A tak začala válka – ta bankovní i porodní.

K bance se opět přiblížily dva obrněný vozy a Mat je viděl. „Konvoj vyráží," oznámil.

„Rozumím," odvětila Kyungji schovaná za barikádou u úložního prostoru, bývalé zbrojnice. „Všichni na místech? Mira-ssi?"

Jimin zrovna padnul v helmě a se samopalem v ruce za barikádu před hlavní vchod, a to vedle Miry, která zrovna nabila kulomet. Je to až skoro ironie, že tihle dva, kteří do příběhu vstoupili jako zločinem nepoznamenaní, nyní skončili bok po boku v tomhle nesmyslným boji.

„Jsme připravení," odvětila Mira do vysílačky.

Davy venku ty dva konvoje opět vypískávaly. Ovšem, co bylo horší? Že nás v životě nemohlo napadnout, kudy sem ti parchanti přilezou.

Stejně jako Jimin předtím došel jsem nyní před dveře dámský umývárny a viděl tu díru, která ve dveřích zůstala poté, co Songil mučil Vho. Rázně jsem odstrčil dveře, a protože křeslo tady už bylo připravený, stoupnul jsem na jeho okraj a i se samopalem na zádech, granáty přes hrudník a další výbavou jsem se na první pokus přitáhl nahoru do šachty. Párkrát jsem kopnul nohama do vzduchu a vynořil jsem se nahoře, kde už byli přichystaní Jungkook a Yeonjun.

„SUGA-ssi?" ozvala se Kyungji.

„Na místě," odvětil jsem a mírně kývnul na Yeonjuna před sebou, aniž bych chápal, proč se zrovna on pustil do takové šlamastyky. Nuže, asi máme každej svoje důvody.

Yeonjun se podíval před sebe na Jungkooka v čelovce, kterej jen rázně pohodil hlavou kupředu. A tak jsme se všichni tři začali plazit šachtou.

„Kai-ssi, červený kód," oznámila Kyungji za barikádou taky do knihovny.

Kai se otočil směrem k rukojmím, kteří byli posazení jeden vedle druhýho jako zasazený kytky. „Dobře, teď nikdo ani hnout!" zavelel. „Dejte hlavu mezi nohy a připravte se! Jako v zasraným letadle." Začal všechny obcházet a korigovat. Dalrae a Dalhwa, který jsme si tu nechali, se na sebe s rukama za hlavou vyděšeně podívali. To přirovnání s letadlem jim nepřipadalo přesný – leteckých katastrof se děje za rok jen málo, zatímco tady je to jedna katastrofa za druhou. Kai, náš zakřiknutej koumák přes letadla, ovšem s povzdechem dodal: „Budou turbulence."

A turbulence se právě blížily ve dvou obrněných vozech a jednom konvoji, kde si na nás někteří vojáci stále ještě doslova brousili nože a nějací jiní nabíjeli pistole. Všichni byli jinak vyzbrojení granátama a náhradními náboji až po zuby.

Major Jung si ještě v konvoji dokuřoval cigaretu, nasadil si rukavice a helmu a jinak nemyslel na nic. Měl jsem to stejně. Před válkou se nemá myslet na nic pořádnýho. Ušetříš si tak spoustu nostalgie, když máš přijít o život.

Songil se potutelně usmíval na všechny svoje kolegy v konvoji a bylo mu fuk, že si ho nevšímají. Měl za to, že to on ukončí tuhle noční můru a stane se hrdinou. Jenomže to bych nebyl já, kdybych mu nezkazil všechnu radost, viďte?

Jungkook se plazil šachtou jako úplně první, za ním Yeonjun a úplně vzadu já.

PSY se jako jedinej vydal v helmě a neprůstřelný vestě do podzemí. „Změna plánu!" nařídil třem rukojmím, kteří ještě pořád tavili. „Ať se tu stane cokoliv, ať uslyšíte cokoliv, za žádnou cenu nesmíte přestávat!" Zařval a zastavil přímo před nimi. „Mluvím smrtelně vážně. Nepřestávejte tavit, i kdyby se tu zjevil Ježíš a začal sám se sebou tančit tango."

Tři rukojmí se hystericky zasmáli jeho vtipu.

„PSY-ssi?" ozval se PSYOVI v uchu Kyungjin hlas.

„Jdu nahoru," oznámil polohlasně a chtěl odejít, ale pak ho napadlo říct ještě něco, protože přeci jenom nechává rukojmí o samotě – úplně o samotě. „Kdyby náhodou někoho napadlo vzít si kousek zlata na náušnice pro babičku," vztyčil výhružně ukazovák a zakroutil jím ve vzduchu, „radím vám dobře, nedělejte to. Řeknete si o zlato Namjoonovi a nikomu jinýmu, až budeme venku. Rozuměli jste?" sjel je přísným pohledem.

Nevím sice, co by se stalo, kdyby neposlechli, RM přece není Bůh, kterej by na ně mohl seslat blesk, ale z nějakýho důvodu to fungovalo.

„A teď do práce!" zařval PSY z plných plic, až mu přeskočilo v rozbitým nose. Chvíli počkal, aby viděl, že ti tři vážně něco dělají, a vydal se směrem k výtahu.

Obrněný vozy se blížily a Mat poctivě lítal od okna k oknu, aby na ně měl co největší výhled. Když ale zastavily těsně u banky, nebo ji objely až k úložnímu prostoru, ztratil nad nima samozřejmě veškerou kontrolu. „Míří na jihozápad!" bylo jediný, co nám mohl v tuhle chvíli říct.