Lee Hyunshik. Další postava příběhu, kterou máme všichni hrozně moc rádi. Momentálně se plazil po chodbě v červený kombinéze jako žížala. A proč? Protože ho střelil jeden maník, co se jmenuje Yeonjun.

„Nesahej na mě!" ječel Hyunshik válející se po zemi. „Trefil jsi mě těsně vedle stehenní tepny!" To trochu přeháněl. Yeonjun ho totiž trefil tak těsně, až zbývaly ještě všechny Hyunshikovy stehenní svaly, aby tu tepnu trefil.

A před kým se to Hyunshik vlastně teď plazil po chodbě? Před Yeonjunem, kterej se právě přidal k naší bandě. Před Jiminem, Hyunshikovým hodně bývalým, kterej nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Před j-hopem, to je ten, se kterým jsem něco měl, kterej jen se složeným samopalem pozoroval situaci. Před Jungkookem, kterej je Jiminův méně bývalej a kterýho Hyunshik fakt hodně sral.

No a taky před Matem, kterej se nad Hyunshika sklonil, popadnul ho jednou rukou za vestu a postavil ho na nohy.

„Ošetřete mu tu ránu," odfrkl si Jungkook. „A jinak, ať kurva sklapne." Dál se s Hyunshikem nehodlal obtěžovat.

„Tak pojď, hrdino," ušklíbnul se na Hyunshika ironicky Mat a poplácal ho po rameni, načež ho začal odvádět.

„Nechám si to zašít jen v nemocnici!" začal se hystericky vzpouzet Hyunshik.

„To zdaleka není na šití," zamumlal Mat a odvedl kulhajícího (ale především simulujícího) Hyunshika pryč ze scény.

Yeonjun nad tou melodramatičností protočil oči a nemohl si pomoct, aby se za nima nedíval. Do cesty se mu ale postavil Jimin. „Cos to kurva provedl?" vyjel na něj. „Šel jsi sem pod jednou podmínkou: Zůstat v utajení. Měl jsi být jedním z rukojmích." Připomněl rázně a zamračil se. Tyhle spontánní nápady se mu ani trochu nezamlouvaly a měl pro to dobrej důvod.

Ale Yeonjun měl taky svoje důvody. „Byl tam chlap s M-16," založil ruce na hrudi a nakrčil obočí.

„Ne!" rozčílil se Jimin. „To byl jen Hyunshik s M-16! A Hyunshika s M-16 se bát opravdu nemusíš! Klidně bys mu mohl dát do ruky bazuku, a ten imbecil by netušil, jak se používá!" Chytal se za hlavu. „Snad jsme měli nějakej protokol, ne?!" hysterčil dál. Prozrazení Yeonjunovy identity byl jeden z jeho nejhorších scénářů tohoto přepadení.

Yeonjun však sepjal rty v úzkou čárku, ohlídnul se na Jungkooka, kterej stál za ním, a potom se obrátil zpátky na Jimina. „Možná jsem ti zachránil život," pokrčil rameny. „Co takhle trochu vděku?" Poplácal Jimina po rameni a prošel kolem něj. Jungkook ho následoval.

Jimin nemohl uvěřit tomu, že ho Jungkook následuje. „Měl sis k sobě vzít Junghyuna, kdyby nás chytili!" rozčílil se. Komu má Junghyuna svěřit teď? Hyunshikovi? Vážně?

Jimin se otočil a viděl, že Jungkook, kterej stál nyní blíž k němu, na něj taky nechápavě zírá. Měl pocit, že se na něj dívá jak na blázna.

„Tak zněla dohoda," Jimin se přísně zamračil na Yeonjuna za Jungkookovými zády. „Měl jsi alibi. Ale zvoral jsi to." Štěknul na něj, zatímco Yeonjun se pomalými kroky přibližoval. „A teď je můj syn bez plánu B." Jiminovi se nahrnuly slzy do očí.

„Je to i můj syn," připomněl Jungkook. Jimin sebou trhnul a poděšeně se na něj podíval, jako by si ho teprve nyní všimnul. „A Yeonjun udělal jen to, co musel." Pohodil hlavou za sebe.

„Ne," zavrtěl Jimin frustrovaně hlavou a ukázal na Yeonjuna prstem. Netušil, co to k němu podivného cítí, ale neměl dobrý pocit, když ho viděl jako součást bandy. „Svěřili jsme mu výchovu našeho syna a jemu je to u prdele!" Zařval.

„A Hyunshik je jako svatoušek?" ušklíbnul se Jungkook.

Jimin nechápavě rozhodil rukama. „Co to meleš?"

Jungkook se hystericky zasmál a zaklonil hlavu. „Je fuk, co udělá, ne?" uchechtnul se. „Může držet v ruce samopal, otírat se o tebe ptákem, nebo napadnout rukojmí!" Sjel Jimina přísným, káravým pohledem. Ten jen se slzami v očích vrtěl hlavou. „Protože vždycky za to může někdo jinej, že jo?!" Jungkook nyní řval. A Jiminovi se to nelíbilo. Jungkook to vycítil. „Hele," kousnul se do rtu a přišel k Jiminovi blíž. „Jestli o Junghyuna přijdeme, bude to naše chyba." Jimin se na něj jen zkroušeně díval a netušil, co na to má říct. „Jsme tady z vlastní vůle, tak přestaň blbnout. Není všem dnům konec." Naposledy se mu podíval do očí a zase se vzdálil.

Přidal sek Yeonjunovi, kterej jen pokrčil rameny. Společně se potom otočili k Jiminovi zády a vydali se dál chodbou.

Takhle ho tam nechali stát. Frustrovanýho. Uslzenýho. Na pokraji panickýho záchvatu. Zůstal ještě chvíli stát na místě a nemohl si vzpomenout, kdy se tahle noční můra stala jeho realitou.

***

Udělal Yeonjun správně, že po Hyunshikovi vystřelil? Byl Jimin v právu se na něj takto naštvat?