j-hope zvládnul hlídku u rukojmích celou noc. Ale horší než hlídat všechny rukojmí dohromady bylo hlídat jednu Kyungji. „Hej, j-hope-ssi, donesl bys mi kafíčko? Černé, prosím," začala se zase tak otáčet na židli, ale on k ní stál zády. Zastavila se přesně tak, aby na něj viděla. „Vymyslela jsem plán," zamračila se. „Takže jestli se odsud dostaneš, bude to díky mně. Co takhle trocha vděku?"

j-hope se samopalem přes rameno obrátil oči v sloup a neochotně se otočil za jejím hlasem. „Jsi svázaná," povzdechl si. „Proč si radši ještě nezdřímneš?" Navrhl jí.

„Chci aspoň trochu vody. Nic víc. Prosím," nevinně na něj zamrkala. j-hope byl na odchodu, ale ona opakovala: „Jen trochu vody. Prosím tě."

j-hope přikývl a odebral se splnit její požadavek. Kyungji si vyměnila pohled se Songilem svázaným u zábradlí. Zanedlouho se však j-hope vrátil s kelímkem vody v ruce. „Promiň, ale nemohl bys..." Kyungji začala poukazovat na omezenost svého pohybu kvůli řetězům. j-hope pomalu naklonil kelímek k jejím rtům. „Díky," vydechla a pohlédla mu do tváře. „Vypadáš příšerně." Zkonstatovala. „Nemůžeš spát?" nadhodila, než popadla okraj kelímku svými rty a začala srkat vodu. j-hope tam zůstal stát jako opařený, i když už dopila. „Kolikrát za noc se budíš? Třikrát, čtyřikrát, víckrát?" tipovala.

Udělal pár opatrných kroků vzad směrem od ní. Měl trauma, o kterým s nikým z nás, který považoval za absolutní padouchy, nechtěl moc mluvit. Natož s Kyungji, kterou znal necelý dva dny. Nechtěl se jí ani podívat do očí. Cítil se zahanbeně, provinile, poníženě a zoufale. A nutno dodat, že na to měl plný právo.

„Hoseok-ah," oslovila ho Kyungji šeptem, když uzřela jeho utrápenej výraz. „Kdybys něco potřeboval, třeba si popovídat, jsem tady."

Songil si je prohlížel. I jemu bez špetky empatie došlo, že j-hope ke Kyungji nechová kdovíjaký sympatie. Nyní ho jen viděl pokývat hlavou, zašeptat nesmělé „Díky." a raději vycouvat, než se tohle zvrtne v něco hodně ošklivýho.

j-hope ale nevěděl, že přesně k „hodně ošklivejm věcech" se právě schylovalo. Otočil se ke Kyungji zády a utřel si slzy z očí.

Kyungji se přisunula k Songilovi, když se j-hope nedíval. Celou tu scénku s vodou si vymyslela z jedinýho důvodu – aby to Songil viděl. „On je nejslabší článek," zamumlala nyní směrem k šéfovi ochranky, přičemž házela pohledem po j-hopovi. „Palpitace, nadměrné pocení, nespavost. Znáš to." Ušklíbla se. „Musíš utýct během jeho hlídky. Nechají ho hlídat, protože je to nejmizernější práce, kterou může dělat, ale věř mi, že nebude schopnej zmáčknout spoušť, když půjde do tuhýho."

Songil si prohlížel rozhozenýho j-hopa, potom se ale obrátil zpět ke Kyungji na točící židli. „Proč si myslíš, že tě nezabiju, až budu volnej?" ušklíbl se na ni.

„Nuže, já ti rozmlátila hlavu, tys mi dokurvil oči," pokrčila rameny. „Jsme si kvit. Bude to naše džentlmenská dohoda, co říkáš?" Zamrkala na něj.

„Chceš, abych ti věřil, ty děvko?" rozčílil se Songil.

„Jen říkám, že venku vyhlásili příměří," pronesla Kyungji odměřeně. „Nepřijede obrněná dodávka a my tady budeme sedět na prdeli ve zkurvený studený válce. Ty i já jsme teď zajatci. Co myslíš, že se stane?" Vynesla všechny svý karty na stůl. Takhle se mi chtěla pomstít za to, že jsem ji sesadil z pozice velitelky.

„Netuším," odsekl Songil. „Netuším, co se stane."

„Nic," povzdechla si. „Teď se nebude dít nic. Proto potřebujeme agenta chaosu, kterej by nám s tím trochu zamával. A takovým agentem bys měl být ty. Nemyslíš, drahoušku?" Sladce se na něj uculila.

A tak zpečetila osud hned dvou lidí, kteří si mysleli, že je alespoň nějakou částí své prohnilé duše považuje za parťáky.

***

O co podle vás Kyungji jde? Chce doopravdy bandu zradit?