Do slévárny přijel nový pár – Jimin a Jungkook. První z nich byl velmi odhodlaný zastoupit Vho, druhý ho prostě následoval. Tohle byla ta stránka, kterou Jungkook na svým milým ještě tak úplně neobjevil, ale to neznamenalo, že si to zatraceně neužíval.

Jimin se postavil doprostřed trezorové haly a zahvízdal na prsty, aby si získal pozornost všech tavičů. Všichni svářeči se na něj otočili.

„V je mrtvej," oznámil všem, a ti se zarazili. „Odteď přebírám jeho místo." Rozhodl se Jimin. „Budeme efektivní. Kolik už máme tun?"

„Čtyřicet čtyři," zamumlal jeden z rukojmích.

„To jste kurva na dovolený?" ušklíbl se Jungkook jeho směrem.

Jimin se na něj na chvíli otočil. „To je o tři méně, než byl cíl," přidal se. „Zvyšte teplotu o dvě stě padesát stupňů. Musíme zvýšit rychlost produkce." Nařídil. Nikdy si nepředstavoval, že jednoho dne bude muset dělat něco takovýho. Ale tady byl. Padesát metrů pod zemí u tavení zlata. Potom se zahleděl svýma bystrýma očima na trezor. „On není nikdo uvnitř?" podivil se.

„Ne," připustil rukojmí a bojácně zavrtěl hlavou.

„To by ale měl," opáčil Jungkook. „Pusťte se do práce, sakra. To zlato musíme dostat ven za každou cenu." Odfrkl si, obešel Jimina a chtěl jít s nimi všemi zatřást, aby se vzpamatovali.

„Kook-ah!" oslovil ho zostra Jimin, aby ho donutil se opět otočit. Jungkook mu věnoval všechnu svou pozornost. „Ať tady nezůstane ani gram zlata," zamračil se na něj Jimin přísně. „Chci se odsud dostat, zatraceně." Zasyčel výhružně a vykulil oči.

Jungkook přikývl a sám se vydal převléct do neoprenu, aby mohl vynášet zlato.

„No tak! Honem!" začal diktovat Jimin a shodil ze sebe samopal a neprůstřelnou vestu, aby si mohl oblíct kovovej plášť a svářečský brýle. Jimin se učil rychle, možná nejrychleji z nás všech. Tohle je teď prostě jeho práce. A basta.

***

Jimin is the new V nebo co jako? o.O