Raketa číslo pět dorazila do stanu v oficiálním autě s odznakem a soudním rozkazem.

„Prosím, pozor," promluvil inspektor, kterej zrovna dorazil. „Hned všeho nechte."

Nyní se za tím hlasem otočil i Kyubok a vyšel inspektorovi i jeho kolegovi vstříc. „Jsem plukovník Myung, velím tady tomu," představil se.

„To je mi fuk," odbyl ho drze inspektor. „Vnitřní záležitosti."

„Co se tady sakra děje?" zeptal se jako vždy Kyubok.

„Kde držíte Choi Miru?" zeptal se inspektor.

Mira za plastovou zástěnou slyšela svoje jméno a našpicovala uši. Potom viděla Kyuboka, jak ukazuje jejím směrem. Už se to děje, pochopila. Je to tady. Plán Paříž.

Zanedlouho před ní stáli dva muži, aby ji oficiálně zatkli. „Jste zatčena," oznámil jí vyšší z nich, „za zločiny příslušnosti k ozbrojené skupině, únosu, napadení policisty a útoku na státní instituci." Vsadím se, že ještě nikdo nehleděl tak zbožně jako Mira, když mu říkali jeho práva při zatčení. Ona se sice taky zahanbeně dívala do země, ale pro sebe se culila. „Máte právo nevypovídat. Máte právo na advokáta. Máte právo na lékařskou péči. Máte právo na telefonát." A tak dále. A tak dále.

A tak byla Mira oficiálně vyvedena ven ze stanu dvěma muži, kteří se jí chopili, a s Krtečkem za zády, a poprvé byla ukázána všem těm lidem, kteří nám fandili. A víte, co se stalo, když ji tam viděli?

Začali ječet její jméno a bortit barikády. Mira šokem málem zastavila, ale oni ji samozřejmě vedli dál. Jenomže na ty tisíce lidí okolo policie samozřejmě nestačila. Prorvali se barikádama a běželi za Mirou, protože si s ní chtěli podat ruku, jako by byla nějaká hvězda.

V tu chvíli Mira pochopila, jak je tohle silný. Taky pochopila, že pro všechny tyhle lidi není zrádkyně. Je právoplatná členka bandy. Vím to já a vědí to i oni.

Policie se snažila ty davy zastavit, ale oni běželi. A tak hlouček lidí v červené obklopil Miru, která byla stále převlečená za policistku. Spousta z nich si to natáčela. Všichni ječeli a způsobili poprask.

A RM koukající na kamery a skládající origami se pro sebe pousmál, když to viděl. Prvně viděl jenom ty běžící lidi. Jak je zastavují, ale oni běží dál. Na chvíli přestal skládat.

Mira zmateně koukala kolem sebe. Kolem ní se vytvořil lidský štít z policistů, aby se k ní všichni ti lidi nemohli dostat. Jenomže zatímco těch poldů bylo deset, těch skandující lidí bylo deset tisíc. Takže najednou mohla vidět, jak se k ní přes paže těch policistů natahují, ukazují jí srdíčka a křičí, že ji obdivují. Jedna starší paní natáhla k Miře ruce tak blízko, až jí Mira vklouzla do objetí.

„Moc vám fandím," zašeptala ta paní. „Jste tak statečná."

Všichni v tom davu se k Miře chtěli mačkat. Bylo jich zatraceně moc. Omlouvám se, ale ani to nedokážu popsat. Zkrátka jich bylo až tolik, že takhle chvíli zdrželi její odjezd k soudci, protože se mezi nima nedalo protáhnout.

A Krteček, kterej stál pořád za ní, se k ní taky chtěl přitulit. Ale Mira už byla jinde. Byla z ní teď revolucionářka. „Děkuji," zašeptala té staré paní a dala jí pusu na tvář. Ta jí poslala vzdušný polibek a zamávala na rozloučenou. Všichni tu byli a fandili jí.

Ne tomu hnusákovi Hanovi, kterej vycházel z tiskové konference úplně odrovnanej.

Ne Kyubokovi, kterej to ze stanu pozoroval ještě odrovnanější.

Ale jí. Miře.

Zatímco plukovník Han byl vyveden pryč ze scény, měla na tiskovku přijít další oběť – Chaewon. A její přísnej pohled nasvědčoval tomu, že má něco nekalýho za lubem.

Já přísahám, že jsem v životě nebrečel tak nahlas. Schoulenej na židli a úplně v koncích, myslel jsem, že se zalknu ve vlastních slzách. Ani jsem neměl možnost se s Taehyungem rozloučit. Jediný, co jsem věděl, bylo, že ho chci mít u sebe, protože svět, ve kterým on není, je jako podělaná noční můra.

j-hope stál v bunkru zády otočenej ke mně a chtěl mě utišit, ale věděl, že teď nepotřebuju jeho. Taky jsem už byl jinde.

Mira mačkaná v davu byla konečně protlačena do policejního auta. Měla jet k soudu a možná do vězení, ale usmívala se jak pitomá. Nemohla uvěřit, že se tohle vážně děje.

RM ji pozoroval odjíždět a byl připravenej ji, lásku svýho života, zachránit za každou cenu. Tak Mira jela k soudu a usmívala se.

Měla začít poslední fáze příběhu. A svým způsobem na ni nikdo z nás nebyl připravenej. Nikdy nebude.