A tím „tvrdší" myslím ještě tvrdší než ten, který RM právě sváděl s boxovacím pytlem. Bušil do něj hlava nehlava, skákal okolo, občas se trefil, občas pytel trefil jeho, ale měl pocit, že si ještě pamatuje, co ho Jungkook naučil. Soobin mu chtěl nějak taktně vysvětlit, že si z boxu očividně nepamatuje ani hovno a člověk fakt nemusí být boxer na to, aby to poznal. A nechal to být jen proto, že Namjoonovi tenhle podivnej rituál očividně pomáhal. V hlavě se mu začaly propojovat události.

Mira. Zavírají ji do dodávky, aby ji mohli odvést do Soulu.

Já. Prudce se otočím, ale jsem pomalej. Songil mě sejme a odvleče do úkrytu.

Taehyung. Křičí, když mu Songil prorve hlavu dveřma.

Jenomže tohle všechno začalo ještě mnohem dřív.

Hoseok. Je přivázenej k železnýmu sloupu a Chaewon ho mučí.

Seokjin. Obchází okolo něj v italským klášteře, tlemí se a říká: „Mysli, Namjoon-ah, ty seš tu ten chytrej."

Tak moment. Krok zpět. Chaewon.

RM slyšel Hoseokův hlas, kterej říkal: „Vím určitě, že nejsme v Koreji." Ale kde teda byli? „Slyšel jsem svolávání k modlitbě."

„Mysli," napomenul ho Seokjin. „To zvládneš."

A Namjoon agresivně bušil do pytle, až ho Soobin musel hlídat, aby si neublížil. A pak se najednou zarazil, zastavil, sednul si za počítač a zavolal do Pákistánu.

„U telefonu Shakir," ozval se někdo z Pákistánu. „Co potřebuješ, RM-ssi?"

„Potřebuji, abyste vystopovali j-hopův let do Jižní Koreji," funěl RM. Byl zpocenej jak svině, ale jeho mozek zase začal fungovat na plný obrátky. Nadiktoval Pákistánci přesný druh a značku letadla a přesný čas a datum jeho přistání. „Zkontrolujte všechny navigační satelity." Poručil si RM. „Potřebuji úplně přesné místo odletu."

A tak měli Pákistánci vystopovat ten let v několika příštích minutách.