Vho tělo bylo nyní přikrytý prostěradlem, ale v okolí jeho hlavy prosakovala durch jeho krev. Mat chodil kolem něj pořád dokola, j-hope seděl opřenej o stěnu s koleny u obličeje a usedavě plakal a Jimin stál nad ním a zoufale koukal na prostěradlo, i když samozřejmě měl na mysli jenom toho člověka doslova pohřbenýho pod ním.

Vho smrt s nimi všemi pěkně zamávala. Ochromení. Ztráta orientace, a ne té sexuální. Prázdnej pohled. A především pocit, že se vznášíte mimo realitu. Tak by se v pár slovech nyní dali popsat všichni.

j-hope zvednul svůj uplakanej obličej k Jiminovi, kterej měl ruce založený na hrudi a chvílemi si mnul paže, jako by mu byla zima. Všude okolo ještě cítil plížící se smrt. Byla všude kolem nás, ale v tu chvíli ji samozřejmě on, j-hope i Mat cítili o poznání víc.

To všechno jsou totiž projevy emočního šoku. Ten ale může působit i zcela opačně.

Protože PSY bušící kladivem do zdi rozbombardované koupelny kolem sebe necítil smrt. Cítil život. Nespoutanej vztek. Nespravedlnost. A prahnutí po pomstě. A to jsou naopak jasný signály toho, že seš ještě naživu.

Jungkook stojící za ním to na něm viděl, ale bál se cokoliv udělat. A tak jen pozoroval, jak PSY jebe do tý stěny tak dlouho, až před ním ty dveře prostě spadnou.

„Nějakej plán, brácho?" oslovil ho opatrně Jungkook za ním.

PSY stále hleděl před sebe a rozhodně se zamračil. „Vysekám Yoongiho z tý betonový klece, dám mu do ruky pistoli a řeknu mu, že jestli chce tý lidský zrůdě vystřelit mozek z hlavy, nebo s ním hrát třeba ruskou ruletu, tak má tu čest." Švidral na temnou chodbu před sebou.

Jungkook si povzdechl. Chápal, co PSY asi cítí, a vůbec netušil, co mu na to má říct. Potom ho naštěstí zachránila Kyungji, která se stejně oděna (v neprůstřelné vestě a s helmou na hlavě) zjevila vedle něj. „Můžeme?" kývla na něj, když viděla proražený dveře.

Jungkook na ni taky kývnul a vyrazil s čelovkou na hlavě a s pistolí v ruce jako první. Ona se začala plížit za ním a PSY nakonec. Jungkook zahnul za první roh. „Vzduch čistej," syknul na svý kumpány a pokračoval dál. Sundal si baterku z čela a posvítil na stěnu, která se mu zdála špinavá. „Krev," zamumlal při důkladnějším pohledu na skvrnu. A potom si všimnul, že dál krev už není jenom na stěně, ale že její cestičky se táhnou i po zemi. „No kurva," vyjevil se, když zahnul do další chodby. A protože ti dva za ním se trošku zděsili, dodal: „Vzduch čistej."

A takhle všichni tři došli až před železobetonový dveře, za kterýma mě Songil věznil. Jungkook zůstal stát uprostřed a PSY s Kyungji se postavili vedle něj. Kyungji si přiložila prst na pusu, když se na ni oba ohlédli, protože věděla, že je můžeme slyšet.

Potom se vrátila zpátky do koupelny, aby mohla vůdci procházejícímu se po ochozu retenční nádrže říct o tom, co chtěl slyšet, ale taky o tom, co slyšet nechtěl. „Našli jsme úkryt, RM-ssi," oznámila, zatímco seděla na okraji vany. Jungkook se nyní zdrceně opíral o stěnu a hryzal se do rtu. PSY kontroloval stav chodby, kdyby se náhodou Songil zmátořil a chtěl se vrátit, ač brutálně oslabenej. „Songil je tam zatím zavřenej. Taky je zraněnej, ale má Yoongiho," povzdechla si Kyungji do vysílačky.

„Jak moc vážně je zraněný?" chtěl vědět RM kráčící hned tam a hned zase zpátky. Líp se mu tak přemýšlelo.

„Za zády mu vybuchl granát," Kyungji nevěděla, jak líp Songilovo zranění popsat, vlastně nic víc ani nevěděla.

A RM, kterej neznal podrobnosti, zatím zůstával optimisticky. „Pokusí se vyjednávat," myslel si. Ale tentokrát si bohužel opravdu jen myslel. „Tím pádem čas pracuje pro nás. A pokud chce Songil přežít, tak Yoongimu neublíží." Domníval se.

