Před příjezdem Yeonjuna, jeho otce, podpůrného týmu a Kaie, Jimin vpletl Miře do vlasů květiny, aby vypadala ještě lépe. Mira si Jimina velmi oblíbila. Prý je laskavý a má velmi jemné ruce stejně jako srdce. A velmi hezky se o všechny stará.

Ti dva seděli v pokoji hned vedle toho, kde jsem zrovna spal, přestože byly čtyři odpoledne.

„Ty spáči," přišel mě probudit V, kterej zrovna proběhl chodbou od jídelního stolu s hostinou až do mýho pokoje, a nyní se posadil na okraj mý postele, až se pomalu přetočil na všechny čtyři a postupně se plížil nade mě. „Ty máš teda odvahu takhle si vyspávat, když pukají hvězdy na obloze a za chvíli budeš očekáván u velkýho, rodinnýho stolu." Napomenul mě a praštil mě přes zadek, poněvadž jsem ležel na pravým boku směrem od něj.

Začal jsem vydávat nějaký nekontrolovatelný zvuky. V si lehnul na bok vedle mě. „No tak! Vstávej!" popichoval mě a dloubnul mě zezadu do žeber.

To mě probralo. Zamžoural jsem, otočil se na záda a viděl nad sebou jen jeho, jak se usmívá od ucha k uchu. „Co se děje?" zamumlal jsem v polospánku. „Jaký hvězdy zas vybuchly?" V totiž nade všechno rád pozoroval padající hvězdy, ale ty se většinou pozorují v noci, ne ve čtyři odpoledne, proto mi došlo, i když jsem byl rozespalej, že tentokrát je to nejspíš metafora pro něco jinýho. Tázavě jsem se na něj pousmál a zamžikal očima.

V se nade mnou skláněl a dal si levou ruku blaženě na srdce. „Řekl mi, že ano," zamumlal.

Asi vteřinu nato mi naskočila husí kůže. Vyvalil jsem na něj zrak a začal se usmívat ještě víc. V mi řekl o všech svých plánech do budoucna a vlastně to byl můj nápad, aby vůdci navrhl něco takovýho. Pokud chtěl biologický děti, měl by je mít. V by byl dobrej táta, tím jsem si jistej.

„RM řekl ano," zopakoval V trochu naléhavěji, když jsem nic neříkal. Moje mysl už se radovala, ale moje tělo nebylo schopný se z toho šoku pohnout. Teprve o pár dalších vteřin později jsem byl schopnej se posadit a kleknout si naproti Vmu na paty. „Budeš strejda!" zařval.

„Strejda!" zvolal jsem, protože mi na jazyk nelezla jiná slova, a objal jsem Vho sedícího na okraji mé postele. „Hrozně moc ti to přeju." Zašeptal jsem.

„Mám pocit, že se mi to snad zdá," V plakal štěstím, zatímco si mě tisknul k sobě.

„Hele," odtáhl jsem se od něj na chvíli.

„Co?" usmál se na mě.

„Budeš mít nejúžasnější dítě na světě," prohlásil jsem vážně. To všechno mi běželo hlavou, když jsem se probudil spoutanej v úkrytu. To všechno včetně toho, jak říkám: „Měl bys ho pojmenovat nějak ohromně netradičně. Aby všichni viděli, jak je speciální."

„Po nějakým exotickým městě!" zvolal V.

„U-hm," přikývl jsem a začal nad tím přemýšlet.

„Ale jaký vybrat?" povzdechl si V.

Chvíli jsem se na něj díval a potom jsem přesvědčivě prohlásil: „Nairobi."

„Nairobi," zopakoval V. „Páni, to se mi líbí. Tak bych pojmenoval sám sebe, kdybych nebyl V." Vydechl blaženě a tentokrát on padnul zády na postel. „Můžeš tak pojmenovat holčičku i chlapečka. Geniální." Vzdychal a položil si obě dlaně na rozdováděný srdce.

