Chaewon mezitím triumfálně položila před Miru nespálenou SIM kartu a vybalila na ni, že ví, kde jsou její matka i dcera. Mira k ní poděšeně zdvihla zrak.

„Do čtyřiadvaceti hodin je najdeme," prohlásila Chaewon. „A znáš protokol, ne? Woona přijede sem, tebe shledají vinnou z únosu dítěte, přijdeš o opatrovnictví a ona půjde bydlet k tátovi." Povykládala celý příběh ve stoje a tvářila se u toho velmi znuděně, takže z jejího pitomýho ksichtu nešlo na první pohled vyčíst, jaké k celé situaci zaujímá stanovisko.

Mira se zhluboka nadechla a podívala se přes průhlednou plachtu směrem ke Kyubokovi a Dohoonovi, kteří spolu vesele diskutovali o kravinách, než se Dohoon odebral k odchodu. Mira věnovala Chaewon další vzdorovitý pohled. „Přišla jsi mi říct, že jsem v háji?" zkoumavě nakrčila obočí. „To já už vím. Takže musíš přijít s něčím lepším."

To ale neměla říkat. Protože Chaewon má vždycky v nabídce něco lepšího. Nyní si elegantně pravým bokem sedla na stůl a levou nohu nechala opřenou na zemi. Posunula k Miře telefon obrazovkou dolů. Potom se k ní naklonila a řekla: „Jak se to vezme."

Mira se zamračila.

„Nechám tě jim zavolat. Tady a teď," mrkla spiklenecky Chaewon. „Tím je přeci zachráníš. Až si pro ně přijedeme, ony už dávno budou v čudu. A my máme smůlu." Chaewon si dramaticky povzdechla. „Nemysli si, taky nejsem nadšená, že Woonu do péče dostane ten hajzl," dodala s mírným úšklebkem. Mira si ji nechápavě prohlížela, ale tušila, že je v tom nějakej háček. Což samozřejmě byl.

Mira zhluboka oddechovala a upřela pohled na mobil. Spoutané ruce schovala do klína. Každej na jejím místě by začal uvažovat o zradě, úplně každej.

Chaewon opatrně vstala ze stolu a elegantně dosedla na židli. „Copak teď Woona asi dělá?" povzdechla si. Mira zatnula zuby. „Zavři oči a představ si ji," vybídla ji Chaewon, ale oči z nich dvou zavřela jen ona sama, aby mohla pokračovat: „Zachumlaná. Vlasy rozprostřené přes deku. Skoro cítím její vůni." Povzdechla si. Chaewon pootevřela jedno oko, aby mohla pohlédnout na Miru zápolící s přívalem nevyhnutelný lítosti a žalu. „No tak, zavři oči," zopakovala. Nyní už se zase šklebila svým klasickým, neodbytným smíchem. „Tak dělej," pousmála se naoko vřele.

Mira ovšem věděla, že sedí naproti kruté trýznitelce. A trýzněná se teda cítila. Přimhouřila oči, až z nich vytvořila úzkou štěrbiny, jako by se tak mohla chránit před těmi výkaly, který jí Chaewon plivala přímo do ksichtu. „O co se snažíš, Chaewon-ssi?" sjela ji přísným pohledem.

„Je to jen pět let čekání," nabádala ji Chaewon šeptem, jako by byla ďáblík na jejím rameni. „Pak se zase uvidíte." Říkala nadšeně. „Poběží za tebou, bude na tebe volat ‚mami!', obejme tě. Takhle se okolo tebe ovine. Rukama i nohama. Jako nějaká opička." Začala předvádět názorně. Ovšem v jejím podání to vypadalo, jako když se had škrtič chystá k útoku. Jen tak to říkám. Chaewon to však nevzdávala. Hleděla kamsi za Miru do blba a u toho snila. „A ty ji k sobě přivineš, vezmeš její obličej do dlaní a podíváš se na ni. A ona tě nepustí." Vážně se zahleděla Miře do očí. „Pořád opakuje jako mantru, která ji zachrání od všeho zlého: ‚Mami, neodcházej.'" Tohle opakovala pořád dokola.

A v ten okamžik se Mira začala chvět. Všechna její psychická obrana postupně selhala. Protože čí by neselhala, upřímně? Mira stála před velkým dilematem a za tu zradu by se na ni nikdo z nás nemohl zlobit. Bylo to lidské. Přirozené. Chaewonin hlas jí vháněl slzy do očí, jako když vháníš vodu do mlýna. Nebylo možný to zastavit.