Kyungji si znovu povzdechla. „Tím bych si nebyla tak jistá," přiznala poraženecky zrovna ve chvíli, kdy do koupelny vstoupili Jimin a j-hope. Ti dva, Jungkook i PSY se lítostivě podívali Kyungji do očí. Ona ale jen zdrceně přikývla, protože věděla, že to Namjoonovi musí říct. „RM-ssi," odhodlala se, „Songil nám popravil Vho."

RM na ochozu ustrnul v pohybu a podobně jako V předtím dopadl na kolena. Jenomže on byl živej a zdravej. A pokud si někdy někdo z bandy vyčítal Vho smrt, garantuju vám, že nikdo si ji nevyčítal tolik jako právě on. Na jeho svědomí už ležely tři životy a nyní se naivně domníval, že tentokrát se to obejde bez ztrát, ale to se samozřejmě mýlil, vždyť jsme podnikali sebevražednou misi.

RM možná uměl skrývat city, nevázat se, ale jeho první já, Kim Namjoon, v sobě mělo všechny ty vzpomínky – jako my všichni.

„To znamená ano?" šeptal V se slzami v očích v jeho vzpomínkách, a to byl přesně ten důvod, proč Namjoon vzpomínky nesnášel. Přinutí tě zbavit se rozumu. Brečet.

A to si pište, že brečel. V v jeho vzpomínkách ho radostně objímal, byl k němu milej a vždycky vstřícnej jenom proto, aby se nakonec stal další obětí Namjoonových ideálů. Namjoon nám nikdy nedovedl popsat, jak moc příšernej je to pocit, když někdo z nás umřel, protože v jeho původním plánu, ve všech jeho ideálních plánech, jsme samozřejmě měli všichni přežít.

Ale věc se nyní měla tak, že Mat vzal do náručí přikrytého Vho a statečně ho nesl po schodech nahoru, aby ho mohl pohřbít.

A Namjoon klečel na kolenou ve svý díře a brečel.

Mat stoupal bojovně do schodů.

Ale potom si Namjoon uvědomil, že teď už je pozdě. Na jeho nářky není čas. Je načase vystřelit všechny rakety, který má, protože ve skutečnosti jich má kurevsky hodně. „Za to, co udělal Vmu, ho donutím zaplatit stokrát vyšší cenu," zašeptal do vysílačky, odhodlaně se chopil zábradlí a postavil se na nohy.

V tu chvíli se rozhodl ignorovat všechnu bolest. Věděl, že právě teď je načase odpoutat se od svých emocí a pracovat jako robot.

„Zničíme stan v sedmi krocích," oznámil Kyungji. Myslel jen na to, jak uštědřit všem nepřátelům lekci. „A první krok začne pravdou." Rozhodl.

„RM-ssi," ozval se Jimin, „pokud chceš znát pravdu, měl bys prvně mluvit s j-hopem." Jimin se ohlédl na j-hopa za sebou, a ten se otočil. Když měl Jimin pocit, že ho RM nechce poslouchat, dodal: „Jsou věci, o kterých nevíš." Kyungji vyšla Jiminovi vstříc, ale on jen položil ruku na její neprůstřelnou vestu. „RM-ssi?" zopakoval znepokojeně.

Od této chvíle se všechno stalo součástí plánu na útok našeho vůdce žijícího v nádrži na dešťovou vodu.

„RM-ssi?" naléhal Jimin.

V příštích hodinách RM jenom chrlil další a další rakety.

„Řekl jsi, že je nemožný se odsud dostat, ale že ty nás odsud dostaneš," připomněl Jimin. „Dodrž svoje slovo." Zamračil se a hleděl u toho do očí Kyungji, která uznale přikývla.

„Řekl jsem, že vás dostanu ven, když roztavíme zlato," upozornil RM, zatímco běžel nahoru do svý základny. „A za tím si stojím." Prohlásil pyšně.

Jimin se podíval do betonové chodby vedoucí k úkrytu a uvědomil si, že právě teď je načase, aby on, Hyunshikův bývalý milenec a sekretář, dával rozkazy. „Kyungji-ssi, dostaň ven Yoongiho," kývl na Kyungji před sebou. „Já zajdu do slévárny." Rozhodl se. „Jungkook-ah, pojď se mnou." Loupnul hlavou směrem k Jungkookovi opírajícímu se o stěnu.

Kyungji Jungkooka poplácala po rameni a popostrčila směrem k Jiminovi.