PSY si vydezinfikoval ruce, natáhl si zdravotnický rukavice a vrátil se na svý místo vedle Vho postele, odkud už zjevně neměl v plánu kdy odejít.

„Vypadáš úplně jako sestřička," ušklíbnul se na něj V ironicky, když se posadil. PSY byl rád, že ho vidí v tomhle stavu – sice nemocnýho, ale jako vždy usměvavýho a silnýho na duši.

„Koukneme, jak jsi na tom," pousmál se PSY a začal připravovat dezinfekci.

V se pokusil pohnout, ale zasyčel bolestí a musel se vrátit do původní polohy, ve které setrvával už několik hodin. Hrudník měl celej ofašovanej a cítil se trochu lehčí – to, jak jsem mu vyndal část plíce.

„Kdo mě operoval?" zasípal.

„SUGA," pousmál se PSY.

Vmu se nahrnuly slzy do očí. „Hyung mi zachránil život?" zajíkal se.

„Jo," přikývl PSY. „Je celkem drsnej." Uznal. Potom s úšklebkem dodal: „Ale taky měl ten den dost štěstí. Oba jste měli štěstí." To jo. Já a V jsme vyplýtvali všechno naše štěstí na jeho operaci. A upřímně, kdybych věděl, jaký to bude mít následky, tak ho pošlu do vězení a nechám Namjoona, aby ho odtam hezky vytáhl.

Nyní se V ovšem blaženě usmíval a myslel na to, na co nejspíš nikdy moc lidí nemyslelo. Myslel na to, že mě má rád. A PSYE taky. „PSY-ssi?" oslovil ho po chvíli.

„Ano?" zeptal se PSY, zatímco odhrnul část obvazu na Vho těle a začal mu dezinfikovat ránu po kulce.

V znovu lehce zasyčel bolestí. „Omlouvám se, že jsem ti dřív nevěřil a říkal o tobě, že se za tebe stydím," povzdechl si posléze. „Já jen... měl jsem strach, že už ti to nebudu moct říct. Proto to říkám teď."

„Proč jsi mi nevěřil, V-ssi?" zeptal se PSY, aniž by vzhlédl od své práce.

V mu něžně položil ruku na rameno. „Protože jsi jedna banda s Jinem a Kyungji," přiznal a samou otupělostí pohladil PSYE po tváři. Opravdová zdravotní sestra si k němu přisedla z druhé strany a začala připravovat nitrožilní antibiotikum. „A taky proto," pokračoval V, „že se chováš jako velkej macho. A to nemám rád."

„Ale za to je to pořádný chlap, ne?" namítla se smíchem stařenka, zatímco dezinfikovala jehlu.

V se stále díval na starostlivého opatrovatele, kterej mu čistil rány. „Je pravda, že umíš být i citlivej," připustil. V tu chvíli PSY překvapením zdvihl zrak a zahleděl se Vmu do laskavých, hlubokých očí. On na něj jen spiklenecky mrknul.

„V-ssi, zlato, teď ti dám injekci," oznámila zdravotní sestra jemně. V se jen zmoženě otočil na její stranu a pomalu přikývl.

„Další? Nedáš mu taky chvíli pokoj?" nakrčil obočí PSY a znepokojeně se podíval na tu pošahanou starou bábu, která tu ošetřuje zločince, protože je ve skutečnosti jeho velká fanynka. Ale kdo by neměl rád zrovna Vho, že jo?

„Jsou to antibiotika," namítla stará paní se zamračením. „Hrozí mu infekce."

V se na ni pořád zbožně usmíval. Byl si jistej, že se mu nechystá ublížit. Ona ne. „Jste má oblíbená rukojmí tohoto přepadení," vycenil na ni zuby. Potom se obrátil zpátky na svého kumpána. „To já jí řekl, ať mi dá další. Kdoví, čím je tato budova prolezlá." Vysvětlil.

PSY si stále zkoumavě prohlížel zdravotní sestru a nic z jejího osudu nechápal ani, co by se za nehet vešlo. Ale to nevadí. Nebyl to koneckonců jeho osud. „Nuže, pokud na tom pacient trvá..." pokrčil nakonec rameny a kroutil hlavou, potom se dál věnoval ošetřování.

V si poprvé prohlížel jeho obličej takhle zblízka a – možná to bylo jen těmi léky – ale měl pocit, že v něm vidí něco, co předtím ne. Něhu. Starost.

