Alarm v retenční nádrži zablikal – někdo přijíždí. Byl to podpůrný tým ve složení Yeonjunova otce, což byl ten Junghyunův starý známý, pár dalších horníků a čtyř Rusů, kteří většinou pomáhají někoho z nás vytáhnout z díry. Minule jsem to byl já, teď je to Mira. RM si poskočil a běžel je přivítat.

V retenční nádrži zastavila tři auta plná lidí. Z prvního z nich vystoupil pan Choi, Yeonjunův otec, což byl postarší brýlatý pán. Jeho horničtí kolegové byli namakaní, vousatí týpci. Ti zabrali zbytek jednoho i celý další auto.

V tom posledním pak přijeli ti čtyři Rusové – jedna žena a tři muži. O těch vám můžu říct jen to, že jsou to největší frajeři na světě a víc znát nemusíte.

A tihle všichni se střetli s Namjoonem uprostřed retenční nádrže. Pan Choi mu vyšel vstříc a potřásl si s ním rukou. „Děkuji, že jste přišel," usmál se na něj.

„Pokud vám věřil Jeon Junghyun, pak mě považujte za přítele," usmál se pan Choi na oplátku. „Je můj syn v pořádku?" zajímal se hned.

„Ano," odvětil RM, ačkoliv si tím nebyl dvakrát jistý. „To všechno..." rozhlédl se RM po jeho týmu, „jsou horníci?"

„Všichni," přisvědčil pan Choi. „A všichni jsou důvěryhodní. Jihokorejci, uprchlí Severokorejci a támhle ten je dokonce Polák." Ukázal dozadu na jednoho bělocha, kterej svým zjevem značně vyčníval.

„Těší mě," přivítal RM všechny. „Všechny vás tu vítám. Pojďte za mnou." Požádal je a rázně se otočil.

„Kam to jdeme, RM-ssi?" podivil se pan Choi.

„Do třídy," prohlásil RM rozhodně. „Potřebuji vám vysvětlit, co budete dělat v příštích třiceti hodinách."

A tak se uskutečnila další Namjoonova lekce – v retenční nádrži, do které si natahal lavice a židle. Prostě cvok. „Každý, kdo má špetku rozumu, by plán považoval za šílenost," procházel uličkou mezi lavicemi dopředu a zastavil se až před svými novými žáky. „Takže první pravidlo zní," zadíval se vážně do své třídy, „zapomeňte na rozum."