„Soul není bermudský trojúhelník," upozornil RM svoje nové žáky na jediné hodině, kterou s nimi kdy měl. Těmi žáky byli pan Choi (Yeonjunův otec), horníci a čtyři Rusové. A možná, že právě teď byl RM naprosto KO, ale oni ne. Oni pokračovali v plánu tam venku. „Nemůžeme nechat zmizet jedenáctitunový vrtulník." Vysvětlil jim tehdy u tabule. „Soobina budou sledovat satelity, radary i protiraketová obrana." RM se rozešel uličkou mezi lavicemi, jako to dělával vždycky. Asi uprostřed cesty se zastavil. „Jakmile Soobin vysadí Miru, nebude mít šanci," zavrtěl hlavou a otočil se vážně na všechny z nich.

A tak se stalo tohle.

„Vrtulník začíná klesat!" oznámil technik v policejním stanu.

Kyubok, kterej už si ze stresu okusoval nehty, byl dvěma kroky u něj. „V jaké je oblasti?" chtěl vědět.

„Na venkově. Vypadá to na farmu."

„Už přistává!" křiknul Kyubok dozadu na Krtečka a velitele Shina, aby se na to taky přišli podívat.

Ne že by bylo o co stát. Protože oni viděli jen červenou tečku na radaru. Ve skutečnosti byl Soobinův let včetně přistání ještě mnohem zážitkovější. Pomaličku klesal na jedno pole u vesnice nedaleko za jižní hranicí Soulu.

„Souřadnice, rychle," poručil si Kyubok. Technik rychle zadal souřadnice všem jednotkám v okolí.

Kyubok měl nicméně pravdu. Soobin opravdu právě přistával na pozemek nějaký farmy, lépe řečeno na její pole. A upřímně, je nejspíš dost nemilý, když si obděláváš pole, a najednou ti doprostřed přistane vrtulník. Taky bych byl nasranej, bejt těmi farmáři, kteří vylezli před chatrč a koukali se, jak před nimi přistává helikoptéra.

Naštěstí pro ně poldové už byli na cestě. Blížili se sto třicet kilometrů v hodině k zadaným souřadnicím.

Soobin vypnul motor. Sundal si helmu.

Policejní houkačky se blížily.

Odpoutal se a vyskočil ven. Blížil se k němu z jedné strany traktor a z druhé už se v dálce ozývaly sirény. RM měl pravdu. Tahle situace byla dost bezvýchodná. Nebo tak alespoň působila.

Asi pět policejních aut zaparkovalo na tom samým pozemku vstříc helikoptéře. Mladý farmářský synek na ně vyvalil oči a potom taky na tu spoušť způsobenou helikoptérou. Opodál stál ještě starý farmář a klopil zrak do země.

„Záchranou své milé dostaneš Soobina do úzkých, RM-ssi!" zděsil se pan Choi na hodině.

„Ano," přiznal RM. „Tak by to vskutku bylo." Pokýval hlavou. „Ovšem," vztyčil ukazovák, „náš trik ještě stále pokračuje. A oni nevědí, jak ten pilot, kterýho hledají, vůbec vypadá. To nám dává víc možností."

Takže když se banda těžkooděnců vynořila u ovčí ohrady, začali na sebe pořvávat „Zaujměte pozice!" a rozptylovat se po celým zatraceným pozemku, zatímco na ty dva farmáře zakřičeli „K zemi!", ten starej se otočil a zmateně zařval: „Ale já tady mám farmu!"

Ten mladší se otočil jeho směrem.

„Na zem!" štěkl znovu polda. „A ruce za hlavu!"

A tak si dva farmáři nechápavě klekli s rukama nad hlavou, zatímco policie prohledala jejich pozemek – našli kurník, nějakej další dobytek a viděli obdělávaný pole. Co mohlo kurňa působit věrohodněji? Nic. Vůbec nic.

Ohledali helikoptéru, ve které nyní samozřejmě nikdo nebyl. Starý farmář se znepokojeně podíval směrem k chajdě a doufal, že se Soobin zvládnul dobře ukrýt. On i ten mladej tady nyní totiž klečeli v poli a policajti je ohledávali. Oba byli jako na trní, dokud se ze všech směrů nezačalo ozývat – „čisto". Nikoho nenašli. To je dobrá zpráva.

„Žádný viník by nikdy nenárokoval škodu," objasňoval RM na hodině. „A už vůbec ne tak naštvaně a neodbytně."

„Zabili mi dvě jehňata!" rozčiloval se starej farmář v kleku.

„Sklapni," zavrčel na něj polda.

„Musíte být hodně otravnej," RM se zahleděl panu Choi přímo do očí a přesvědčoval ho o tom, že musí být co nejotravnější svede při svém výstupu na farmě.

„Vstaň!" štěknul polda na starýho farmáře.

Ten se postavil a oprášil si nohavice. „Kdo mi zaplatí ta jehňata, co váš kolega zabil?! Kdo?!" začal naříkat.