Hryznul jsem se do rtu a podíval se na svoji pravačku v okovech. Moc jsem se chtěl jít ujistit, že ten výjev z mýho snu nebyl reálnej, ale nemohl jsem.

„Pojmenuješ ho Nairobi," slyšel jsem říkat sám sebe ve vzpomínkách, „a užiješ si s ním velkou spoustu zábavy." Teď jsem to byl já, kdo položil svoje dlaně vedle Vho těla a nakláněl jsem se nad ním. Měl jsem ho tak rád. Tak moc rád. A povídat mu o krásné budoucnosti, když jsem viděl, jak je šťastný, mi taky dělalo dobře.

„Bude nejoblíbenější ze třídy, kámo," culil se na mě s rozzářenýma očima.

Začal jsem se smát. „Možná jsme se všichni měli pojmenovat podle měst," uvažoval jsem. „Aspoň bychom pak neměli v bandě Jungkooka, Jimina a tak... Každej by měl prostě svoje město."

Rád jsem si říkal SUGA a nechtěl bych to měnit, ale když jsem tak vzpomínal s obojkem na krku a slzy mi začaly téct proudem, zastesklo se mi. Zastesklo se mi po Taehyungovi, protože jsem o něj měl strach. Měl jsem strach, že jeho sen o hlavním městě Keni, je navždy ztracenej.

A pak, když jsem si vzpomněl i na tu frašku s městy, se mi zastesklo taky po mrtvým Rihyukovi. Poté, co jsem utekl z tiskárny, jsem procestoval spoustu míst, než jsem se usadil s Hoseokem na ostrově, ale do té doby jsem byl pořádně na dovolené jen jednou – s Rihyukem v Tokiu. To bylo naše město, náš jedinej společnej výlet, ale tak romantickej.

„A víš co?" mluvil na mě Taehyung ve vzpomínkách. „Měli bychom porušit další pravidlo." Posadil se a vytáhl flašku rumu, kterou sem přinesl. Sjel jsem ho překvapeným pohledem. „Odteď se budeme vídat." Prohlásil s flaškou v ruce a mě to dojalo. Když jsem s ním snil, neočekával jsem, že musím být nutně součástí jeho plánů, ale on mi řekl: „Budeš jeho strejda." Potom se zarazil a odšrouboval víko lahve. „Ne. To nestačí," zavrtěl hlavou. „Ty budeš jeho kmotrem, příteli." Zazubil se na mě, když pozoroval, jak mi vyhrkly slzy do očí a šokem jsem mírně naklonil hlavu. „Ano, lásko," přisvědčil V vážně a dal mi flašku do ruky.

Mě nenapadlo nic lepšího než obejmout ho znovu. „Tak moc se na to těším," zašeptal jsem mu do ucha.

„Já taky," zasmál se on.

Takhle jsme tam seděli na mé posteli a objímali se. Když se ode mě odtáhl, zvedl jsem lahev do vzduchu. „Na tvoje zdraví, Taehyung-ssi," pronesl jsem a napil se přímo z lahve.

V pořád kroutil hlavou a strkal si pěst skoro do pusy, aby nekřičel radostí. „Nemůžu tomu uvěřit," opakoval pořád dokola.

„Tak to bychom to měli oslavit, ne?" navrhl jsem, vrazil flašku do ruky jemu, aby se taky napil, a šel pustit rádio.

V si mezitím stoupnul na moji postel s flaškou rumu v ruce a začal na ní poskakovat. „Už žádný Vánoce s Matem, kterej nezná ani jednu posranou koledu!" zvolal. „Odteď budu trávit Vánoce s rodinou!" Zaječel a podíval se mým směrem.

A to byla prosím ta chvíle, kdy Jimin s Mirou ve vedlejší místnosti uslyšeli křik, duny a smích. Jimin byl skoro hotovej s jejím účesem. Podívali se na sebe a vyprskli smíchy.

„Půjdeme se tam podívat?" navrhl on.

Mira jen pokrčila rameny.

