Když Kyungji před pěti lety vystoupila z auta coby Jinův šofér, otevřela mu dveře a on vystoupil s kufříkem před Jihokorejskou bankou, cítili se spolu jako Bohové. V autě čekal ještě skeptickej Namjoon, ale toho ignorovali.

Jin suverénně vešel dovnitř, nechal si zkontrolovat kufřík na pásu, jeho nějakej týpek objel detektorem kovu a takto se dostal až do nyní naprosto zdemolované haly. Tehdy za pultem stála nějaká žena.

„Dobrý den," pozdravil ji. „Mám schůzku s guvernérem Parkem." Vytasil se před ní s falešnou občankou. „Kim Joowon. Rating Trust Corporation." Představil se a zamával jí před ksichtem ještě falšovanou vizitkou.

Žena vyťukala něco do počítače, zatímco jí Jin ukradl jednu tužku, protože se nudil. „Posaďte se," usmála se na něj po chvíli, tak jí vřelý úsměv opětoval.

„Jste velmi laskavá, děkuji," mírně se uklonil, vzal si svůj kufřík a zamířil doprostřed haly.

Songil, šéf guvernérovy ochranky, stál na schodech a nahoru nikoho neznámýho nepouštěl.

Jin měl nyní dobrej výhled na počet policistů uvnitř a taky na přesný počet kamer včetně toho, kam míří. Nikdy ale nebyl příliš dobrej v čekání, proto raději rovnou zamířil nahoru.

Songil si ho ale prohlížel už předtím, zaměřil se na něj a přišel za ním dolů. „Promiňte, kam jdete?" zeptal se bez zájmu.

„Dobrý den," vyjevil se Jin nevinně. „A vy?" zamračil se a přimhouřil oči. „My se snad... ehm... známe?" Tvářil se překvapeně.

„Ptal jsem se, kam jdete," odsekl Songil.

„Mám schůzku s panem guvernérem," pokrčil Jin rameny, jako by chodil po schůzkách s guvernéry každej druhej den. „A vy jdete kam? Na procházku?" ušklíbnul se Jin sarkasticky. „Je pravda, že dneska je venku krásně." Pokýval hlavou s mírným pousmáním. Pokud byl v něčem fakt mistr, tak v provokování lidí.

„Jistě vám řekli, ať počkáte v hale," pronesl Songil odměřeně a Jinových provokací si nevšímal.

„Nikdo nešel, tak jdu sám," Jin pokrčil rameny bezstarostně znovu. „Nebojte se, vím kudy. Určitě nezabloudím." Pousmál se.

„Pan Kim Joowon?" ozval se pár schodů nad nimi hlas Dalrae.

„To jsem já," prohlásil Jin, zatímco se stále díval do očí Songilovi.

„Moc mě těší," Dalrae mu nabídla ruku.

Jin ji stisknul. „Nápodobně," usmál se na ni. Jin uměl mít ty nejvybranější způsoby, když moc chtěl, to je fakt. Ale nepřišlo vám někdy, že vybraný způsoby můžou být svým způsobem až slizký? Tak přesně to byl celej Jin – vybranej a slizkej.

„Promiňte mi to čekání," Dalrae omluvně sklopila zrak. „Guvernér tu bude hned."

„Výborně," usmíval se dál Jin. Tohle šlo skoro hladčeji, než čekal.

„Pojďte za mnou," pobídla ho Dalrae.

„Děkuji," Jin se opět mírně uklonil a ještě jednou se podíval Songilovi do tváře. „Přeji vám krásný den." Povzbudil ho, čímž ho nasral.

Ale čím více ho Jin uvidí v akci, tím lépe pro Jina. Proto když Songil řekl: „Doprovodím vás.", Jina napadlo, že tenhle maník bude zatraceně nebezpečnej.

„Prosím," uculil se na něj, málem si poskočil a nechal se doprovodit až do kanceláře. Přitom si byl dost jistej, že Songil je míň spolehlivá složka přepadení než já vypravěč.