„Není od nás! Sklapni!" ohradil se polda, protože nic jinýho než řvát zjevně neuměl.

Kyubok, Krteček, velitel Shin i strážník Yo v policejním stanu znejistěli. Kam se to do prdele zase dostali? „Kdo to kurva je?" přimhouřil Kyubok obočí, když slyšel hlas neznámého postaršího muže ve vysílačce.

„Zní jako oběť," namítl strážník Yo.

Celej stan nyní slyšel si farmáře stěžovat: „Přistál šílenou rychlostí na mém pozemku! Magor!"

Kyubok se chytil za čelo. Jak se mu opět mohlo povést skončit na špatné stopě? To ale nevěděl, že je na stopě dobré, protože starý farmář a jeho mladý pomocník samozřejmě nebyl nikdo jiný než pan Choi a jeden z jeho horníků. Jak to ale Kyubok mohl tušit? No... nemohl. A v tom spočíval ten trik.

„Byl tam jen jeden muž?" zeptal se ten polda na farmě.

„Ve vrtulníku? Ano, jen jeden," pan Choi pokračoval ve své roli. „A v tom autě... Kolik lidí bylo v tom autě?!" křiknul na mladšího. „Byli dva, že?"

„Ne, jen jeden," zavrtěl hlavou mladší. Policista se okamžitě otočil jeho směrem. „Oba už odjeli, ale čekal tu jen jeden." Tvrdil mladší.

„Jakým vozem?" zeptal se policista.

Starý farmář zahloubaně sklopil zrak do země. „No... vypadalo to jako pohřebák," zkonstatoval nakonec. A to byla ta chvíle, kdy Kyubok zpozorněl.

„V tuhle chvíli budou mít jedinou stopu: červené Daewoo," pokračoval RM ve výkladu. Upřímně by mě zajímalo, jak velká je jeho zásoba červených aut značky Daewoo, protože mně se zdá, že nevyčerpatelná, ale asi do toho nevidím.

A víte, proč se toho Kyubok chytí? Protože přesně tohle auto zachytili kamery poblíž Národního soudu. Dost dobře to mohlo být to samý, jaký odvezlo Miru. A taky že bylo.

RM jim fotku toho auta s úsměvem na tváři ukázal na hodině. „A v tu chvíli jim to prostě řeknete." Zašklebil se.

„Nebylo to devadesátkové červené Daewoo?" zeptal se Kyubok svých podřízených v terénu, kteří otázku přetlumočili.

„Byl to červený kombík," snažil se předstíraně rozpomenout starý farmář. „Značku si nepamatuju."

„Jo, Daewoo!" vykřikl mladej. „Bylo to Daewoo!" Potom jim ukázal, jakým směrem zhruba odjelo.

„Tohle bude vyvrcholení našeho kouzelnického triku," pyšnil se RM evidentně spokojenej sám se sebou. Jo, teorie mu šla, to se musí nechat. „Protože od této chvíle," RM ztišil hlas a došel až na konec uličky. Potom navázal oční kontakt s polským horníkem. „Od téhle chvíle se všechno změní." Kývnul na něj rázně a lusknul prstem.

Měl pravdu. Všechno se změnilo. „To jsou oni," vydechl Kyubok. „Máme je!" Zajásal. „Všem jednotkám," popadnul vysílačku a nadiktoval jim, v jakém autě se nacházejí podezřelí a taky jeho poznávací značku. Byl to ojeb se vším všudy. Kyubok totiž zase vynaložil veškerý úsilí do něčeho zcela zbytečnýho. „Kapitáne?"

„Ano, plukovníku?" ohlásil se muž na farmě. Aha, tak on je to dokonce kapitán. Nuže, asi by bylo naivní si myslet, že lidi na vysokých pozicích jsou vždycky kdovíjak chytří. Někteří z nich ano, ale jiný si to místo prostě vydupali, vydřeli, nebo zaplatili.

Ostatně Kyubok sám na tom nebyl o nic líp. „Jeďte za nimi!" nařídil nyní. „Rychle!"

„Rozkaz," odvětil kapitán. Potom nakázal jednomu autu hlídat silnici tady a všechny ostatní si vzal s sebou.

Pan Choi a jeho kolega s lopatou v ruce nyní s bušícím srdcem pozorovali, jak policisti opět sedají do auta a co líp? Odjížděli.

„Spojte mě s nimi," rozhodl Kyubok. Nějaká žena z technického týmu mu podala sluchátko.

Tahle situace byla kurevsky komická. Jen si to představte. Červený Daewoo se řítí vší rychlostí po silnici. Ovšem čtyři policejní auta jedou přímo za ním a dýchají mu na paty. Nemá kam zdrhnout. Kyubok přesto pro jistotu povolá ještě helikoptéru. V této formaci se všichni řítí střemhlav vpřed.

A jako by toho nebylo málo, o pár kilometrů dál si na červený Daewoo počíhají další jednotky. Nastraží zátarasy, aby řidič nevyhnutelně píchnul, nebo se raději vzdal.

