Byla to naše nejčernější půlhodinka. Za třicet minut se policie vrátila v plné polní a zahnala nás do kouta. A RM pod žlabem nemyslel na nic jinýho než na těch třicet uplynulých minut. Kdyby zavolal o půl hodiny dřív, byla by jeho milá naživu.

Krteček a jeho lidi v lese po něm samozřejmě nepřestali pátrat, ale asi by jen tak neodhadli, že leží ve žlabu v býčí ohradě a volá Soobinovi, kterej sedí v autě na okraji lesa, aby mu řekl tohle: „Spouštíme druhou fázi, Hameln."

„Dobře," odvětil Soobin krátce, aniž by tušil, odkud mu RM volá.

A tak dal opět dva telefony na sobě do krabičky, aby se v policejním stanu rozezněl Hanův telefon, kterej mu byl nejspíš zabavenej nebo tak.

„Chaewon-ssi, pamatuj: Dialog, empatie, smír," varoval inspektorku, která usedala k telefonu, Kyubok.

Chaewon, která zrovna dojídala svačinu, jen bezděčně kývla.

RM ve žlabu zhluboka oddechoval.

„RM-ssi?" oslovila ho Chaewon s úsměvem. „Jste vdovec pět minut a už voláte jiným ženám." Dodala ironicky. Kyubok za jejími zády zaúpěl. „Jste mi to ale kurevník."

„Nařídila jste její popravu?" zeptal se jí a její kecy ignoroval.

„Nebyl čas," opáčila Chaewon. „Udělala to sama."

Jemu se nahrnuly slzy do očí.

„Násilím se bránila zatčení," pokračovala, „a zahájila palbu na své bývalé kolegy."

Kyubok si Chaewon skepticky prohlížel, ale nechtěl do jejího rozhovoru vstupovat.

„Plukovníku," oslovil ho šeptem technik a ukázal na obrazovku. „Ten vysílač je mimo Soul."

A tak měli získat falešnou stopu. Soobin na okresce jel rychlostí šílence.

„Je u dálnice," nahlásili ve stanu.

Kyubok se proto domníval, že RM uprchl, a zavolal Krtečkovi. „Unikl kordonu," oznámil mu zasmušile. „Ten bastard se pohybuje a je asi čtyřicet dva kilometrů od vašich pozic."

„Určitě?" ujistil se Krteček. „Může to být další léčka." Taky že je. To on, Krteček, právě stál u té ohrady s býkem a byl vůdci zatraceně blízko. Ale jak už jste si možná všimli, na Krtečka nikdy nikdo moc nedá.

„Zcela určitě, máme signál ze tří vysílačů," prosazoval si Kyubok dál svou. Pak mu nadiktoval číslo dálnice, u které se RM údajně pohybuje. „Směr na sever, běž po něm." Nařídil.

Krteček tedy zavěsil a chopil se vysílačky. „Subinspektor Krteček všem jednotkám. Odjíždíme." Zavelel. Pak nadiktoval, kam se vydají dále. To ale ještě netušil, že právě opouští místo, kde se RM doopravdy skrývá.

Stačilo jen pár metrů, odklopit jeden žlab a byl by jeho. To by ale nebyl Krteček, aby dokázal něco pořádnýho, že jo?

„Poslouchej, Chaewon-ssi," zasyčel RM. „Než opustíme Jihokorejskou banku, tak vás nadobro zničíme."

Chaewon protočila oči. „To je otrava," ulevila si a otočila se na židli Kyubokovým směrem. „Asi jste moc nestudoval etiku, viďte?" Odmlčela se. „Ovšem. Jistě, že ne. Odpálil jste v centru Soulu dvě rakety a teď kopete za Al-Káidu." Zašklebila se.

Kyubok sklopil zrak do země.

„Napravím své chyby," dušoval se RM. „A dokonce vám nabízím šanci udělat to samé. V..."

„Další chyba," přerušila ho Chaewon zbrkle. „Nepošlu vám tam chirurga."

Kyubok už se na to raději ani nedíval.

„Ale nabízím lékařskou péči. Dovezte pana Taehyunga ven," navrhla. „Čeká na něj sanitka."

„Nevydám Vho mučitelce, co se ho pokusila zabít," odsekl RM. „Prostě čelte následkům, Chaewon-ssi."

„Jistě, už se třesu strachy," odvětila Chaewon ironicky. Kyubok v rozčilení naznačil, že jestli se nepřestane chovat jako kráva, tak ji kurva už propleskne. „Tak dobře," povzdechla si. „Na znamení dobré vůle nabízím příměří. Na čtyřicet osm hodin. Tak budete moci posoudit vážnost zranění, nebo ho nechat tam uvnitř zemřít."

Namjoonovi z koutku pravého oka vytekla slza. „Přijímám příměří," polknul svůj žal a vzmohl se k odpovědi. „Ale něco vám řeknu." Pokračoval. „V přežije i bez vaší pomoci." Potom položil hovor.

Chaewon si s úsměvem vyndala sluchátko z ucha.

„Dobře," pokýval hlavou Kyubok. „A teď," rozhlédl se po stanu, „jdeme toho hajzla chytit."

RM si musel rozepnout vestu, protože měl pocit, že se zadáví.

Soobin se připoutal, dal si na hlavu helmu a dál pokračoval v jízdě, která už byla prostě jenom nebezpečná. Rychlostí sto kilometrů v hodině sjel ze silnice, udělal ve vzduchu několik salt a rozflákal to podělaný auto na maděru. Jenomže když chceš krást ve velkým, musíš být vždycky tak trochu šílenec.

RM měl v hlavě mezitím jenom výčitky a nemohl se ani hnout, protože měl strach, že je pořád poblíž ten býk. Pořád mu zněl v mysli její hlas.

„A jak se dostaneme z epicentra?" ptala se ho.

„Na to máme plán Hameln," usmál se na ni, jak ležela nahá v posteli vedle něj.

Nyní se přetočila na bok, přitiskla se k němu blíž a podívala se mu do očí. „Pověz mi víc," zaškemrala.

„Je to jednoduché," tvrdil. „Soobin bude hrát na flétnu a všechny krysy ho budou následovat."

Soobin s helmou na hlavě opustil auto a s elegantním úsměvem si ji sundal. Jeden by si myslel, že to nepřežije, co? Ale to by nebyl Soobin.

„Budou si myslet, že jsme uprchli," uvědomila si Mira v posteli.

„Přesně tak," přisvědčil Namjoon. „Necháme jim falešnou stopu, ale věrohodnou, podloženou důkazy a naši skrýš zanecháme prázdnou."

Proto Soobin nyní nastražil na místo činu vzorky jeho DNA, oblečení i krev. Jako by se ta nehoda vážně stala jemu.

„A až budou dravci pryč, tak my sešplháme dolů jako opice, že?" zašklebila se na něj Mira. Nyní ležela přímo na něm a on projížděl rukou v jejích vlasech. Taky se pousmál.

Soobin se s tím nesral a vylil celej půl litr Namjoonovy krve všude možně. Když stopa, tak alespoň pořádná.

Byla tak krásná a tak něžná, i když to nedávala znát. „Že je to nejkrásnější shledání tvého života?" zašeptal, zatímco si ji na sobě držel kolem pasu. Zašklebila se na něj.

Kapky jeho krve ve střepech. Vášnivé polibky. Vlasy na čelním skle. Těžký oddychování.

Tak za sebou Soobin nechal rozmašírovaný auto.