j-hope nás okamžitě všechny svolal do haly, takže na tom jediným potřebným místě nikdo z nás nebyl.

„Kudy šel?" zeptal jsem se s plně nabitým samopalem přes rameno. Po mé levici stáli PSY s Matem, kteří krčili rameny. Jimin a Jungkook stáli přímo přede mnou a klopili zrak do země. Jenom vyplašenej j-hope furt seděl na zemi a chytal se za hlavu. Podíval jsem se jeho směrem. Myslel jsem, že je celkem očividný, že se ptám jeho. „j-hope-ssi, kudy šel, kurva?!" Klekl jsem si k němu a mírně s ním zatřásl. Když se mi podíval do očí, byl jsem si jistej, že není v pořádku. „Kudy šel?" zeptal jsem se co nejjemněji.

„Po schodech," vydechl j-hope se slzami v očích. Kývnul jsem na něj a vrátil se za ostatními.

„Jungkook-ssi, Jimin-ssi, vy dva zůstanete tady," začal jsem organizovat a postavil se před první dvojici. „Nepouštějte ho ke dveřím. Jestli rukojmí utečou, jsme v hajzlu, jasný?"

„Jasný," přisvědčil Jimin za oba.

„Mat-ssi, PSY-ssi, vy dva půjdete se mnou," kývnul jsem na zbylou dvojici a rozběhl se do schodů.

„Jdeme," přisvědčil PSY.

Já myslel na jediný: Tohle je tak v prdeli.

„Všichni vstávat! Dělejte, krucinál!" zařval Jungkook na rukojmí s Jiminem v patách.

Na mým opasku začal pípat přístroj, kterej mi hlásil stav Vho životních funkcí na dálku. Nyní mi ukazoval, že má tep sto čtyřicet a stoupá. Popadl jsem tu malou věcičku do ruky a vytřeštil zrak.

„Co se děje?" zamračil se PSY, kterej netušil, co to držím v rukou, nechápavě. Byl svářeč, ne medik.

„Do prdele, V," zděsil jsem se. Nemusel jsem mluvit dál, aby se PSY rozběhl. „Něco se děje! Dělejte!" Tak jsme se rozběhli i já s Matem.

„V-ssi!" zařval Mat. „Vydrž!"

A uprostřed všeho toho chaosu se Kyungji, ta mrcha, která tohle způsobila, znuděně točila na svý židli.

V vskutku neprožil hezký uvítání. Jenom se probudí a už se ho nějakej maniak snaží zaškrtit polštářem. Jasně, měl reflexy, pokusil se po něm sápat rukama, ale nic neviděl. Strčil mu prsty do nosních dírek, ochmatával jeho obličej, ale to bylo tak všechno. Navíc byl oslabenej. Songil měl mnohem větší sílu a obě jeho ruce přirazil k polštáři.

Vho ošetřovatelka si mezitím vedle v koupelně umývala obličej.

„V-ssi, vydrž!" ječel jsem v domnění, že mě snad slyší, zatímco jsem běžel chodbou, co nejrychleji jsem v neprůstřelné vestě dokázal.

„V-ssi!" ječel Mat.

V začal rukama šmátrat všude kolem sebe. A dobře udělal. Protože zatímco Songil se soustředil jen na to, aby ho uškrtil, on nahmátnul injekční stříkačku a bodnul mu ji nejspíš až do tepny, ze které začal stříkat pramínek krve.

Určitě to byl moc krásnej pohled no. Songil drží polštář Vmu na obličeji a krvácí jak na ten polštář, tak na svý ruce. Fakt škoda, že nám nebylo přáno to vidět. Mohli jsme ho totiž rovnou zastavit.

V mu vrazil tu jehlu do krku ještě jednou. Začal vytékat trochu slabší pramínek, ale stříkalo to pořád dost, tak poznáš, že jsi trefil tepnu. Songil zařval, ale nepouštěl ho.

„V-ssi!" ječel PSY asi dva metry přede mnou. Bylo to naléhavý a srdceryvný.

„V-ssi, vydrž!" opakoval jsem pořád dokola. Proč je ta chodba tak kurevsky dlouhá?!

V do něj chtěl tu jehlu vrazit ještě do třetice, ale docházela mu síla. Songil ho dusil a dusil. Ale V byl bojovník. Sebral ten poslední zbyteček síly a bodnul ho tak, aby mu tentokrát jehla zůstala v těle. Songil po stříkačce reflexivně sáhnul, aby ji vyndal, a když se otočil, první, koho spatřil, byla stařenka vracející se z koupelny.