„Víš, jak jsem ti předtím říkal, že bych si o tebe neopřel ani kolo?" V začal vzpomínat.

„Na to se nedá zapomenout," namítl PSY s úšklebkem. „Byla to pěkná podpásovka."

„Nejspíš jsem sjetej morfiem, ale seriózně uvažuju o tom, že si to rozmyslím," nadhodil V s vážnou tváří, jako by se nechumelilo.

PSY velmi pomalu a velmi překvapeně otočil panenky směrem k těm jeho. „Seš si jistej tím, co říkáš?" zeptal se opatrně a káravě zdvihl ukazovák. „Protože mně to znělo, jako jasný vyjádření úmyslů."

V sepjal rty v úzkou čárku. „Nežádám tě přece o ruku," uchechtl se tak, jak mu bránice dovolila. „A je pravda, že jsem se vždycky bál tohoto všeho... svých citů, na který jsem nikdy neměl čas. Bál jsem se, že jsem vadnej. Rozbitej. Ale když jsem vyznal Matovi lásku a teď, když jsem přežil tuhle šílenou operaci, uvědomil jsem si, že jsem v životě vydržel mnohem víc než zlomený srdce." Kousnul se do rtu. „Víš, ptal jsem se Yoongiho, proč se do milostných vztahů vrhá tak bezhlavě."

„A co ti řekl?" zeptal se bezvýrazně PSY.

V se pousmál. „Že to dělá proto, že má pocit, že každá chvíle může být ta poslední. Říkal, že nemá cenu nad tím moc přemýšlet, protože věci se vždycky nakonec poserou. A taky říkal, že až příště ucítím sebemenší záchvěv touhy, mám do toho jít po hlavě. A já..." Vho hlas šel do ztracena. Odkašlal si. „Já už se přestal bát, PSY-ssi." Dořekl nakonec.

PSY překvapením nadzdvihl obočí a zašeptal: „Zahráváš si s ohněm, Taehyung-ssi." Potom se odmlčel a naklonil se k němu blíž a jemně ho hladil po klíční kosti. „Protože ten den, kdy jsi mi řekl to s tím kolem," zahleděl se mu zpříma do očí, „hned jsem byl tvůj." Dodal, jako by se za to malinko styděl, ale úplně stejnou měrou ho zajímalo, kam to povede.

PSY nikdy nebyl s mužem, protože na to byl, jak by řekl V, moc velkej macho. Ale pravda byla taková, že spousta z nás byla vyloučena společností částečně i kvůli sexuální orientaci. Když se ukázalo, že PSY měl ve svářečské dílně aférku s jedním kolegou, hned je oba vyhodili. Když jsem si chtěl s Rihyukem pronajmout ten nejlevnější byt, nedali nám ani ten, protože se báli, že bychom mohli být pár a provozovat jim tam nevhodný věci. Ano, vážení. Tohle je opravdu dvacátý první století.

A když PSY stanul před zraněným Taehyungem, věděl jenom to, že se ve svých pocitech neorientuje natolik, aby mu mohl cokoliv slíbit. Ale mohl s ním fantazírovat. Protože věděl, že V, kterej v životě dostal mnohem míň lásky, než si zasloužil, tohle potřebuje.

„Ty mě možná nežádáš o ruku, ale já už si tě představuju celýho v bílém někde na pláži jako tu nejčistší duši. Dnem i nocí tam stojíš a vyčkáváš. Jako múza nás všech. A svatba nebo ne, já vidím naše přátele a hostinu a chlast a spoustu dobré zábavy... Co ty na to, Taehyung-ssi?" PSY se vžil do svýho příběhu tak moc, že mu začal věřit.

„Počkej, počkej, počkej," zarazil ho V hned. „Nemůžeš mířit hned tak vysoko, protože možná sis toho ještě nevšiml, ale se mnou si osmý dítě rozhodně neuděláš." Ušklíbnul se na něj sarkasticky.

PSY se zarazil. Potom přikývl. „Já vím," vydechl. „A je mi to fuk." Dodal. Potom mu položil ruku do vlasů. V opatrně položil ruku na jeho tvář a PSY se zahleděl na Vho chvějící se rty. Ale v duchu hned upustil od svých chlípných myšlenek. Nemůže zraněnýmu, popletenýmu klukovi takto mást hlavu. Chce mu být oporou, ne ho svést na scestí a nedej bože mu ublížit. To ovšem nevěděl, že V je na svůj věk mnohem sečtělejší, než by se na první pohled mohlo zdát.