„Jednotko, jak to vypadá?" zeptal se jich Kyubok.

„Vůz je od nás vzdálen dva kilometry," oznámili mu.

„Musíme ho zastavit za každou cenu, je to jasné?" poručil Kyubok přísně. Krteček mu jen způsobně nahlížel přes rameno. Takže se v zásadě nic nezměnilo.

„Podezřelé auto se přiblížilo na vzdálenost jeden a půl kilometru," nepřestávaly hlásit jednotky. Řidič Daewoo kličkoval, jak se dalo, ale policie ho doháněla.

„No tak!" procedil skrz zuby Kyubok sledující záběry z ptačí perspektivy točené samozřejmě z helikoptéry.

„Vozidlo se přiblížilo na kilometr."

„Dobře mě poslouchejte," naléhal Kyubok na podřízené. „Je to RM. Může vylézt s dýmovnicí, nebo zmizet jako Houdini. Buďte připraveni na cokoliv." Jenomže to zásadní, co Kyubok nepochopil, bylo, že tento trik začal už mnohem dřív.

Muž za volantem Daewoo se dost potil. Už netušil, jak by se jim vyhnul.

„Přibližuje se velkou rychlostí," hlásily zásahové jednotky připravené k akci. „Je pět set metrů od nás."

Čtyři sta. Tři sta. Z dálky se vynořila helikoptéra a pak postupně auto a za ním čtyři další – policejní.

„Už ho vidíme. Připravit na střelbu."

Dvě stě.

„Zastavte! Zastavte to auto!" zařvali ti za ozubeným drátem na řidiče.

„Prostřelte jim gumy, kurva!" nařídil Kyubok. A tak jednotky začaly střílet na kola. Auto dostalo smyk a zastavilo. „Vylezte ven z auta!"

Kyubok to s očekáváním sledoval. Ale byl napjatej jak struna docela zbytečně, abych tak řekl. Protože víte, kdo vylezl z auta? Těžko říct, taky ho neznám. Byl to jen nějakej vyřízenej chlápek s rukama nad hlavou a na hrudi s...

„Pozor, má bombu!" ječeli policisté jeden přes druhýho. „K zemi!" nařídili tomu chlapovi.

„Co se děje?" chtěl vědět Kyubok. Krteček vedle něj přimhouřil oči.

„Mají moji ženu!" začal naříkat ten nebohý muž. Krtečkovi zkameněl výraz, když to slyšel.

„Je to RM?" dožadoval se Kyubok. Proboha. Kdyby to byl RM, tak by to vypadalo jinak, věř mi.

„Unesli nás," brečel týpek s bombou na košili, rukama nad hlavou, klátící se na zem, „právě, když jsme jeli od kadeřníka." Muž popotahoval. To je fakt blbý, když tak nad tím přemýšlím. Koho by sakra napadlo, že i něco tak nevinnýho jako cesta ke kadeřníkovi se může takhle zvrhnout?

Ovšem, pamatujete si na tu ženu, co ji nastražili místo Miry? Jak na sebe ty dvě pohlédly, jako by se dívaly do zrcadla? A jak potom někdo volal, že v konvoji, kterej měl přivézt Miru, sedí jen nějaká žena, která tvrdí, že ji unesli, když byla u kadeřníka, ale Kyubok tomu nevěnoval sebemenší pozornost, protože... no... já nevím, protože je prostě debil? A pamatujete na toho starého farmáře, ve skutečnosti pana Choi, který právě nadává policistům, že je bude muset nahlásit za způsobené škody?

„Zavři hubu a vrať se do práce," zamračil se na něj jeden z nich, kterej měl za úkol zůstat.

„Tak pojď," kývnul zádumčivě starý farmář na mladého. „Nakrmíme dobytek."

„A pak pod zástěrkou, že jdeme pracovat na farmu, uprchneme," pokračoval RM a pokrčil rameny, jako by to byla ta nejprostší věc na světě.

Kyubok si nevěřícně vytáhl vysílačku z ucha.

„Napálili nás, plukovníku," řekl mu polohlasně Krteček za jeho zády, jako by to nebylo zatraceně zřejmý. Krteček ho ovšem jen přejel ironickým pohledem a šel si po svejch. Nejlépe už nechtěl s tímhle vším vůbec nic mít.

Kyubok ztěžka oddechoval při pohledu na obrazovku. Strážník Yo se na něj nejistě podíval a poplácal ho po rameni. Kyubok jej setřásl.

Pan Choi v tu chvíli nasedl do farmářské dodávky vedle již převlečeného Soobina za volantem. Jeho pomocník naskočil na korbu. Pan Choi na Soobina kývnul, a ten s pousmáním nastartoval. Tak odjeli z místa činu naprosto nepozorovaní a ignorovaní. A všichni tři si to náramně užívali.

Horník na korbě se kochal krajinou a přežvykoval stéblo trávy. Jestli má RM vždycky takovej smysl pro humor, tak s ním rozhodně hodlal někdy podniknout něco dalšího.