Jungkook, když už na něj Yeonjun tak sladce myslel, zprudka oddechoval schovanej v šachtě a měl pocit, že po tomhle všem, pokud to přežije, bude potřebovat cvokaře.

„Jungkook-ah," oslovila ho Kyungji z vysílačky.

Jungkook se vyklonil ze své skrýše a podíval se na j-hopa, kterej dělal to samé. Pokusil se odhadnout, jak dlouho by jednomu trvalo dostat se za tím druhým. „Jsou to maximálně čtyři vteřiny," informoval Kyungji.

j-hope je slyšel. „Jeden půjde dopředu, druhý kryje," napadlo ho. „Zachráníme Vho."

Kyungji nasucho polkla. „Songil-ssi," zařvala. „Pojďme vyjednávat. Řekni nám, co chceš."

„Vyjednávat?" vyjevil se Songil, kterej se na pánečka schovával na hajzlících, kde si přivázal Vho ke dveřím. „Hele, vysvětlím ti situaci," navrhl Kyungji. „První možnost: Vyjdu odsud s pistolí u Vho hlavy. Vy zůstanete u pravé stěny chodby. Nechám ho jít a nikdo nezemře."

Kyungji se nenáviděla o to víc, když tohle slyšela. Tak moc se nenáviděla. Jimin už se na Vho ani nemohl dívat. Mat a PSY se dívali a rostla v nich nebezpečná zloba.

„Je to dobrá dohoda pro obě strany," pokračoval Songil. „Nula-nula. Remíza."

V sám protočil oči. Vzpomněl si, jak Songil onehdy kázal o remíze mně, když jsme se převlíkali za vojáky, a věděl, že tohle remíza není. Songil může zabít jeho, Vho, ale je tady dalších šest lidí, kteří můžou oddělat jeho. To on si jen nechce přiznat, že by mohl prohrát. A taky spoustu dalších věcí.

„Druhá možnost," zakřičel za Vho zády. Jungkook a j-hope se na sebe znovu podívali. „Nepůjdu já ven, ale vy dovnitř. A já ustřelím Vmu hlavu." Což uděláš tak jako tak, protože jsi chladnokrevná svině. „Vy budete střílet," říkal dál. V se mračil. Přál si, aby to už bylo rychlý, ale stále to nepřicházelo. „Ale i tak budu mít ještě volnou ruku a přísahám Bohu, že vás s sebou vezmu víc." Ne, ne, ne. To já vezmu s sebou tebe, chlapče. A budeš se ještě moc divit.

Kyungji se nechtěla vzdát. „Zapomněl jsi na třetí možnost, zlato," ušklíbla se. „Vyjdeš ven na kolenou neozbrojenej, vzdáš se a vydáš Vho." Navrhla. Songil se poprvé a naposledy v životě zasmál. „To je taky remíza," tvrdila Kyungji. „Co ty na to?"

„Já si nekleknu ani před Všemohoucím Bohem," odvětil Songil vzpupně. Jimin se zahleděl Kyungji do tváře. Věděl, že tohle jí nevyjde. Ale netušil, co bude dělat dál. „Dávám vám minutu," dodal ke všemu Songil. „Pak začnu střílet. Takže možná vyhraju šest nula."

Mat si začal připravovat zbraň. On a PSY na sebe kývli, že jsou připraveni dělat cokoliv, aby Vho zachránili.

A V věděl, že má jedinou možnost – získat čas. Začal se znovu hystericky smát. „Songil-ssi!" zaječel znovu. „Víš, co si myslím?"

Kyungji nakrčila obočí a podívala se na Jimina, který Vho jen obezřetně pozoroval. Když zachytil její pohled, zahleděl se do jejích očí, jednoho zdravého a druhého nic moc, ale najednou si byl jistej, že všeho lituje.

A V se nevzdával. „Myslím si, že seš srab, Songil-ssi," zasmál se. „A taky blbec. A... a máš strach."

„Nemám strach," opáčil Songil.

„Ale ano, máš," oplatil mu V stejný tón hlasu. „Celou dobu přemýšlím, co nebo kdo ten strach vyvolává, a najednou je mi to jasný. Minule jsme tě totiž s jedním mým dobrým kamarádem dost oblafli."

Songil se nevěřícně podíval na Vho, a protože zjistil, že má pravdu, napomenul ho: „Sklapni."

V se jenom dál smál. „SUGA tě tím trikem s vodou pěkně vykolejil," vzpomínal. Viděl mě, jak si prohlížím Songila ve vodě.

„V-ssi, drž raději hubu, dobře?" poradila vyděšená Kyungji poměrně přátelsky. Nechápala, o co se V snaží.

V ovšem neměl v plánu mlčet. To jediný pro nás ještě může udělat. To jediný může udělat pro mě. Vzpomněl si, jak jsem vykopnul dveře od koupelny a praštil Songila klikou. „Dostal jsi klikou rovnou do obličeje a zůstal jsi úplně bez sebe," sípal smíchy. Uvědomil si, že ač to tak v tu chvíli nevypadalo, najednou mu ta vzpomínka připadala vtipná. A svým způsobem hezká, protože ji sdílel se mnou. „Vidím tě, jak tam ležíš. Omráčenej a zaskočenej."

