Kyungji v italským klášteře si vždycky pouštěla hudbu, když do noci propočítávala svý a Seokjinovy plány.

On ji zrovna pozoroval, jak tam tak sedí obklopená dvěma skleničkama vína, oblíkal si kabát a jako by se nechumelilo (a ono se venku fakt chumelilo, byla totiž zrovna zima), chystal se odejít.

„Jak vypadám?" začal ji škádlit.

Ona vzhlédla, opřela se do židle a s úsměvem si ho prohlédla. „Mocný," zašeptala. On se jen zasmál. „Krásný." Pokračovala. Potom opět sklonila hlavu ke svým plánům.

Jin se pořád usmíval. Kdyby tohle nepovažoval za homosexuální lásku, určitě by do ní... ne, vlastně by do ní nešel, miloval Hanu. „Kyungji-ssi," oslovil ji a povytáhl obočí. „Už roky kolem toho kroužíš," naznačil jí, aniž by se posunul o krok ze svého místa u klekátka pod vitrínou. Chvíli přemýšlel o tom, co mu řekl Namjoon v restauraci a teprve potom začal dělat pomalé kroky směrem k jejímu pracovnímu stolu. „Držíš to v sobě," pokáral ji a přibližoval se. Ona zkoumavě nakrčila obočí a uhladila si krátké nagelované vlasy po stranách. „Myslím, že už je čas." Spiklenecky na ni mrknul.

„Čas dát si víc vína, myslíš?" zašklebila se na něj a chopila se flašky, která se jí válela u nohou. Natáhla paži před sebe a pohodila hlavou. To mělo znamenat návrh.

„Ne," zavrtěl Jin obezřetně hlavou. „Nedám si s tebou víno." Zkonstatoval odměřeně. Přimhouřil oči a prohlížel si ji. Do prdele. Co když měl Namjoon pravdu? Co pak? „Jdu na večeři s Hanou," oznámil Kyungji pro jistotu.

„Jistě," přikývla Kyungji a sklopila zrak. Jako by ji to nenapadlo, že?

Ale Jin už to tušil. „Ty na mě budeš myslet," oznámil jí to, ani to nebyla otázka. „Ale já... na tebe myslet nebudu." Zavrtěl hlavou.

Kyungji udělala pár nesmyslných čar na prázdný papír, cvakla propiskou o stůl a zvedla k němu zrak. „Nemusíš mi to vysvětlovat," opáčila jedovatě. „Nejsem malé dítě a je mi to jasné." Prohlásila a protáhla si krk, kterej dlouho skláněla nad papírem.

„Ale prosím tě," vydechl Jin a obrátil oči k nebesům. „Copak si myslíš, že já tě nemiluju?" Nadzdvihl zkoumavě obočí a znovu se jí zahleděl do očí. Ona k němu ty svoje zbožně upínala. „Taky cítím, že to, co je mezi námi, je výjimečné, jedinečné a úžasné. Já lásku znám. Ženil jsem se už po několikáté. Jenom nejsem zvyklej provozovat homosexuální hrátky." Párkrát nadzdvihl obočí. Kyungji na židli se k němu otočila. „Ale zároveň," povzdechl si. „Jsem s žádnou z těch žen nikdy necítil to, co s tebou."

To je zvláštní, pomyslela si Kyungji, dala ruce v bok a vyšla mu vstříc. Rozhodla se ho potrápit. Ale to samé už on bohužel dělal jí.

„Nebylo to tak silné ani zdaleka," lhal jí. Ona mu to ale chtěla věřit tak dlouho, až to brala jako pravdu. „Ty a já jsme spřízněné duše." Zašklebil se na ni. Kyungji se zhluboka nadechla. „Ale jen na devadesát devět procent," upozornil ji Jin a zdvihnul ukazovák. „Protože pořád nechápu homosexuální hrátky." Uculil se. Potom mu ustrnul výraz, když viděl její zbožnej pohled. „A myslím, že ty pořád tak úplně nechápeš mě." Dodal.

„Pokud to vidíš takhle," zamumlala ve své proužkované košili, riflích a polobotkách, s tužkou za uchem jako správná inženýrka. „Co je to jedno procento proti devadesáti devíti?" Namítla a udělala dva kroky vpřed.

Jinovi se ta blízkost náhle zalíbila. Začal se usmívat.

„Pokud se teda nebojíš to zkusit," pokrčila rameny. „Protože neboj se, tohle vůbec není homosexuální," mrkla na něj tak laškovně, že v ní Jin už tehdy prostě musel vidět tu neohroženou ženu, kterou známe my dnes, alespoň na vteřinu.

Její slova však nepochopil, proto začal s něčím, co mu připadalo podobně nesmyslné. „To jedno procento je jako jedna malá mitochondrie," šklebil se a udělal zase krok k ní. Nyní je od sebe dělily tak další dva. „Ale ta mitochondrie určuje mou touhu." Zašeptal.

„Mitochondrie," přežvýkala Kyungji nechápavě, protože pokud jí bylo známo, tak mitochondrie máme v těle kvůli buněčnému dýchání a ne kvůli touze, ale budiž. Udělala další dva kroky vpřed a dívala se mu nyní do obličeje tak zblízka jako nikdy. Byl tak krásnej a tak moc jí učaroval. „Ne, vážně, Seokjin-ssi. Kde je tvoje touha?" zeptala se zvědavě, protože pokud šlo o její touhu, ona měla jasno od začátku.