A Chaewon to věděla. „Mira-ssi," oslovila ji. „Já vím, že ho miluješ." Vybalila na ni ještě tohle, když teď byla nejzranitelnější. „A taky vím, že on miluje tebe. Co by podle tebe řekl, ať uděláš?"

To byla podpásovka. Mira věděla, že Namjoon by obětoval celej plán kvůli ní. Ale ona ten zkurvenej plán, pro kterej jsme všichni tolik žili, nechtěla poslat do hajzlu.

„Podívej, nabídla jsem ti pět let ve vězení," Chaewon před ni hodila lejstra. „A víš co?" hodila letmý úsměv na papíry. „Rovnou to změním na pět minut." Prohlásila, dvakrát papíry přetrhla a hodila je za hlavu. Doslova. Potom se naklonila k Miře a zašeptala: „Nabízím ti svobodu. Namjoon půjde do vězení, zatímco ty budeš volná."

Mira otevřela pusu, aby něco řekla, ale připadala si jako ryba na suchu.

„Tvoje zatčení není oficiální," pokračovala Chaewon. „No tak, zavolej jim," ukázala znovu na mobil a Miřin pohled sklouznul tím směrem. „Budou v bezpečí a ty budeš za čtyřiadvacet hodin u nich. Už po tobě nepůjdeme. Zavoláš jim, řekneš, kde je Namjoon, my zlikvidujeme jeho a tu jeho bandu a bude po všem, holka." Chaewon spiklenecky mrkla.

Mira se pokoušela zůstat silná, jak dlouho to jen šlo. Ale nyní ji v tom stanu drželi už druhej den, aniž by se skoro mohla vyspat, v hlavě měla temno a jediný, co hýbalo jejím tělem, byl strach o její rodinu. Rozechvělýma a spoutanýma dlaněma tedy hrábla po telefonu.

V očích měla slzy. Nenáviděla se za to, co dělá. Protože tím nehodlala oznámit konec své a Namjoonovy lásky. Nikdy ho nepřestane milovat. A bude hrozně trpět, až ho uvidí zatčenýho a nás rozstřílený na kusy. Jenomže bylo pochopitelný, že v určitou chvíli mají nevinná dceruška a popletená matka před námi všemi přednost.

Nenáviděla se, ale přesto vzala telefon a pomalu do něj začala vyťukávat telefonní číslo. Chaewon ji pozorovala a doufala, že ji přesvědčila. Mira byla totiž ta z nás, kterou toužila dostat úplně nejmíň. Když bude volná a my všichni zavření, nebo mrtví, pořád to pro ni bude výhra. Když viděla, jak Mira zápolí s přívalem slz, dokonce diskrétně vstala, popošla za plachtu a zavolala na strážníka Yo, ať přinese Miře trochu vody.

Potom vkročila zpět a ležérně popocházela kolem dokola. Mira nyní vyťukala skoro celý číslo. Proklínala se. Proklínala všechno. A potom... před ní stanul kelímek s vodou. Jen chtěla nepřítomně kývnout na muže, který ho přinesl, ale potom sklouzla pohledem k jeho zápěstí a viděla ty hodinky, jako by to byl zázrak.

Oněměla a zůstala zírat do tváře strážníkovi, kterej měl neutrální výraz. Nasucho polknul. Ona, v obličeji celá rudá, těkala očima z jeho tváře na jeho zápěstí a začala si dávat věci dohromady. To neudělal, pomyslela si. Vážně si obmotal kolem prstu policejního důstojníka jenom proto, aby jí dal najevo, že ví o jejím nelegálním zatčení?

Kdo tohle kruci dělá? Samozřejmě, že Kim Namjoon, vážení.

Mira bezmyšlenkovitě položila telefon a popadla kelímek, aby se mohla napít. Chaewon si opět přisedla naproti ní. „Lepší?" usmála se na ni v domnění, že již brzy bude po všem. To se ale šeredně mýlila.

Mira byla pořád dost vyklepaná, ale srdce jí bušilo jako o závod. Namjoon byl tady. Byla dál součástí jeho plánu. Nic neříkala, jenom pokývala hlavou, položila kelímek na stůl a postrčila telefon Chaewon zpátky, jakože ho nechce. Chaewon si povzdechla. Miru je těžší zlomit, než jen se domnívala v nejhlubším spánku.

***

RM se vždycky umí objevit v pravou chvíli, že? :D