Kyungji v černých lodičkách, květovaných šatech a sáčku s kufříkem v ruce zamířila nyní ze schodů do haly, kde Kai hlídal rukojmí. „Dámy a pánové," oslovila je všechny ještě na schodech, „s lítostí se s vámi musím rozloučit. Odcházím." Dramaticky si prorazila cestu až ke dveřím. Kai se za ní tumpachově díval. „Zachovejte povznesenou náladu a tak dále." Zamumlala jim cestou.

„Co to kurva děláš?" vyjevil se bezradně Kai. Na tohle ho nikdo nepřipravoval.

Kyungji položila kufřík na zem a elegantně si k němu klekla. Věnovala Kaiovi jeden úsměv. „Kai-ssi," vydechla. „Prostě odcházím." Pokrčila rameny a otevřela kufr. A tak Kai mohl jen nechápavě pozorovat, jak otvírá ten kufr, vyndává z něj dvě miny a u toho mu říká: „Bylo mi potěšením s tebou pracovat, vážně." Umístila jednu minu po své pravici. „Dokonce bych řekla, že tě mám moc ráda, Kai-ssi." Pokývala vážně hlavou a umístila druhou minu po své levici, aby už se nikdo z nás neodvážil přijít k ní blíž nebo ji zastavit. „Doufám, že pro vás," obrátila se k rukojmím, „nebylo mé velení příliš traumatické." Zašklebila se. Rukojmí se jen tiskli jeden ke druhému, nebo nechápavě zírali. „Můžete tento příběh vyprávět svým vnoučatům a nejbližším. No nic..." Kyungji vstala a popadla opět zavřenej kufr. „Dámy a pánové," vystřihla pukrle. „Bylo mi potěšením." A dojatá, že vidí i na druhý oko čím dál tím lépe, otočila se na podpatku a vydala se otevřít bránu.

Než se ale dotkla tlačítka pro otevření, do leštěnýho, dřevěnýho podstavce pod ním se zanořila kulka, až odletělo pár třísek. Několik rukojmích vyjeklo.

„Co to kurva..." vydechla Kyungji a prohlídla si mě, jak přicházím od knihovny. „Zpátky, ty zmetku!" dupla si.

Dal jsem ruce i se samopalem nad hlavu a pomalu se přibližoval. Nevím, co by se stalo, kdybych sem náhodou nepřišel. Kyungji výhružně mávala levou dlaní nad tlačítkem a já pomalými kroky postupoval za ní a Kaiem.

„Uklidni se," prohlásil jsem vážně. „Uklidni se. Prosím tě." Zopakoval jsem. Jenomže čím víc jsem se blížil, tím víc se ona natahovala po tlačítku. „Promluvíme si," navrhl jsem. Kai zíral na ni a hned zase na mě, prošel jsem nyní kolem něj s rukama nad hlavou, až jsem stál Kyungji co nejblíž, abych ji nevylekal, a kroutil hlavou. „Ale ven tě nepustím, jasný?" Pořád jsem na ni jenom koukal a nechápal, co chce sakra dělat? Jít do vězení?

Kyungji stála nyní těsně u tlačítka. Varovně zvedla ruku nad tlačítko, nejdřív se k němu blížila pomalu, ale potom se uculila a byla by to vážně udělala, kdybych to tlačítko v tý samý vteřině neustřelil. Kyungji se vylekala. „Do hajzlu!" zaklela. „Máš štěstí, že máš tak dobrou mušku, ty zkurvenej hajzle!" zaječela na mě, aby si ulevila.

„Ty máš štěstí, že mám tak dobrou mušku," opáčil jsem ledově a přimhouřil oči.

„Nastolil jsi tady zatracenej puč! Co kurva čekáš?!" nepřestávala na mě řvát.

„Neser mě, kurva," zavrčel jsem. „To, co děláš, ani není logický. Tvoje strategie není logická! Když jsem nasral Jina, vydal policii mě, ale ty... ty chceš vydat sama sebe?" Nakrčil jsem nechápavě obočí. „A rád bych si myslel, že to děláš jen proto, že chceš všechno vykecat, ve skutečnosti bych ale řekl, že máš trochu strach, ne?"