Ale ne vždycky je to mezi milenci jednoduchý. Vlastně spíš nikdy. Nikdy to není jednoduchý. A pokud jste někdy potkali někoho, s kým vám to až moc klapalo, věřte mi, že jste si tak vybrali všechno svý štěstí po zbytek života v jednom vztahu. A to taky není nic moc.

Kyungji položila Jinovi hřbety prstů na spánky. „Co takhle tady?" zašeptala. Potom přejela po jeho tvářích až dolů za krk. „To nic," zavrtěla hlavou s pousmáním. „Uvolni se." On ji jen sledoval, jako by to byla zábavná show. Usmíval se a byl zvědavej, co přijde dál. „Neboj se." Šeptala pořád dokola, protože najednou měla pocit, že má v rukou nejdražší věc na Zemi. Kam se hrabe všechno to zlato?

A potom se vrhla na Jinovy rty, vášnivě a dravě. A on? Zavřel oči a opětoval jí to, protože věděl, že to přijde. Ona ho objímala a hladila ve vlasech, ale on všechny pohyby dělal jenom rty.

„Zbabělče," napomenula ho, když se trochu odtáhla, jednu ruku na jeho tváři, druhou za týlem, a viděla, že jeho ruce jsou stále svěšené podél jeho těla. Když se mu pokusila dát polibek znovu, zaklonil se, takže ho políbila na bradu. „Kde je tvoje touha? Co?" začala škemrat a hledala si škvíru, kterou by si jí k sobě pustil.

Ale taková neexistovala. Jin totiž potřeboval mít navrch. Položil pravou ruku na její tehdy ještě plochou hruď a donutil ji zacouvat ke stěně, až ji na ni přirazil a skoro ji celou spolknul. Položil ruce na její tváře a líbal ji ještě usilovněji. Třeba potom začne cítit tu velkou lásku. Třeba jo. Ale nezačal.

Kyungji ho objímala za krkem. Upřímně tohle byla jedna z nejlepších chvil jejího života. Kdo kurva může říct, že ho Kim Seokjin přimáčkl ke stěně? Nuže, spousta lidí, ale nikdo, kdo se narodil v mužským těle. Nemohla se ho nabažit. Takže když do ní vrážel svým nosem, odtahoval se a pak to třeba i omylem dělal znovu, jí to nevadilo. Jenomže pak v jednu chvíli zastavil.

„Podívej," zašeptal do jejích rozvášněných úst a sundal ruce z jejích tváří, zatímco ona si ho stále tiskla k sobě. „Dal bych cokoliv, abych to cítil, ale..." zprudka oddechoval. Ona se ho pokusila znovu políbit. On ji pravou rukou pohladil po tváři a pokrčil rameny. „Necítím to," zavrtěl hlavou. „Prostě to tam není." Zašeptal, odtáhl se od ní a poodstoupil pár kroků.

Ona tam zůstala stát u stěny, úplně zničená, z očí jí vytékaly slzy a cítila tu nespravedlnost. Když někoho moc milujeme, až příliš moc, proč to k nám nikdy necítí? Je to proto, že jsme si vzali všechnu lásku jenom pro sebe? Nebo proto, že s ní neumíme šetřit?

Jin stál naproti ní, krčil obočí a taky to nechápal. „Miluji tě, Kyungji-ssi," ujistil ji. „Ale můj bratr má pravdu. Naše cesty se musí rozdělit." Zkonstatoval nakonec, když si ji tak prohlížel. Nechtěl ji mít na přepadení Státní tiskárny po boku. Protože to bude ta Tiskárna, co půjdou vykrást, ne banka. „A taky musíme opustit plán," dodal proto přísně a otočil se směrem ke dveřím.

„Takže tvůj pitomej bratr ti řekl, že tě miluju, aby nás úplně zničil?" odtušila Kyungji a vztekle si utřela slzy. Od té chvíle se jí jakákoliv myšlenka na Namjoona ze srdce příčila. Jin ji neposlouchal, nasadil si klobouk a rukavice. „Půjdeš teď tisknout prachy, he?" ušklíbla se na něj. „Měli jsme spolu tavit zlato," naříkala.

„Visíš na něčem, co nikdy neexistovalo a nikdy nebude!" obořil se na ni Jin kráčící pryč z kaple.

Kyungji si jen bezmocně utřela potící se dlaně do kalhot.

Jin se na ni naposledy otočil. „Musím tě opustit," přikývl vážně. „Je to kvůli lásce. Kvůli bratrství." Zakmital obočím. Takže už víte, kde Kyungji vzala všechny ty výblitky o sourozencích, kterými krmila Mata? Nyní jen se slzami v očích opírající se o stěnu pozorovala Jina vytrácet se navždy z jejího života, aniž by to mohla jakkoliv zastavit. „Taky je to kvůli závazku, který vůči tobě mám," dodal. „Odejdi a zahoj tu ránu. To bývá jediný způsob jak dojít klidu." Poradil jí přátelsky.

Kyungji si povzdechla. Chtěla na něj zakřičet, že ho nenávidí, ale na to ho příliš milovala.

„Sbohem, příteli," usmál se Seokjin. „Jsem si jistý, že naše cesty se tak či onak časem opět protnou."

S těmito slovy ji za sebou nechal otupěle zírat. Ona se odlepila od stěny a stoupla si na jeho místo, ale mohla jen poslouchat jeho vzdalující se kroky.

***

Shipujete Jina a Kyungji? Měli tihle dva blázni zůstat spolu? :DD