Mat na Vho jen zíral a přiložil vysílačku k ústům. „Proč to dělá?" vyjevil se.

„A kde máš teď ty svoje chlapácký koule?" řehnil se V. „Jsi takovej nešika, víš to?"

„Chce zachránit SUGU," povzdechla si Kyungji do vysílačky.

„Jsi budižkničemu!" pokračoval V.

„Ví, že když ho zabije, my zabijeme jeho," pokračovala Kyungji. „Chce se obětovat." Povzdechla si. Mat a PSY nevěřícně zírali.

„Na tohle jsi čekal celej život, že jo?" vysmíval se dál V. „Ale víš, proč jsi zajal zrovna Yoongiho? Já ti to řeknu. Protože z něj máš podělanej strach. Přiznej si to. Nastavil sis takový pravidla, abys vypadal jako drsňák, ale přitom víš, že kdybychom tě donutili ho pustit, tak už tady za mnou ležíš s prostřelenou palicí ty, lásko moje."

Mat vrtěl hlavou, ať toho nechá, ale V věděl, že nepřestane do posledních sekund.

„Přišel sis strašně hustej s těma svýma cvičenýma vojáčkama, co?" poškleboval se. „A pak přijdou dva kluci a totálně tě dostanou. Možná se tě bojím, možná se tě bojí i SUGA, ale to mi věř, nikdy před tebou neuhne ani o píď stejně jako tehdy. Takovej on není. A ty seš ve zkurvené pasti, hlupáku."

„Mám tě zastřelit?" začal vyhrožovat Songil, protože netušil, co jinýho má dělat.

V zavřel oči. „Překvap mě," vydechl.

„Mám ti narvat kulku do zadku?!" rozčílil se Songil a namířil pistoli na Vho pozadí. Odjistil zbraň. V zatnul zuby. Mat a PSY trnuli hrůzou.

A pak... Songil spustil zbraň. Věděl, že V má pravdu. Pokud někdo z nás dokáže Songila překvapit, tak jsem to já, a proto si zařídil, abych ho překvapit nemohl. Ale kdyby teď Vho střelil, jenom by tak všechna jeho slova potvrdil, a to samozřejmě nechtěl. Podíval se sám na sebe do zrcadla, a pokud jsem někdy ve vlastním odraze viděl lidskou zrůdu, nejspíš to bylo úplně směšný v porovnání s tím, co musel vidět Songil.

V se klepal strachy a kolaboval.

j-hope v šachtě si promnul obličej a pomyslel si, že po dnešku bude nejspíš už šedivej.

„Musíme ho hned dostat ven," zašeptal Mat do vysílačky při pohledu na třesoucího se Vho. Docházel nám čas a on si to uvědomil jako první.

„Když ho pustíme ven, bude si dělat, co bude chtít," namítla Kyungji. „Nevěřím mu ani slovo. Musíme vydržet a čekat na rozkazy od vůdce." Kousla se do rtu. Věděla, že čas už došel, protože Songil může v podstatě cokoliv. Má v rukou lidskej život. Je to ten největší píčus na světě a ke všemu si myslí, že má poslání a moc. Takoví jsou zdaleka nejhorší.

„Co chceš kurva ještě vydržet?" sjel Kyungji skrz vysílačku PSY. „Tohle je tvoje zatracená vina. Tys toho řezníka osvobodila." Připomněl jí vyčítavě. „Souhlasím s Matem. Musíme dostat Vho ven. Shodneme se na tom?" Šeptal. V se nyní díval přímo na něj. Zbožně a prosebně, ale věděl, že je to marný.

Mat přikývl.

Jimin se tvářil utrápeně, ale potom rozhodně přikývl.

Kyungji přikývla. „Dobře, Songil-ssi," prohlásila. „Necháme tě odejít."

„Dobře," pokýval hlavou Songil, kterej pořád zíral do zrcadla. „Uděláme to takhle," začal. A V věděl, že tohle není dobrej nápad, že je v tom nějakej háček, protože v Songilově podstatě samotné je vždycky nějakej háček. Vrtěl hlavou, ať tohle nedělají. „Celou dobu na Vho uvidíte. Bude mít u hlavy moji pistoli a vyjdeme ven, až mi potvrdí, že jste od něj všichni napravo."

Mat zatnul zuby. Tohle mu nedaruje.

„A napřed půjdou ti dva spratci nahoře hezky za váma dolů!" zaječel Songil do stropu.

Jungkook a j-hope na sebe vykoukli. Netušili, co se děje.

„Jungkook-ssi? j-hope-ssi?" oslovila je Kyungji skrz vysílačku. „Slyšeli jste? Musíte dolů." Nařídila jim.

„Dobře, dobře," zamumlal si Jungkook pro sebe a začal se opatrně sbírat. j-hope na druhý straně udělal to samý. Nebyla jiná možnost než se podřídit maniakovi, kterej si připravoval pistole, nebo ji alespoň neviděli.