„Sklapni!" seřvala mě.

„Vezmu si na starosti vojenskou stránku a tobě milerád přenechám tu technickou, protože ani jeden z nás se nezvládne postarat o obojí. Co na tom nechápeš, kruci?!" odfrkl jsem si a nechápavě sklopil samopal.

„Technickou?" zaškaredila se a potom se v zamyšlení opřela o pult, na kterým stávalo tlačítko, ale nyní byl dost k hovnu. „Vypadám jako uslintaná brýlatá inženýrka, SUGA-ssi?" nechápavě si mě prohlížela. „Jak jako chceš, abych tady velela? Mám dávat rozkazy jako: ‚Teď tavit, teď netavit!' nebo: ‚Batyskaf ven! Batyskaf dovnitř! Ponořit! Vynořit!' Kdo si kurva myslíš, že jsem?! Nějaká pizda, co se sebou nechá vyjebávat?! Na tyhle pičoviny nemám čas!"

Protočil jsem oči. Její agrese byla neuvěřitelná. Netušil jsem, že se tohle může skrývat v jednom člověku, a to jsem měl za to, že o takových věcech vím docela dost.

Jenomže Kyungji vyšilovala. „Na tohle nemám, jdu pryč," zakroutila hlavou a setřepala ze sebe svůj hněv. Pozoroval jsem, jak dramaticky vykročila přímo před zavřenou bránu. „Zapnu manuální otvírání a ber to ode mě jako laskavost." Otočila se mým směrem a ukázala na mě. „Protože kdybych tady zůstala byť o pár hodin dýl, tak tě za tu vzpouru rozstřílím na mraky, prašivej zrádče, a ostatní taky." Takhle na mě zůstala ukazovat a teatrálně dodala: „Už nekopu za tvůj tým."

Jo, to jsem tak nějak pochopil. Znovu jsem přimhouřil oči a namířil na ni samopal. Jí vylítlo obočí asi až ke stropu. „Laskavost jsem chtěl udělat já tobě," zamračil jsem se. Najednou jsem to z pozice velitele viděl jasně: Lidi jako jsme Kyungji nebo já jsou pro tým nebezpeční. Všechno jen dokurvíme. A rozhodně nezvládneme táhnout za jeden provaz. „Nejdřív jsem tě jenom nechtěl nechat jít do vězení," pokračoval jsem. „Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že bude lepší tě rovnou popravit, ty pitomá náno." Oči mi plály zlostí. Kyungji mě začala dohánět k nesnesitelnýmu šílenství.

Byl bych to udělal. Jenomže pak by mě všichni ostatní z bandy nenáviděli. První velitel, kterej popravil parťačku. Jak bych asi tak vypadal? Ona se mi navíc zpříma dívala do očí. „Já myslím, že ne," zašeptala.

„Já myslím, že jo," oplatil jsem jí stejným tónem.

Jenomže když z kapsy vytáhla detonátor, ustrnul jsem v jakýmkoliv pohybu. „Miny Claymore," poučovala mě. „A jak brzy zjistíš, právě míří přímo na tebe, můj drahý." Triumfálně se ušklíbla. Kai za mnou se znepokojeně zamračil a spousta rukojmích za námi začala panikařit. „Mně se ani nedotknou. A ty víš, že nemám problém tě zabít." Dodala spokojeně. „Takže ten, kdo se nyní musí uklidnit, jsi ty."

„Tohle nechceš udělat," vydechl jsem a nechápavě kroutil hlavou. „Nechceš nás zradit. Nechceš vyhodit svý životní dílo do vzduchu. Nemůžeš." Prosil jsem ji.

„Vsadíme se?" výhružně se zahleděla na detonátor.

Zatnul jsem zuby a mířil na ni samopalem dál. Byla to jen hra na to, kdo koho sejme jako první. A já jsem věděl, že to nemůžu udělat, protože bych skončil mrtvej v každým případě. Ale ku mému štěstí se s rukama nad hlavou do haly právě přiřítil Mat.

