Kyungji před nás strategicky rozložila plány budovy a my se okolo ní sesypali jako hrušky. Vést válku v deseti lidech taky není nic moc, ale pořád jsme byli příliš hrdí na to, abychom to vzdali předem. Kyubok by se s náma stejně nemazal a nechal by nás postřílet všechny i na kolenou.

„Na prostranství bychom neměli šanci, ale v místnostech o svoji výhodu přijdou," Kyungji se skláněla nad plány. Jungkook po její pravici se samopalem v ruce jí tumpachově hleděl do tváře a pochopil jenom to, že nerozuměl ani hovnu. Takže co se děje? Kam teda střílíme?

Stál jsem vedle něj ověšenej granáty a jinou municí a byl jsem si jistej, že tohle nedopadne dobře. PSY vedle mě si nasadil helmu a myslel na totéž.

„Prohledáme každej kout, každou hromadu sutin," Kyungji se zahleděla na Jimina s Yeonjunem, kteří stáli přímo před ní a zapínali si neprůstřelný vesty. Oba měli pocit, že období slavných Neprůstřelných skautů dávno skončilo a oni k nim ani nikdy pořádně nepatřili, ale neříkali nic. Mira vedle nich myslela na totéž. „Hodíme granát, pak další a spustíme kulometnou palbu," instruovala Kyungji.

Mat přímo po její levici věcně přikyvoval, ale j-hope, kterej si už taky radši nasadil tu helmu a nyní stál vedle Mata, se jenom zamračil. „Tohle není nějakej zasranej film o válce ve Vietnamu," upozornil Kyungji.

„Přesně tak," odbyla ho. „Tohle je totiž ještě horší. Je to jako obrana Stalingradu. Tuhle strategii vymyslel generál Čujkov, viď, Mat-ssi?" Poplácala po zádech Rusa vedle sebe. „Spočívá v tom, že ohulíme hudbu tak nahlas, že neuslyší granáty ani vlastní střelbu. A co je nejlepší? Neuslyší ani vlastní vysílačky," s těmito slovy se posměvačně ušklíbla.