Všechno se může během pár vteřin naprosto podělat. Ležíš strachy bez sebe na zemi banky a přistihneš se, že brečíš. Myslíš na Rihyuka, i když vedle tebe klečí týpek, kterej se s tebou před pár hodinama rozešel, a ten brečí taky. V tu chvíli cítíš v zátylku smrt a víš, že nic už nebude jako dřív. A ty jen musíš udělat všechno proto, abys přežil.

Měl jsem chuť svýho ex, j-hopa, obejmout, ale ani to jsem nemohl udělat, protože jsem byl myšlenkama jenom u Rihyuka a nadával si, že jsem to s ním posral. Myslel jsem, že je to jen moje první já, Yoongi, koho tolik nenávidím a že moje druhé já, SUGA, s tím nemá nic společnýho. Jenomže tihle dva sráči byli ve skutečnosti jedna osoba.

S Rihyukem to vydrželo dost dlouho. Od tý noci nyní uplynulo šest zkurvenejch let a on byl teď dva roky mrtvej. Tři a půl roku. To je dost, ne?

Ale já už dávno nebyl ten, koho poznal v práci. Nepřepadaljsem teď pitomý banky nebo restaurace. Kvůli mé pitomosti se teď jelo tonejvětší přepadení v dějinách lidstva. Kvůli mé pitomosti teď umíralčlověk, kterýho jsem považoval za mladšího bráchu. Ta myšlenka byla to první,co mě postavilo na nohy.

***

Vítám vás všechny zpátky!

Jak si myslíte, že bude tento velkolepý příběh pokračovat? Na co se těšíte? Čeho se bojíte? 

-Ruu :)