní a opřel se rukama o stůl. „Máme se ohlásit za čtyřicet minut."

Mira ode mě odvrátila zrak. Nasral jsem ji. „Jestli máme čtyřicet minut, potřebuju vanu," spojila rty v úzkou čárku. Potom založila ruce v bok, podívala se na mě a, jako by nevěřila tomu, že to říká, seriózně dodala: „A červenou kombinézu."

Nadzdvihl jsem obočí. „Tím říkáš, že jsem vyhrál? Jsme na stejné straně barikády a je to ta moje?" ujišťoval jsem se.

„Drž hubu a padej pro tu kombinézu," nařídila mi se zamračením.

Já se nepřestával divit. „K vašim službám, MR-ssi," vystřihl jsem drzou poklonu a vypochodoval z místnosti, než mě mohla stihnout provrtat pohledem.

Mira se za mnou chvíli dívala, ale potom opět stočila svůj zamyšlenej pohled k vysílačce. Něco tady nehraje. RM musel zůstat na základně, kam by chodil? Něco se muselo posrat.

***

Věřili byste Miře na Yoongiho místě?