O několik let později si tak moc přál, aby se jednou nebál ušpinit si ruce a svého bratra poslechl. Možná věděl, jak si vytisknout vlastní peníze, možná dokázal ukrást devadesát tun zlata, ale Jin uměl přečíst své protivníky mnohem lépe, protože byl mnohem zákeřnější než nevinný, hodný Namjoon.

„Je to zabiják," odvětil mi RM do vysílačky. Dobře si pamatoval na Kyungjina varovná slova před pěti lety. Bodala ho do mozku jako ostrý šíp. Protože se najednou víc než kdykoliv dřív bál, že nás sem poslal na smrt.

S povzdechem jsem se podíval na všechny ostatní. Jungkook klopil hlavu do dlaní. Všem jednomu po druhém nám došlo, co tenhle průser znamená. Už to není blbá loupež. Teď jdeme bojovat o život.

„Našli jste tu zbrojnici?" nadhodil RM po chvíli ticha.

„Ne," přiznal jsem. „Hledali jsme snad všude, ale nic jsme nenašli." Povzdechl jsem si znovu. Došli jsme až sem a teď... jsme ztracení. RM praštil hlavou o stůl. Byl tak vyčerpanej. A měl o nás takovej strach.

„Zbrojnici jsme nenašli, ale pouta nechal v knihovně," připomněl PSY, vstal ze židle a ukázal pouta do kamery. RM nejistě zdvihl zrak. „Ten parchant utekl sám." Odfrkl si PSY.

„Je jako dítě v Disneylandu," tvrdil Jin před lety. „Buď zabijeme my jeho, nebo on zabije nás."

„Jak tohle souvisí s dětmi, krucipísek?" rozezlil se Namjoon.

Kyungji na druhé straně místnosti pokrčila rameny a ulízla si vlasy. „To nevím, ale taky jsem ho viděl," přiznala a postavila se vedle Namjoona z opačné strany než Jin. Nebyli jako anděl a ďáblík na jeho ramenou, byli to dva ďáblíci nabádající ke špatnosti. „Prohlédl jsem ho skrz naskrz." Tvrdila Kyungji. „Jestli dostane šanci, určitě si zahraje na střílečku."

Jenomže občas jsou špatný rozhodnutí tvoje jediná možnost. Protože to dobrý prostě... no... neexistuje. Namjoon před pěti lety tomu nechtěl věřit. Chtěl věřit pouze tomu, že vždycky existuje jiný východisko než vražda. Nějaký lepší. Ale to nemůže platit v případě, že jinak tě protivník zavraždí dřív. Prostě nemůže.

To Namjoon poprvé poznal v den, kdy potkal mě a myslel si, že člověk, co zabil, bude jinej. Mnohem míň obyčejnej.

Podruhé mu to došlo, když nafingovali Miřinu smrt a on nám přikázal vypustit z banky dvě rakety na opancéřovanej vůz.

Ale doopravdy si tu tíhu uvědomil až ve chvíli, kdy nás nechal zavřený v bance s psychopatickým šílencem na krku. A ten den litoval, doopravdy litoval, že nesebral koule na to, aby Songila zabil. Znamená to, že je horší člověk? Možná.

Ale někdy nemůžeš udělat správný rozhodnutí. Protože neexistuje.

Protože nyní už Namjoonovi zbývalo jen popadnout do ruky vysílačku a důvěřovat nám. „V případě sebemenšího rizika jednejte rozhodně," nařídil nám. „V sebeobraně, ale bez váhání. Protože on váhat nebude." Uvedl na pravou míru. Ten den se nenáviděl. Definitivně a hluboce, jelikož si uvědomil, do jakýho pekla nás všechny poslal, co způsobil tím, že svého bratra neposlechl.

Jeho hlava byla plná výčitek. Protože ať počítal, jak chtěl, tak věděl, že pokud se věci ještě o kapku zhorší, tak nás poslal na popravu.

Celou dobu věděl, kdo Songil je. Ale neřekl nám to. Abychom od plánu neucukli. A cítil se hrozně, když nám to nyní říct musel. „Je to chladnokrevný vysloužilý voják," prozradil.

V první vteřině mi prolítlo hlavou, že si z nás snad musí střílet. Někoho takovýho nedokáže pořádně odstranit nikdo z nás. Nikdo. A RM to věděl. Nejsme vojáci. Jsme jenom banda zoufalých zlodějů.

„Je nelítostný a chce vás zabít," pokračoval RM. j-hope se slzami v očích se díval do mé tváře a viděl, že mám strach. To bylo špatný znamení. Hodně špatný.

„RM-ssi, komu mám předat velení?" zeptal jsem se opatrně. „Nikdy jsem neorganizoval válečnej postup a garantuju ti, že je hodně špatnej nápad mi něco takovýho svěřit."

„Velíš ty," rozhodl RM rychle. Hodil jsem nenávistný pohled do kamery. „Právě ses chtěl vzdát moci ve prospěch týmu, čímž jsi mi jen dokázal, že leží ve správných rukou." Prohlásil pyšně.

„To je moc dojemný, ale co policie?" zaškaredil jsem se do kamery znovu. „Až sem vniknou i oni, pak teprve budeme v hajzlu."

„Svážu jim ruce tak moc, aby neporušili příměří za žádnou," slíbil RM. „A taky..." dodal tišeji, „... abych jim dokázal, že jsme lepší, než kdykoliv předtím, SUGA-ssi."

Pokusil jsem se na něj do té kamery sklíčeně usmát a přikývnout. Netušil jsem, jak hodlá operovat se všema těma rozehranýma partiema zaráz, ale rozhodně jsem to nehodlal zjišťovat.