Když u stolu v tvrzi zrovna nikdo neseděl, RM si na něj rád rozdělával svoje plány a zatěžkával je ovocem. Toho dne měl zrovna chuť na nektarinky, takže se válely všude okolo.

Jin vyšel z tvrze v elegantním županu, teplácích a teniskách a našel ho, jak si něco zaznačuje do jednoho velkýho papíru miniaturním písmem. Pousmál se. Jin nerozuměl Namjoonovým popiskům a vysvětlivkám, ale jako lupič a bratr mu věřil celou svou duší.

RM k němu tázavě zdvihl zrak a upravil si brýle na nose. „Co se děje?" zeptal se.

Jin pokrčil rameny. „Muzeum je dost velký," uvažoval. RM nechápavě pokrčil rameny. „A zvládnout šedesát nebo sedmdesát rukojmích je dost těžký. Sebemenší jiskra by mohla vyvolat vzpouru." Pokračoval Jin a významně kmitnul obočím.

RM svraštil obočí, dovtípil se, o co se Jin asi snaží a pronesl krátké a jasné: „Ne." Potom sklopil zrak opět ke svým plánům. „To by byla sebevražda. V takové situaci převáží pud sebezáchovy." Dodal.

Jin udiveně zamrkal. Takovou odpověď nečekal. Ale měl rád překvapení. „Nebo taky ne," namítl. „Strach. Strach a zase strach. Udělají cokoliv." Pokračoval Jin, i když se na něj RM nedíval. „Třeba napadnou jednoho z našich, i když máme M16. To se prostě může stát." Nadhodil.

RM pochopil, že pokud si Jin vzal něco do hlavy, tak se toho jen tak nepustí. „Máš nějaký nápad?" zeptal se s povzdechem a napsal další poznámku na papír.

„Někoho infiltrujeme," odvětil Jin pohotově. „Nebude s námi v kontaktu, dokud nebude hrozit vzpoura. A pokud nebudou problémy, odejde s ostatními rukojmími." Pokrčil rameny a začal pomalu obcházet stůl, až stanul vedle něj. Chtěl vědět, jestli dnes bude Namjoonovým popiskům rozumět o něco víc, a ne, nerozuměl. „Takovou práci zvládne i kouřící opička z cirkusu." Prohlásil Jin. RM se narovnal a on se podíval do jeho zahloubané tváře. „A ten Junghyunův kmotřenec nebo kdo by to jistě zvládnul taky." Zazubil se Jin a byl evidentně dost spokojenej sám se sebou.