Rukojmí nebyli jediní, kdo tu střelbu slyšel. V policejním stanu ji samozřejmě slyšeli taky. „Střelba, granáty, ..." Chaewon přecházela zamyšleně po stanu a klapala vysokými podpatky. „To vše za šest minut." Opakovala si nahlas. Ani si nevšimla, že prošla kolem nervózního strážníka Yo, kterej se hryzal do rtu a otíral si zpocené dlaně do policejní uniformy. Nikdy by ji nenapadlo označit ho za zrádce, protože na první pohled působil tak neškodně.

Jediný, kdo Chaewon v tuhle chvíli zajímal, byl Kyubok a jeho podezřelé chování. „A přes tohle všechno jsi zrovna ty tak klidný," uculila se mu Chaewon do tváře a stanula před ním. „Co jen mi uniká, Kyubok-ssi?" zarazila se. Měla ho přečtenýho příliš dobře, to se musí nechat.

„Vím to samé, co ty, Chaewon-ssi," zalhal.

„Lžeš," odtušila. Myslím, že schopnost lhát jsem musel zdědit po matce, protože Kyubok to očividně neumí. „Co se tam uvnitř děje?" zeptala se ho Chaewon přímo.

„Říkám ti, že nevím," pokrčil rameny. Ach bože, uvědomuje si vůbec, jakou dělá mýmu jménu ostudu? Teď mám chuť udělat tomu jemu ještě mnohem větší, ale ono už to bohužel skoro víc nejde...

Jeho druhá lež totiž vzburcovala taky Krtečka. Ano. Krtečka! „Proč nezasahujeme?" zeptal se nabroušeně a postavil se mezi ně. Jako sorry, ale ODMÍTÁM být synem někoho, kdo nedokáže lhát Krtečkovi. To je prostě mezinárodní hanba. „Když uslyšíme střelbu, podle protokolu musíme zasáhnout hned." Připomněl Krteček oficiální postup, jako by někoho z těch dvou oficiální postup zajímal.

Chaewon a Kyubok totiž stále hleděli jeden druhému do očí a Krtečka si moc nevšímali. A potom Kyubok podlehl. „Je to I Songil, šéf ochranky," povzdechl si. Ježíši Kriste. Uvědomuje si Kyubok vůbec, jakou si vzájemně děláme ostudu? To musí být až nezdravý, sakra.

„Kruci," vydechla Chaewon a odvrátila zrak.

„Je volný, ozbrojený a jedná z vlastní vůle," poučil ji i Krtečka Kyubok.

„No moment," zarazil se Krteček. „Vy jste s ním mluvil?" Ne, oni si posílali kouřový signály skrz satelit z kosmu, víš?

Kyubok přikývl.

Krteček nevěřícně vyvalil zrak. „Dal jste mu zelenou, aby vedl válku a všechny zabil?" zděsil se. Chaewon se jen káravě šklebila.

Ale Kyubok stejně věnoval víc pozornosti jí než jemu. „Oficiálně jsem mu nařídil, aby to nedělal," odbyl ho. „On říkal, že na to kašle a že se bude bránit. Co jsem měl dělat?"

Chaewon se culila a zírala do blba. Něco na té spolupráci s Kyubokem se jí nepozdávalo – byl to příšerně falešnej člověk. Ona sice byla další lidská zrůda, ale alespoň to uměla přiznat. Kdežto on, Kyubok, se neuměl ničemu pořádně postavit čelem. Ale co taky čekat od člověka, kterej žije falešně celej svůj život?

A když se pokusil Chaewon obejít, ona se rozhodla, že bude první, kdo mu to konečně řekne do očí. „Jsi odpad, Kyubok-ssi," prohlásila. On na ni jen tupě zíral. Ve skutečnosti byl vyřízenej dávno předtím, než to všechno začalo. „Navenek si hraješ na svatýho, bojíš se o svůj obraz v očích veřejnosti, držíš nesmyslné příměří, a mezitím tam necháš maniaka dělat špinavou práci." Uvedla na pravou míru.

Kyubok protočil oči a odvrátil od ní pohled. To znamenalo jediný – Chaewon má pravdu.

„Když to vyjde, tak ty slízneš všechnu smetanu," pokračovala. „A když ne, hodíš to na něj. Řekneš, že to je vyšinutej magor." Pokrčila rameny. „Protože tvou špinavou práci vždycky děláme my, vyšinutí magoři." Vytkla mu. To ovšem ještě nevěděla, že pravidla hry jsou ve skutečnosti nastavený tak, aby doslova všechno hrálo v Kyubokův neprospěch.

„Tak hele," utnul ji ostřeji, než čekala, „a tobě snad vadí, že Songil tam uvnitř vede partyzánskou válku?" Ušklíbl se. „Vadí ti snad, že někoho z těch zmetků možná zraní, nebo zabije?" Zeptal se, ale hned si sám odpověděl slovy: „Nevadí, viď? Tak o tom raději pomlč." Doporučil jí rázně a sklidil se jí z dohledu.

Krteček to všechno pozoroval.

A Chaewon měla pocit, že Kyubok je zajímavější než kdy předtím. Její chuť odhalit všechna jeho tajemství nebezpečně rostla.