Věděli jste, že Chaewon měla kočku?

A když zrovna neměla co lepšího na práci, nebo třeba o zaměstnání právě přišla, rozmlouvala s ní, jako by to byl její kolega. „Vím, že jsem v prdeli, komisaři," povzdechla si a vyhlédla ven z okna. „To mi nemusíte připomínat." Potom se zahleděla přímo kočce do očí. „Ale zajímá mě, co se stalo." Povzdechla si.

Prvně si vybavila sebe, jak vyslýchá Miru. „Zavolej jim," nabádala ji.

„Jsem vyjednavačka už patnáct let," říkala svýmu rezavýmu kocourovi, kterej na ni trochu otráveně hleděl. „Poznám, když přijmou dohodu." Trvala si na svém.

„Zavolej jim. Za čtyřiadvacet hodin budeš u nich."

Pamatovala si, jak se před ní Mira chvěje. Byla úplně zlomená. A určitě chtěla její návrh přijmout.

„Už po tobě nepůjdeme," naléhala. A Mira se slzami v očích sahala po telefonu.

„Byla na lopatkách," přemítala s nohou přes nohu v křesle ve svým bytě a se šálkem čaje v ruce. „Chtěla Namjoona zradit. Udolala jsem ji. Málem jsem ji porazila. Ale něco se stalo." Proč Mira nikdy nevytočila to číslo? „Co se mohlo stát, když byla izolovaná?" povzdechla si Chaewon a začala si plést z dlouhých vlasů cop.

Ve chvíli, kdy ona stála u plachty, položil strážník Yo před Miru pití tak, aby mohla vidět hodinky, co měl na sobě. Potom si vyměnili pohledy. Ovšem Chaewon u této situace nedávala příliš pozor.

„Že by nebyla až tak izolovaná?" krčila rameny kocourovým směrem.

„Strážníku Yo, hlídej ji," nařídil přísně Kyubok, když chtěl s Chaewon mluvit o samotě. Dále nařídil, aby tam nikoho nepouštěl, ale to znamenalo jediný – strážník Yo byl s Mirou v tu chvíli úplně sám. Díval se jí nejistě do očí stejně jako ona do těch jeho.

Chaewon nyní přimhouřila oči. Že by náš milý strážník nebyl zase až tak svatej? Vždyť ho tam přeci viděla. Viděla skrz průhlednou plachtu, jak pře Miru staví kelímek s vodou.

„Strážník Yo," vydechla a zorničky se jí rozšířily. „Co myslíte, komisaři? Půjdeme po něm?"

Ovšem komisař jí nevěnoval už ani pohled. Tyhle její řeči ho dost unavovaly.

„Šikovné zvířátko," pochválila ho, ale jestli něco o kočkách vím, tak to, že nikdy nemají tak úplně náladu na ničí kecy, ať seš kdokoliv.

A už vůbec se jim nelíbí, když je zavřeš do přepravky a předáš je nějakýmu kurýrovi ve vestě a kšiltovce s uštěpačnými slovy: „Je to vlastně taková dovolená."

Ale Chaewon neměla na výběr. Chtěla nás polapit. A tak se musela rozloučit se svým komisařem, aniž by tušila, že je to navždy. „Vrátím se pro tebe," řekla sice, ale zvíře, jako by vycítilo svůj neblahý osud, jen v přepravce klopilo oči do země.

Lee Chaewon byla úplně v hajzlu. Vzdala se toho jedinýho, kdo jí zbyl – svýho kocoura. A v jejím bytě byly pořád zapnutý zprávy o tom, že s ní právě bylo zahájeno soudní řízení a že je na ni vydán zatykač. Ale Chaewon nehodlala čekat, až ji někde najdou. Podobně jako já na začátku začala utíkat.

Zatímco poslouchala moderátora, kterej říkal: „Policistka může být paradoxně první zatčeným v případě loupeže v Jihokorejské národní bance.", popadla dlouhej kabát, odlíčila se, svázala si vlasy a nasadila si sluneční brýle. „Lee Chaewon byla po tiskové konferenci Ministerstva vnitra obviněna z nelegálního věznění a mučení."

Chaewon popadla záložní revolver, kterej si schovávala v koupelně. Na záda si dala batoh.

„Ministr, ředitel zpravodajské služby a policejní velitelé připravují proti inspektorce žalobu za urážku na cti a pomluvu," řekl moderátor.

Jasně, mohla si za to sama. Každej z nás si za to na začátku mohl sám. Ale to dělá celej příběh zároveň tak zábavným, nemyslíte?

V policejním stanu všichni technici ty zprávy sledovali taky a Kyubok u telefonu se zrovna dozvěděl, že sám ministr vnitra žádá, aby Chaewon okamžitě zatkli.

„Za ní!" nařídil všem jednotkám. Ale pokud si myslel, že se nechá chytit, tak ji ještě dostatečně neznal. A tak několik policejních aut prostě jen odjelo od banky nahánět Chaewon, kterou nikdy neměli chytit. Tím nám samozřejmě poskytli víc času na přípravu plánu Paříž a urovnání vztahů.

***

Na co si myslíte, že Chaewon přijde?