A tak se dal na útěk. Stará paní byla sama dost vylekaná, ale zdaleka ne tolik jako V, kterýmu nasadila další přívod kyslíku.

Vběhli jsme do místnosti těsně poté, co se Songil stačil vypařit zadním vchodem, a hned jsme stáli u lůžka.

„Chtěl ho udusit," naříkala stařenka, když se naproti ní zjevil PSY. „Má pulz sto šedesát dva za minutu." Zhrozila se a vydala se najít léky na uklidnění.

Její pozici jsem zaujal já. „V-ssi," vydechl jsem. Na jednu stranu jsem byl rád, že ho vidím naživu, na stranu druhou bylo hrozný vidět ho v tomhle stavu. Dezorientovanýho. Zděšenýho. Lapajícího po dechu. Začal jsem ho hladit ve vlasech. „Klid. Už je dobře."

„Klid, klid," opakoval Mat naproti mně a položil mu ruku na tvář.

„Songil je na svobodě," zasípal V. Byl tak vyděšenej.

Zatnul jsem zuby a podíval se na PSYE stojícího naproti. „PSY-ssi," oslovil jsem ho. „PSY-ssi!" zvýšil jsem hlas, aby mě vnímal.

„Ano, veliteli?" povzdechl si.

„Zůstaneš s ním," loupnul jsem očima na lůžko. „A jestli se ten parchant vrátí, ustřelíš mu hlavu, je to jasný?"

PSY jenom přikývl.

„Mat-ssi," oslovil jsem druhého z nich. „Jdeme si pro něj." Škubnul jsem hlavou směrem ke dveřím. To jsem ale ještě netušil, co za nelidskou zrůdu nám tady pobíhá.

Mat přikývl a poplácal PSYE po rameni. „Postarej se o něj," kladl mu na srdce.

Já se sklonil k Vmu, kterej natahoval ruku a tahal mě za vlasy. Položil mi svou zakrvácenou dlaň na tvář. „Neboj se, Taehyung-ssi," zašeptal jsem. „Já toho zkurvysyna zničím, i kdyby mě to mělo stát život." Což bude. Ať si.

Políbil jsem Vho na čelo a vydal se ven. Adrenalin pulzoval celým mým tělem. Najednou jsem byl ve střehu jako opravdovej voják v opravdový podělaný válce.

PSY se sklonil nad Vho, vložil svoje dlaně do jeho a uklidňoval ho.

Vylítl jsem na chodbu se samopalem v ruce a cítil takovou zodpovědnost jako snad ještě nikdy. Zkontroloval jsem pravou část chodby a vydal se vlevo ke knihovně, když jsem nic neviděl. Mat mě následoval, kamkoliv jsem se hnul. A já jsem netušil, co budeme sakra dělat.

„Odteď se mění pravidla!" zařval Jungkook na rukojmí v hale s Jiminem po boku. „Nikdo nevstává, nikdo se ani nehne, nikdo nebude kurva jíst bez přímýho rozkazu!"

Rukojmí se krčili k sobě a objímali se. A potom Hyunshik vykročil těm dvěma, kteří křečovitě svírali samopaly a byli oděni v neprůstřelných vestách, naproti. „Jste ve sračkách, Jungkook-ssi," zavrčel na ně. Jungkook nakrčil obočí a protáhl obličej, Jimin udělal jeden krok vpřed, protože chtěl Hyunshika okamžitě zastavit v čemkoliv, co si plánoval. „Jste ve sračkách až po uši." Zopakoval. A co jako? Chceš v nich být taky?

Jimin zaúpěl. „Nemůžu tomu uvěřit," procedil skrz zuby. Nejspíš tím myslel něco jako: Nemůžu uvěřit, že můj pošahanej ex vlítnul doprostřed přepadení jenom proto, že mě chtěl získat zpátky, nebo mě takto vysírat.

„Říkal jsi něco?" odfrkl si Jungkook bez většího zájmu.

„Ano," přisvědčil Hyunshik a odvážil se udělat ještě jeden krok blíž. Jungkook ho udělal taky. „Už nejste neporazitelní." Ušklíbnul se na Jungkooka. Ten jen protočil oči. „Nejste neporazitelní." Zopakoval Hyunshik, jak má teď asi ve zvyku. A co tím chtěl jako říct? Že předtím jsme byli neporazitelní? Tehdy když nám umřel Pat, Junghyun a Jin? Já myslím, že o tom by se dalo dost diskutovat. Jenomže ať už se Huynshik nyní pokoušel o cokoliv, tentokrát mu to bohužel i vycházelo. „Nejsou neporazitelní!" zaječel, vrátil se k rukojmím a ukázal prstem na ty dva, ale měl na mysli nás všechny.

