RM o Jinových slovech přemýšlel, když ho Soobin vezl do nové skrýše starou dodávkou. Smutně hleděl z okna, a to Soobina dost znepokojovalo.

„Seš smutnej, co?" nadhodil proto, když viděl, jak si zoufá. „Jestli chceš, můžeš se se mnou bavit o pocitech a tak. Mně to nevadí." Prohlásil během řízení. „Nemám zapnout hudbu?" navrhl po chvíli, když RM nic neříkal, jenom civěl z okna. „Hudba umí rozveselit, víš co..." A tak pustil první kazetu, co našel, načež se z repráků začala ozývat píseň s refrénem „give me a call".

RM zaúpěl.

„To auto není moje," pokrčil rameny omluvně Soobin. „Je kradený."

To bylo snad to nejsouvislejší, co doteď vůdci řekl. Pravda byla taková, že když viděl blízký lidi trpět, měl pro ně pochopení. Ale netušil, jak rozveselit týpka, kterýmu právě zabili životní lásku.

„To je fuk, Soobin-ssi, hlavně jeď, prosím tě," RM si promnul spánky. „Hlavně jeď."

A tak doposlouchali první refrén, než to Soobin zasevypnul.