Jungkook se usilovně potápěl v trezoru a vynášel zlato pořád tam a zpátky. Když potom vylezl ven a viděl Jimina ve svářečské masce pobíhat kolem a tavit zlato, připadal mu strašně sexy a měl pocit, že je načase zase na chvíli urovnat vztahy.

Stále v neoprenu seskočil ze stupínku a viděl ho tam, jak dává instrukce. Rozhodl se jít blíž. „Hej," oslovil ho, když se k němu přiblížil. Jimin se na něj ihned otočil. „Hodně jsem přemýšlel." Jako v tom zatopeným trezoru nebo kde? Jimin na něj jen nechápavě zíral. „Nevím, co se to tady se mnou děje," přiznal Jungkook a frustrovaně se hryznul do rtu. „Ani nevím, co se to děje s tebou, ale vím, že tě moc miluju." Dodal na jeden nádech.

Jimin netušil, co mu na to má říct.

„Ať už budeme spolu, nebo ne, postarám se o tebe," slíbil mu Jungkook.

Jimin zavrtěl hlavou. „Jak to myslíš, Jungkook-ah?" nechápal. „Jak to myslíš?" naléhal, když Jungkook neodpovídal.

Jungkookovi se nahrnuly slzy do očí. „V je mrtvej," zašeptal. „Dějou se tady věci, o kterých jsme si mysleli, že se nemůžou stát. Ale dějou se."

Nyní se i Jiminovi nahrnuly slzy do očí. Vlastně o tom ani nechtěl uvažovat.

„Já vím, v Africe to bylo snadný," vzdychal Jungkook dál, „protože tam jsi mě vždycky poznal. Většinou tam nebylo moc Asiatů."

Jimin nechápal, jak to s tím souvisí. To ani já ne, popravdě řečeno.

„Ale tady je to jiné a já se s tím vyrovnám," prohlásil Jungkook umíněně, zatímco mu kanuly slzy jako hrachy. „Miluju tě," zopakoval. „Prostě jsi přijel, najednou jsi měl porovnání a já prohrál. Ale... to nevadí." Hryznul se do rtu znovu, tentokrát smířlivě.

„Ale tady tě nikdo s nikým nesrovnává," namítl Jimin vážně. „To, co si nejspíš myslíš o mně a o j-hopovi, není pravda." Dovtípil se, odkud vítr vane.

„Já jen chci, abys věděl," mlel si svou Jungkook, „že jestli chceš... jestli potřebuješ být s j-hopem... tak s ním klidně buď." Popotahoval. Nejspíš si myslel, kdovíjak nedělá Jiminovi šlechetnej ústupek.

Jimin si olíznul rty a pokrčil rameny. „Ale to já nechci," vyhrkl rychle. „Protože pravdou je, že já už ani nevím, co chci, Jungkook-ssi." Přiznal. „Teď ne." Zavrtěl frustrovaně hlavou. „Jsme uprostřed šílenství a já nemůžu pořádně myslet ani se rozhodovat."

„Ale seznámili jsme se během loupeže," připomněl Jungkook s bolestivými vzpomínkami na mysli. „A rozhodovali jsme se mockrát. Společně."

Jimin na něj jen hleděl a krčil rameny. Netušil, co mu má říct. Chtěl se jen modlit, aby všechno dobře dopadlo a oni mohli všechno, co potřebují vyřešit, vyřešit později.

Plačící Jungkook se od něj otočil a šel zpátky k trezoru. Když se bude potápět, aspoň si smyje slzy.

Jimin za ním zkroušeně hleděl. Rád by mu dal odpovědi, ale jediný, čím si byl jistej, bylo to, že momentálně žádný nemá.