V policejním stanu začínalo boží dopuštění. A Kyubok cítil to samý co já – stojíme tváří v tvář smrti. Střídavě koukal na obrazovky s hořícími vojáky, které nyní museli doslova hasit, a Chaewon, kterou to zjevně ani trochu nedojalo.

Sucho v ústech. Pachuť tvé krve, jak se pořád koušeš do rtu. Sevřený hrudník a bolest ve spáncích. Oba jsme měli úplně stejný příznaky úzkosti. Ale zatímco já ty svoje potlačoval, protože jsem neměl čas na ně myslet, on praštil se sluchátkem o stůl a začal zhluboka oddechovat.

Ještě pořád totiž nepřišel konec hry, pořád se hrálo o všechno.

Kyubok vyběhl ze stanu a začal brečet.