I přes obrovskou bolest, kterou jsme cítili všichni, jsme nesměli ztratit přehled. Naše životy závisely na tom, co se právě dělo čtyřicet osm metrů pod zemí. Plán měl totiž jedno velmi jednoduchý pravidlo: Buď dostaneme ven všechno zlato, nebo jsme všichni mrtví. Ať se dělo nahoře cokoliv, museli jsme to zlato dostat.

Proto se PSY dál potápěl a tahal všechno zlato ven, zatímco ho rukojmí dál tavili.

A já mezi tímhle vším doslova nahlédnul na Vho vnitřnosti. Dali jsme mu dovnitř kameru, aby doktor Ahmed na všechno viděl. „Posuňte tu plíci," nařídil nyní. „Chci vidět spodní část." Zhluboka jsem se nadechl. j-hope vedle mě byl podělanej strachy. „Plíci odsunete tak, že ji někdo z vás opatrně chytí do ruky."

Věděl jsem, že tohle nikdo z mých parťáků neudělá. j-hope mi tu každou chvíli omdlí, ale potřebuju, aby dohlížel na techniku, a Mat se chvěje. Takže ano, až takhle intimní vztah jsme já a V ve skutečnosti měli. Sahal jsem mu rukavicí na plíci.

To by ovšem nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že technik v policejním stanu zachytil neočekávaný signál. „Plukovníku!" zvolal a Kyubok byl dvěma kroky u něj. „Zaznamenali jsme zvýšený tok elektromagnetických signálů z banky i do ní."

Samozřejmě nebyl čas ten signál moc kódovat, když jsme se spojili s doktorem. A na to jsme posléze málem doplatili.

„Řekni to jako člověk, prosím," vypálil Kyubok na technika.

„Komunikují s vnějším světem," objasnil technik.

Jimin přinesl transfúze v chladícím boxu do knihovny a kontroloval teplotu.

„Přibližte to. Dobře." Instruoval nás doktor, když jsem odhrnul plíci a j-hope s Matem tam opět zavedli kameru. Přísahám, že nic tak hroznýho jsem v životě nedělal. „Musíme odstranit spodní část plíce." Ozval se doktor na obrazovce. „Hrozí infekce a nekróza," varoval. „To by ho mohlo zabít."

„Jak mu máme kruci uříznout kus plíce?" ucedil na mě j-hope. Protočil jsem oči. On zabránil jít Vmu ven, když na mě namířil zbraň, a teď bude dělat scény?

„Máte elektrický skalpel?" zeptal se doktor.

„Ano," odvětil jsem a přikývl. Nemyslel jsem na to, že se mi chce křičet, řvát a umřít a že Vho v tomhle stavu jsem nikdy nechtěl vidět.

„Podle intenzity je to videohovor," oznámil technik Kyubokovi někdy v mezičase.

„Můžeme ho vidět?" zeptal se Kyubok.

„Signál je šifrovaný," povzdechl si technik. Jenomže bohužel pro nás tenhle signál nebyl neviditelnej. „Jde to asi z kazašské družice a pak nejspíš přes deep web, ale jistě to říct nejde." Dodal technik.

Jenomže Kyubok už měl svý plány. „Tak ho shodíme," rozhodl. Už nám nechtěl dopřát ani jedno malinký vítězství navíc.

Jimin připravil další transfúzi na kapačku a j-hope došel pro elektrický skalpel. „Jdeme na to, čas běží," popoháněl nás doktor. Vzal jsem skalpel do ruky a v duchu zaúpěl. Promiň mi to, Taehyung-ssi. „Poslouchejte a dělejte přesně to, co říkám." Podíval jsem se na svoje rukavice celý od krve, potom na obrazovku a bez dalšího hlesnutí přikývl. „Začneme pomalu, ano?" ujišťoval se doktor.

„Určitě," vyhrkl jsem a podíval se znovu do otevřeného těla.

„Plukovníku, kdyby to byla jihokorejská společnost, požádáme o dočasné přetížení, ale..."

„Neříkej mi, co nesmím!" praštil Kyubok vztekle do stolu, až sebou technik před ním trhnul. „Řekl jsem, ať ten hovor okamžitě přerušíš." Dodal Kyubok o poznání jemněji a triumfálně se uculil.

„Když přeříznete žílu, zastavíme skalpel a zavřeme ji kochrem," řekl pomalu doktor Ahmed. Já znovu přikývl. Ještě kdybych tak věděl, co říká!

„Museli bychom tam přetížit veškerý signál, shodit internet a všechno, co jde přes satelit," vymlouval se technik.

„Jako v roce dva tisíce jedenáct v Egyptě," zamumlal Kyubok. „Udělej to." Rozkázal.

Dal jsem skalpel k Vho plíci a hned ho zase vytáhnul. Ten pohled byl na mě prostě moc. Do prdele. „Uděláme první řez," nabádal mě doktor pomalu. „Vidíte lingulu?" Zeptal se.

„Co to je?" vyjevil jsem se.

„Dolní část..." Signál se přerušil, protože ten hajzl nechal všechno shodit. A doktor Ahmed nám zamrzl na obrazovce s otevřenou hubou. j-hope okamžitě doběhl k obrazovce. „Co se kurva děje?" zeptal jsem se ho.

On jenom zamumlal: „Zatraceně." Potom se sehnul k počítači a něco do něj naťukal. Doktor Ahmed se ještě párkrát trhaně pohnul, ale shozenej signál družice j-hope samozřejmě jen tak nahodit nedokázal.

A já tam jenom stál s elektrickým skalpelem v ruce, přede mnou otevřenej V na dýchacím přístroji a srdce mi bilo jako o závod. „Co se stalo?" zopakoval jsem netrpělivě.

„Zmizel signál," zděsil se j-hope.

„Cože?!" vyjel jsem, i když jsem věděl, že tohle není jeho chyba.

„Do prdele," vydechl j-hope. „Není tu signál. Všechno spadlo." j-hope se na mě zhrozeně podíval.

Mat rusky zamumlal „Bůh nám pomáhej." a guvernér Park vedle něj nasucho polknul. Věděl, že teď budeme spolíhat na něj.

„Co budeme dělat?" podíval jsem se na ně, jak tam tak stáli naproti mně.

„Krevní tlak klesá," upozornil mě guvernér. „Ztrácíme ho."

Rychle jsem pohlédl na přístroje, který začaly pípat ve vteřině, kdy to guvernér řekl. „Ne, ne, ne, ne," začal jsem panikařit. Stál jsem tam já se skalpelem v ruce. Stál tam j-hope a nemohl nahodit signál. Stáli tam Mat a guvernér a všichni jsme byli bezradní. A uprostřed nás všech ležel otevřenej V, kterej spolíhal na to, že mu zachráníme život. Přístroje pípaly čím dál rychleji a mě se zmocnila taková panika jako málokdy v životě. „Ne, ne, prosím ne," zoufal jsem si, ale bylo to houby platný. „Kurva!"

***

Hello, vítejte zpět po několika měsíční pauze!

Můj život je asi tak chaotická jako první část dílu čtyři xDDD

Enjoy, my friends!