A tak se Jimin zjevil ve dveřích mýho pokoje a zaklepal. „Co se to tady děje?" zeptal se se smíchem, když viděl Taeho na posteli s flaškou rumu a mě, jak vytahuju ze skříně šátky a házím je po něm.

„Co to proboha děláte?" vyvalila oči Mira a opřela se o Jiminovo rameno.

Otočil jsem se na ně a zašklebil se. „Tohle je párty pro svobodnýho otce," objasnil jsem. V se opřel o moje rameno a slezl z postele.

„Pane bože!" vykřikl Jimin. „Ty máš taky vlastní dítě, V-ssi?!" Zvolal.

„Ano!" zaječel V a zvednul zatnutou pěst do vzduchu. „Teda ne!" opravil se rychle. „Až po loupeži." Horlivě kýval hlavou.

„Netušila jsem, že máš přítelkyni," podivila se Mira.

V se zasmál. „To ani já ne," přiznal a popadnul Miru za ruku.

„Cože?" nechápala Mira. To jako někoho znásilnil nebo co?

„Je to kámoška s výhodama," vysvětlil jsem já místo Vho.

„Ach tak, kámoška s výhodama," zopakovala Mira a začala se culit. Nějakým způsobem se jí naše bláznivý nápady líbily, přestože jim třeba příliš nerozuměla. Tak jsem poznal, že nám důvěřuje. „Tak já zase půjdu," spiklenecky mrkla. „Ať vám nekazím pánskou jízdu."

„Ne, to vůbec," vyrhkl jsem rychle a bezmyšlenkovitě ji popadnul za obě zápěstí. „Měla bys slavit s náma. Všichni právoplatní členové bandy jsou tady vítaní. A máš krásnej účes, mimochodem." Pousmál jsem se.

Mira si mě zaraženě prohlídla a potom se začala smát. „Slyšel jsi to?" obrátila se na Jimina po své pravici. „Yoongi právě řekl, že jsme právoplatní členové bandy a pochválil mi účes." Mira se mi vysmýkla, prošla kolem Vho a napila se z flašky. „MIN YOONGI PRÁVĚ ŘEKL, ŽE JSEM PRÁVOPLATNÁ ČLENKA BANDY!!!" zaječela na celý kolo a vítězoslavně zvedla flašku do ruky. „A to," otočila se a podívala se mi zpříma do očí, „už tě nikdy nenechám vzít zpátky, milej zlatej."

Pokrčil jsem rameny. „Nemáš zač," ušklíbl jsem se.

„V-ssi?" Jimin si založil ruce na hrudi a pořád si prohlížel Vho, který si pro sebe tancoval na místě, a nyní k němu zvedl zrak. „Už víš, jak se tvoje dítě bude jmenovat?"

V se podíval na mě a zaráz jsme na sebe kývli, načež jsme vykřikli: „NAIROBI!"

A tak byla párty před večeří. Dřív jsme chlastali já a V sami ve dvou, ale tentokrát to byla párty ve čtyřech.

Mira na sebe navěsila všechny ty šátky, co jsem poházel kolem. V a Jimin si začali zkoušet sluneční brýle. U toho všeho jsme pili tu flašku rumu.

Mira mi přetáhla přes hlavu Namjoonovy spodky, ale ujistila mě, že jsou vypraný. V se k ní přidal a nasadil mi na nos svoje oblíbené sluneční brýle s obroučky ve tvaru srdce. Sám našel ve svým pokoji kovbojskej klobouk a vějíř. Vypadal jako někdo, kdo si zatraceně zaslouží hezkou budoucnost.

Jimin toho odpoledne objevil novej koníček – klopení alkoholu na ex. To dělal skoro pořád. Vždycky vzal tu flašku a upil z ní tak moc, až jsme ho museli zastavovat, aby zbylo i na nás.

A takhle jsme v mé mysli všichni čtyři tančili, bavili se a společně se smáli, až mi z toho začalo bejt úzko.

Dočista uvězněnej jsem nahlas zařval, protože ty krásný vzpomínky, najednou tak hrozně bolestivý, už se nedaly vydržet.