Jimin si to rázně šinul kolem pecí padesát metrů pod zemí až k Jungkookovi, kterej musel taky pomáhat s tavením. Seděl tam zrovna jen v tričku a dával si pauzu, když za ním Jimin přišel a vybalil na něj: „Cos to kurva řekl j-hopovi?"

„O čem?" nechápal Jungkook.

„O tom, že má trauma," chrlil dál Jimin. PSY, kterej vyndával další zlatý cihly z trezoru, se podíval jejich směrem.

„Říkej tomu, jak chceš, ale něco se děje," říkal zrovna Jungkook. PSY nad jeho prostořekostí jen zavrtěl hlavou.

„Něco se děje," přiznal Jimin. „Protože on a SUGA se rozešli. A co že jsi to o něm kurva řekl? Že je jako... jako Maserati? Co to vlastně vůbec do prdele znamená, he? Že SUGA je jako nějaká věc? Nebo že tě rajcuje víc než já?" Rozhodil rukama.

„Koukej," povzdechl si Jungkook, postavil se Jiminovi naproti a dal mu ruce na ramena. Stál nyní směrem k trezoru a Jimin směrem k východu. „To s tím Maserati... To se jen tak říká..."

„Nikdo to neříká," opáčil Jimin.

„Každopádně," pokračoval Jungkook. „Já myslím, že j-hopovi to mučení něco udělalo. Asi ho vykolejili." Ty jo, nepovídej, toho bychom si bez vás nevšimli, pane psychiatře.

„Cože?" nakrčil obočí Jimin, kterýmu Jungkookovo blekotání nedávalo hlavu ani patu. PSY za jeho zády Jungkookovi naznačoval, ať už zatraceně přestane žvanit, ale Jungkook si ho nevšímal.

„Jestli si s ním třeba užívalo čtyřicet upocených chlapů," vydechl Jungkook zdrceně. „To muselo bejt hrozný..."

„Jde o to," utrhl se na něj Jimin, „že j-hopa mučili, a tebe nenapadlo nic lepšího, než mu to prostě začít předhazovat." Ťukal si na hlavu.

„Ale vždyť je to pravda," nechápal Jungkook. „Jenom jsem se ho ptal, jestli to přehnali, nic víc." Rozhodil rukama. „A víš co? Ztichl, protože tomu neumí čelit. Učebnicový příklad."

Jimin nechápavě krčil obočí. „Ne," zakroutil hlavou. „Já už takhle dál nemůžu, Jungkook-ssi, opravdu ne." Pokrčil rameny.

„Nemůžeš co?" zamračil se Jungkook.

„Víš, najednou cítím, jako by praskla bublina," přiznal Jimin. PSY za jeho zády už jenom frustrovaně pozoroval, jak oba vořou svůj vztah, protože jsou tady na přepadení, pod tlakem a ještě pořád víceméně v krizové situaci.

„Jaká bublina?" vyjevil se Jungkook, ale to už ho Jimin jen s pláčem obešel. „Jaká bublina?" zopakoval směrem, kde stál PSY. Potom se rozběhl za Jiminem. PSY za ním sice mával, ať to nedělá, ale pak to s povzdechem vzdal. Věděl, že Jungkook je neřízená střela. „Chci vědět, o jaké bublině kruci mluvíme!" Odchytil si Jungkook Jimina znovu. PSY schoval hlavu do dlaní a udělal pár opatrných kroků k nim.

Jimin pokrčil rameny. „Jako by mi z očí spadla páska," povzdechl si. Věděl, že začíná blouznit. Začíná ztrácet hlavu, protože ji ztratil vůdce. „Dívám se na tebe a nevím, kdo jsi." Špitl Jimin směrem k Jungkookovi. „Nevím, proč jsme spolu..." vrtěl hlavou.

„Jimin-ssi... Nechápej mě špatně," zděsil se Jungkook. „Když jsem řekl, že SUGA je Maserati, neznamená to, že ty jsi Fiat 600." Mohl bys kurva taky používat jiný přirovnání než auta, blbče?

Jimin nakrčil obočí, protože tímhle to Jungkook opravdu nezlepšil. PSY na Jungkooka hleděl, jak posílá vztah s Jiminem do kytek, a nepřestal se k němu blížit. Co ale měl říct? Nebyla to přeci jeho věc, ne? V duchu zaúpěl.

„Mrzí mě to, Jungkook-ssi," vrtěl hlavou Jimin se slzami v očích. „Nemůžu s tebou zůstat."

Otočil se směrem k výtahu. Tentokrát to byl Jungkook, kdo za někým zůstal zírat. Koukal na Jimina, jak nastupuje do výtahu, naposledy se na něj otáčí a pak se za ním zavřou dveře.

A takhle jsme dopadli všichni. Raději jsme zničili všechny svoje vztahy, zpřetrhali pouta, protože jsme se báli o vlastní životy víc, než jeden o druhého. Čím rychleji jsme žili, tím rychleji jsme si všechno rozmysleli, tím rychlejší byl každej pocit, každý zamilování. Všechno jsme prožívali tak rychle, že jsme se mohli dát jednu hodinu dohromady a druhou rozejít. Protože takhle... takhle prostě žiješ, když loupíš ve velkým.

„Poslyš," PSY se za Jungkookem konečně došoural. „Dám ti pár rad, chlapče." Poplácal ho po rameni. Jungkook nechápavě vzhlédl. „Za prvé, když vidíš, že k tobě někdo jde nasranej jak hydra a ještě ke všemu je to někdo s kým chodíš, tak bych ti doporučoval s tvou nepříliš vysokou inteligencí raději mlčet."

„To se nesmím bránit?" obořil se na něj Jungkook.

„Ne," utnul jeho stížnosti PSY. Dával mu rady v neoprenu a s ručníkem kolem krku. Přesto to byly rady džentlmena. „Vždyť jsi ani pořádně nepochopil, proč je naštvanej. Takže mlč. Protože čím míň rozumíš tomu, o čem mluví, tím víc tě to mrzí, a pak meleš hovna. Proto vždycky radši jenom řekni: ‚Ano, máš pravdu, promiň za všechno, miláčku.' Vždycky. To je opravdový učebnicový příklad, debile."

„Akorát je z učebnice pro podpantofláky," prsknul Jungkook.

„Je pro ty, kdo chtějí přežít," ušklíbnul se na něj PSY. „Za druhé," pokračoval, „počkáš až se bouře přežene. A pak teprve až zjistíš, odkud vítr vane," koukal mu do tváře, zatímco Jungkook stále bezmocně koukal na výtah, „a až se uklidní, tehdy a jedině tehdy přijde tvůj tah. Rozumíš?" Natáhl ruku a otočil jeho obličej svým směrem.

„Máme problémy už od toho kláštera," povzdechl si Jungkook. „To se děje. A vaří se to už dlouho, načež to v nezvladatelným napětí vybublalo na povrch." Dal ruce v bok a zase koukal na výtah. Měl pocit, že situaci rozumí perfektně. Jenom netuší, jak ji má vyřešit. „To se stane." Povzdechl si.

PSY na něj nevěřícně civěl, popadnul ho kolem ramen a odvedl zpátky k průmyslové peci. Pochopil, že nyní je čas myslet na sebe, ne na ostatní.

***

Být Jiminem... Rozešli byste se nyní s Jungkookem?