Kyubok se díval na ohořelou SIM kartu, kterou mu Dohoon přinesl, skrz lupu. „Ten parchant nechává falešné stopy i v bidetu," řekl Dohoonovi, kterej stál zamyšleně naproti němu. „Určitě to tam nastrčili."

„Byl schovaný a přitavený na dně trouby," vznesl Dohoon protiargumenty. „To tam nemohli nastrčit."

Kyubok si stále nebyl jistý. „Takže co?" popíchnul ho.

„Každá SIM karta má v plastu vyryté až devatenáctimístné číslo, které je unikátní," objasnil Dohoon. Kyubok chápavě přikývl. „Na téhle zmizelo, když ji pálili, ale během hoření se plast ohnul přes kovový čip a otiskl na něj sedm čísel." Dohoon se triumfálně pousmál. „Prověřili jsme to s operátory," pokračoval, „a těm posledním číslům odpovídá tři sta padesát čtyři karet."

Chaewon se zaujatě přidala k poslouchání rozhovoru jak jinak než s lízátkem v puse. Strážník Yo je všechny pozoroval zpovzdálí a netušil, jak má Miře předat vůdcův vzkaz.

„Jednu někdo koupil před třemi měsíci a zaznamenala pouze jeden hovor. Ten proběhl během loupeže," dopověděl Dohoon svou báječnou pohádku o telefonech.

„Bingo!" zajásala Chaewon.

„Kam volali?" chtěl vědět Kyubok.

„Počkej!" zarazila Dohoona Chaewon. Kyubok ji přelítl nechápavým pohledem. „Trochu napětí do toho, ne?" pokrčila rameny. Na pár vteřin se odmlčela. „Takže," obrátila se na forenzního kriminalistu. „Kam volali, Dohoon-ssi?"

A Dohoon jim tedy prozradil lokaci, kde se pravděpodobně skrývá jeho a Miřina dcera společně se svou babičkou.

„Kurva, já to věděla!" Chaewon vítězoslavně spráskla ruce.

Strážník Yo co nejnenápadněji prošel za Kyubokovými zády. Ti tři byli ovšem tak zabráni do vyšetřování, že si ho nikdo nevšímal.

„Promluvíme s Interpolem," navrhl Kyubok.

Strážník Yo chtěl předat Miře vzkaz, ale to, o čem je právě slyšel mluvit, mu přišlo přeci jenom urgentnější. Zapadl do nejbližší budky a zavolal našemu vůdci, kterému hovor přepojila skupina Pákistánců. A tak RM opět zvedl svý červený telefonní sluchátko.

„Ano?" ohlásil se.

„Vědí to. Vědí, kde se skrývá její dcera a matka," vyhrkl strážník Yo bezmyšlenkovitě.

RM se posadil na židli s těžkým žuchnutím. Soobin opodál sedící v křesle loupající mandarinky tušil, že se stalo něco špatnýho.

„Jak?" zeptal se RM.

„Napůl spálená SIM karta. V sanitce."

RM na chvíli odložil sluchátko na stůl a několikrát do stolu praštil. Potřeboval si na něčem akutně vybít zlost. A taky se vyspat. Jo, to hlavně. Ale holt si nemůžeš dovolit spát, když jsi mozek největšího přepadení na světě a asi tak všichni tví parťáci tě potřebují.

Strážník Yo se leknul těch ran na druhé straně. Pomyslel si, že RM je vážně vyřízenej.

„Pro tebe se nic nemění," oznámil, když byl schopen přiložit sluchátko opět k uchu. „Musíš za ní jít hned do stanu, ukázat jí ty hodinky a říct jí: ‚Jsem s tebou.'"

„Jako já?" zděsil se strážník. „Mám to takhle říct?" Ujišťoval se.

„Prosím?" zahalekal RM z posledních sil.

„Může to být matoucí," upozornil ho strážník. „Může si říct, že jsem divný. Nebo komunista. Nebo tak něco. Jasnější by bylo třeba: ‚RM je s tebou.' Ve třetí osobě. Víte co."

Ne. To nevíme. Víme jen, že se nám to po všech frontách drolí pod rukama. A to ještě ani není nejhůř, jak může být.

„Víš co, prostě jí ukaž ty hodinky, to je všechno," zarazil ho RM a měl pocit, že mu přeskočí.

„Rozumím," odvětil strážník Yo a zavěsil.

RM praštil se sluchátkem a nahlas zaklel.

***

Jak má RM Miřinu matku a dceru zachránit? A bude správné, pokud dá těmto osobním zájmům přednost před záchranou týmu?