V tu chvíli to Jimin nevydržel, vyrazil Hyunshikovi vstříc a namířil mu pistoli na čelo. „Hyunshik-ssi, sklapni!" zařval. Takhle tam zůstali stát uprostřed haly a všichni zděšení rukojmí to viděli.

„Nebo co?" nakrčil Hyunshik vyzývavě obočí.

„Nebo ti vystřílím do hlavy celej pitomej zásobník," odsekl Jimin.

„Hezky se tu obrátily karty," povzdechl si Hyunshik.

„To si piš," vydechl Jimin.

Jungkook na ně na oba jen zíral a neměl moc chutí se do tohoto sváru plést. Jenomže Hyunshik, zatímco na něj Jimin mířil zbraní, se podíval jeho směrem. „Jsme tady," procedil skrz zuby Hyunshik a ukázal na svou hruď. „A teď jsme odboj my," prsknul. Tím myslel rukojmí. Vykročil Jungkookovi vstříc, zatímco Jimin nepřestával mířit na jeho spánek.

Jimin si vyměnil s Jungkookem pohled a Jungkook viděl, že jeho oči planou zlostí.

„Dalhwa-ssi, Dalrae-ssi, my jsme odboj!" obrátil se Hyunshik na rukojmí, jako by tohle byl nějakej zasranej obřad. Nechci nic říkat, ale mám pocit, že Hyunshik si tak trochu plete Národní banku s kostelem. Přišel až k těm, který oslovil. Dalhwa držel Dalrae kolem ramen a Hyunshik se k nim přiblížil, jak kdyby jim chtěl na čelo nakreslit křížek.

Potom se obrátil i na zbytek z nich. Zatleskal a prošel okolo všech, včetně Kyungji na židli, které se tohle divadýlko dost líbilo. „My jsme odboj! My jsme odboj!" začal řvát na všechny. A za pět sekund to všichni řvali s ním, protože získat si strachy podělanej dav není nic až tak světobornýho. Takže křičel Dalhwa, křičela Dalrae a křičela Kyungji, která se u toho div smíchy nezadávila. Jen jeden člověk nekřičel. Yeonjun si ji skepticky prohlížel a povzdechl si. Neměl v plánu se do toho zatím tak úplně míchat, ale ani si nebyl zase tak jistej, že máme situaci pod kontrolou. Protože jsme neměli.

Všichni ostatní však ječeli dál s Hyunshikem v čele. Ten se zanedlouho vrátil zpátky před Jungkooka a Jimina, kterej mu opět namířil pistol na hlavu. Měl ho dost a bál se, že ho zastřelí, bylo mu to jedno. Jimina totiž začala zachvacovat úzkost a panika a začínal mít pocit, že z toho zešílí.

Ale pak tu byl taky Jungkook, kterej zatnul zuby, zdvihl samopal do vzduchu a začal střílet Hyunshikovi nad hlavu. Jak vždycky říkám: Když si nepřipadáš sám dost nebezpečnej, měj po boku přítele, kterej nebezpečnej bude.

V ten okamžik šla většina rukojmích s křikem k zemi a Yeonjun se s nimi snažil co nejlépe splynout, takže se přikrčil. Přitom ale nepřestal dávat pozor na to, co se děje vepředu. Chtěl být konečně součástí přepadení. Tak moc chtěl. Ale nehodlal to podělat víc, než už to podělaný bylo.

Hyunshik sám se stáhl za Dalhwu a Dalrae. Jungkook namířil svůj samopal tím směrem. „Hovno odboj," zavrčel na ně, ale pořád nepřestával sledovat Hyunshika.

Dalrae začala chytat záchvat. Její dech byl hluboký a sípavý. Hyunshik a Dalhwa se jí chopili každej z jedné strany, aby neupadla.

„Všichni k zemi, do prdele!" zaječel na ty tři Jimin, kterej pořád neschoval pistol. Jungkook za ním jen zíral. Snad ještě nikdy ho neviděl takto křičet. Možná ho přeci jen podcenil, když mu chtěl zakázat jít dovnitř.

Songil se mezitím doplahočil skrz kanceláře na chodbu a ochmatával si poraněnej krk. Bohužel pro nás byl zvyklej na mnohem horší zranění. A potom zaplul do úzké chodbičky, o jejíž existenci jsme neměli tušení.

***

Rozhodl Yoongi správně? Dokáží on a Mat Songila zastavit?