To Yeonjun zjistil až po pár letech na našem druhým přepadení. Proč nakonec nebyl už na tom prvním, vám povím jindy. Nebo taky ne. Ještě nevím.

Zavřel se s Jungkookem na záchodech, aby mu mohl říct tohle: „Songil pravděpodobně nelže. Kyungji mu opravdu pomohla utéct."

„Jak to víš?" odfrkl si Jungkook, zatímco se nervózně procházel kolem dokola po umývárnách.

„Viděl jsem, jak mu ukazuje na palec a navádí ho," přiznal.

„Proč jsi nic neřekl?" vypěnil Jungkook nechápavě. Kroužili okolo sebe jako hladoví supi, ne jako staří známí.

Yeonjun stál nyní k Jungkookovi zády a chvíli si rozmýšlel svou odpověď. „Netušil jsem, že ho ve skutečnosti navádí vykloubit si palec," přiznal a otočil se Jungkookovým směrem. „Pospojoval jsem si to až teď, když jsem slyšel to... ehm... hlášení."

„Tak máš být kurva blíž," osopil se na něj Jungkook. „Nemáš pouta. Můžeš si to dovolit."

„Tak to ne," zdvihl Yeonjun varovně ukazovák. „Přišel jsem dávat pozor na rukojmí, ne na vás." Upozornil Jungkooka a lehce pohodil svými elegantními vlasy na stranu. Je pravda, že vypadal spíš jako model, nebo herec než jako lupič, takže mezi rukojmí docela dobře zapadl.

Jungkook si povzdechl, zase ho obešel a postavil se před umyvadlo. Yeonjun se natočil bokem a nenápadně si ho prohlížel. „Koluje tu spousta fám," svěřil se mu.

„Já vím," vydechl Jungkook a zase přešel ke kabinkám. Nedokázal už spočinout chvíli v klidu.

Zato Yeonjun konečně zaujal jednu pozici a jen pozoroval jeho, jak chodí tam a zpátky. Tam a zase zpátky. „Jak je na tom V?" zeptal se.

„Zotavuje se, jak umí," rozhodil Jungkook nechápavě rukama. Co na to měl proboha říct? V měl kulku v plíci, bylo přece logický, že se z toho nevzpamatuje hned.

„A SUGU unesli," připomněl Yeonjun, „to je o dva míň." Jungkook se na něj trochu káravě podíval. „Jen říkám, že začínáme být trochu v háji, ne?" bránil se Yeonjun, jak dovedl.

„Yeonjun-ssi," Jungkook káravě mlasknul. „Co po mně chceš?"

Yeonjun ho sjel pohledem, nakrčil obočí, stoupnul si přímo naproti němu a jako by to nebylo jasný, řekl: „Dej mi zbraň. Chci se přidat k ostatním." Byla to spíš výzva než prosba. „Už z toho sezení necítím zadek." Lehce praštil Jungkooka do neprůstřelné vesty.

Jungkook se nechápavě podíval na jeho ruku na svém hrudníku. Udělal krok vzad a nekompromisně zavrtěl hlavou. „Musí tě mít za rukojmího, kdyby byl průšvih," trval dál na svém.

„Větší než teď?" namítl Yeonjun.

„Vrať se kurva na svý místo!" utrhl se na něj Jungkook netrpělivě.

„Vždyť je tam s váma i blbeček Kai, co ani neví, jak se drží samopal," oplatil mu Yeonjun stejně kousavý tón.

„Ne!" zařval Jungkook. „Rozkazy jsou rozkazy! Musíš se vrátit na svý místo." Rozezleně zase dvěma kroky přešel místnost.

Yeonjun se na něj otočil. „Rozkazy dáváš ty," ukázal na něj prstem. „Ty tady velíš."

„Já?" vyjevil se Jungkook zděšeně. „Já opravdu nevelím." Nechápavě zamrkal.

„Jistě, že velíš," vyvalil Yeonjun zrak a pokrčil rameny. „V je postřelenej, SUGA je v zajetí, j-hope má trauma a Kyungji..." zamyslel se, „té má sakra věřit kdo?" Odmlčel se. „A zamysli se nad tím pořádně, ne jenom trochu, jak máš ve zvyku. Protože já myslím, že jsi na řadě. Nikdo jinej tady už pořádně není!" Rozčílil se.

Jungkook si prohrábnul vlasy. „Už mě fakt unavuješ," vyčetl Yeonjunovi.

Ten ho však popadnul za rameno a tentokrát mu nedovolil se od něj odvrátit. „Začni dávat rozkazy," zamračil se přísně. „Dej mi pistol, neprůstřelnou vestu, cokoliv. Protože jinak půjde celý tohle přepadení do hajzlu."

Jungkook si ho pořád ještě prohlížel. „Pořád seš jeden z rukojmích," rozhodl nakonec. „A teď jdeme." Loupnul očima směrem ke dveřím. „A ještě něco," zarazil ho těsně u nich. Yeonjun nechápavě nakrabatil obličej, než mu Jungkook řekl tohle: „Nedívej se na mě tak významně, lidi si začínají všímat."

„Významně?" ušklíbl se Yeonjun v domnění, že Jungkook přehání. „Jen jsem ti posílal signály, ty idiote." Poklepal si na čelo, načež Jungkooka obešel a vyrazil z místnosti jako první.