V si vzpomněl, jak při taneční zábavě v Argentině postavil před sebe a Mata flašku piva poté, co se probojoval všemi těmi tanečníky. „Proboha, měl jsi vidět, jak byla ta ženská opilá," uculil se V na Mata, když si přisedl. Měl na sobě baret a byl ověšenej šátky a šperky, myslím, že nejeden člověk by si ho spletl s mocným čarodějem. „Víš, co mi řekla?" zasmál se V. „Řekla: ‚Ty sis ale našel kolohnáta, panáčku.' To myslela tebe. Všichni si tady myslí, že spolu chodíme. Tohle je naprosto nehomofobní země." Vydechl V užasle.

Mat se začal smát. „To je dobře," nadhodil. „Alespoň splyneme s davem, pokud je to tady tak otevřená záležitost." Spiklenecky mrknul. Proboha, Mat-ssi, viděl jsi někdy naši bandu? Tam jsou homosexuální vztahy naprosto na denním pořádku. Kdy se to asi jen tak moc zvrtlo?

„Není to dobře," opáčil V smutně. „Když si budou myslet, že jsme pár, tak si ani jeden z nás neužije." Povzdechl si a opřel se o svou dlaň.

Mat nad tím mávl rukou. „To nevadí," pokrčil rameny. „Tak na zdraví, V-ssi." Zdvihl do vzduchu svůj půllitr. V ho napodobil. A tak se napili.

„Já neříkám," pokračoval V. „Den, dva jsou v pohodě, ale já neměl sex tak dlouho, že už si zase přijdu jako panic." Ušklíbnul se. Mat se mu pořád jen smál. „Ale je pravda, že tvoříme ideální pár, ne?" V se mu sladce zahleděl do očí.

Nic z celé Argentiny mu nepřipadalo krásnější než Mat ve vlastním červeným baretu, košili, manšestrácích a černé vestě s harmonikou u nohou a pěnou od piva zachycenou na vousech. Nikdy moc nepřemýšlel o tom, jací lidé ho přitahují, Mata měl fakt rád. Hrozně moc. Škoda jen, že Mat je něco jako „heterosexuální výjimka" naší bandy, když nepočítám Namjoona, a toho nepočítám.

Mat si sundal baret a prohrábnul si vlasy. „My dva?" podivil se. „Jsme rodina, to je jisté." Připustil. „Navždy." Zatnul pravačku v pěst a políbil si klouby.

„Právě proto," přisvědčil V, jemně ho zatáhl za zápěstí a vložil svou dlaň do jeho. „S tebou jsem zažil víc než s kýmkoliv jiným." Pousmál se. „Tohle je příběh jedné velké lásky, Mat-ssi." Vho oči planuly něhou a štěstím.

Ale Mat se zarazil. Nemohl mu opětovat ty city, které cítil V. Ne takto.

„Krásný příběh o lásce," zopakoval V a koukal kamsi do ztracena. Možná za alejí stromů viděl obzor plný hvězd. Možná byly ty hvězdy jen v jeho hlavě. Nevšiml si, jak Mat nesouhlasně vrtí hlavou.

Potom se mu vysmýkl. „Ne," zavrtěl hlavou. „Jednoho dne přijde někdo, a to bude láska."

V nakrabatil obličej a sklopil zrak. Úplně se stáhnul do sebe, aby se obrnil proti zlomenýmu srdci.

Mata to ničilo takhle ho vidět. Ale musel mu říct pravdu. „Tohle není láska," povzdechl si. V se mu zmučeně zahleděl do očí. „Musíš být svobodnej a statečnej." Kladl mu Mat na srdce. A je pravda, že V, Taehyung, ti oba strávili příliš mnoho času v osamění. Bylo to mnohem víc času, než by bylo pro lidskou bytost zdravý. „Protože, to mi věř, k lásce potřebuješ víc odvahy než ve válce."

V se na něj díval trochu ublíženě. Hryznul se do rtu.

Mat se mu však upřeně díval do očí a všechno, co říkal, říkal s ledovou vážností. „A ty," pokračoval, zatímco se Vmu nahrnuly slzy do očí. „Jsi statečnej." V tom měl Mat pravdu.

V byl statečnej. A jeden z nejlepších lidí, jaký jsem kdy poznal. Myslím, že měl dost velkej podíl na tom, abych se stal lepším člověkem. On víc než kdokoliv jinej. Čestně.

***

Co myslíte? Byli by Mat a V opravdu ideální pár? :D