„Ma Kyungji!" zaječel na ni. „Prosím tě, stůj!" Stoupnul si přede mě.

Kyungji protočila oči. „Bože můj," povzdechla si. „Šílená princezna přišla zamávat svému princi na rozloučenou." Zamumlala bez zájmu. „Měj sakra trochu hrdost, Mat-ssi!" seřvala ho.

„Kam jdeš?" zeptal se Mat přísně. Kyungji neodpověděla. Při pohledu na něj se trochu zachvěla. „Do vězení? Nechat se zastřelit?"

Složil jsem zbraň a vyměnil si zoufalý pohled s Kaiem.

„A co uděláš?" pokračoval Mat. „Prodáš své kolegy?"

„Nikoho prodávat nemíním," pronesla Kyungji rázně a zamávala kufrem ve vzduchu. „Mám s sebou záruku – státní tajemství. Nezradím tě, neboj."

Pořád jsem si ji nevěřícně prohlížel. Trochu jsem popošel, aby Mat stál po mé levici. Nechtěl jsem ho nechat čelit tý potvoře samotnýho. Ale pravda je, že mi dost pomohl. Mě chce Kyungji možná vážně zabít, ale jeho? „Zrada je odejít," prohlásil. Vedle něj si Kai připravoval zbraň. Já jsem pořád prosebně kroutil hlavou, aby Kyungji posbírala svůj mozek a vrátila se sem. „Zrada je nechat nás tady," pokračoval Mat a udělal krok vpřed.

„Nehýbej se!" zaječela Kyungji. „Vy muži vždycky musíte mít pravdu, co? Vždycky musí být po vašem! Ani jednou nepustíte k velení ženu!"

„Nepřebírám velení, protože ti nevěřím jako ženě," zašeptal jsem. „Přebírám ho, protože ti nevěřím jako člověku. A to je svým způsobem mnohem tragičtější." Ušklíbnul jsem se.

„Ty už drž hubu!" vyjela na mě znovu. „Ode dne, kdy jsem viděla tvůj pitomej ksicht poprvé, tě nemůžu vystát! Mám tě plný brejle! A ty," obrátila se k Matovi. „Ty se neopovažuj hejbat, protože tě nechci zabít, tlusťochu." Dořekla mírněji a olízla si rty.

„Nechceš mě zabít?" podivil se Mat a povytáhl obočí. Popošel trochu blíž a popadnul jednu minu do ruky. V Kyungji hrklo. Mat se jí přísně zahleděl do očí. „Budeš mě muset zabít, mrcho." Procedil skrz zuby a vzal do ruky i druhou minu.

„Tohle je šílenost, Mat-ssi!" vypěnila.

Mat nevinně pokrčil rameny, v každé ruce nyní nesl jednu minu. „Jestli odejdeš, Kyungji-ssi," vydechl. Díval jsem se, jak se k ní přibližuje, zatímco ona pořád drží detonátor, a vůbec jsem z toho neměl dobrej pocit. „Přísahám, že udělám bum, bum a čau. Myslím to vážně. Udělám to." Pokyvoval hlavou. Nyní stál asi tři kroky od ní. A ona na něj hleděla a žalostně tam stála s detonátorem v ruce. „Myslím to vážně." Zopakoval a i s minami, co pořád držel, si ji přitáhl k tělu. Ona začala brečet. „To nic," šeptal a políbil ji na tvář.

Kyungji pořád hleděla na svou ruku s detonátorem. Protože čněla nahoru z jejich objetí, přišel jsem k nim a vytrhl jí ji z ruky. Nerad bych, aby se nám tady tihle šílení milenci odpálili společně.

Nasucho jsem polknul. Protože když jsem ji tam tak viděl tisknout se k Matovi a plakat zoufalstvím, najednou jsem viděl sám sebe. Věděl jsem, jak jí asi je.

***

Jste spíš tým Kyungji, nebo spíš tým SUGA? (Nebo tým Mat? :D)