Pravda, jen o pár minut později na mně Songil vyzkoušel to, co mi radil s Kyungji. Uvázal mi šátek kolem držky, abych už nemohl říct ani slovo. Možná to bylo součástí jeho plánu, možná chtěl vědět, jestli se odvážím promluvit, když začne mluvit do rozhlasu, možná to mělo moje kumpány jen přimět začít po mně doopravdy pátrat, ale já si nemohl pomoct. Měl jsem strach, že kdybych nepromluvil, byli by do hodiny všichni mrtví.

„Musíš se naučit chovat slušně," káral mě Songil nyní. „Jinak skončíš znehybněnej, svázanej, s roubíkem a se zavázanýma očima." Ty vole. Toho asi fakt vzrušují provazy a řetězy, co? Proč jinak by měl skrýš plnou pout a jiných nástrojů? V nejhorším případě ho tohle totiž fakt rajcuje, a to je... no... hodně úchylný. Obrátil jsem oči v sloup. „To se pak nebudeme moci dál poznávat," poučil mě. „Tak co kdybys začal být hodnej?"

Sklopil jsem hlavu. On se mě pokusil pohladit po tváři a já ucukl. Potom se vrátil zpátky k vysílačce a pokračoval ve svým plánu zkázy.

„Ještě jsem chtěl poděkovat vaší úžasné inženýrce, Ma Kyungji," řekl do vysílačky. „Její rada, jak se vyvléct z pout pomocí vykloubení palce, mi pomohla ke svobodě." Ne, to ne, pomyslel jsem si. Teď se kvůli tomu začnou hádat, ale přesně to nepotřebujeme.

Kyungji svázaná v hale se zarazila a vykulila oči. Hupsík, pomyslela si. Věděla nyní, že kvůli ní a) Songil zdrhnul a rozpoutal válku a b) zajal jednoho z nás. A jakkoliv moc mě neměla v lásce, tentokrát se v ní opravdu něco hnulo.

„Díky ní snad dokážu pomoci vám všem," oznámil Songil rukojmím. Yeonjun se hryznul do rtu. Pomyslel si, že měl na Kyungji dávat větší pozor, tušil, že může být nebezpečná.

Jimin na stráži na ni nevěřícně vyvalil zrak. „A peklo je rozpoutáno..." zamumlala Kyungji pro sebe, jako by se nechumelilo. Ve skutečnosti už i ji tou dobou jímal strach.

Yeonjun po očku sledoval, jak se k ní ráznými kroky blíží Jimin, schovává pistol za opasek a klasicky se opře o její židli. „Je to pravda?" utrhl se na ni, ale sám tomu nemohl uvěřit. Tak hloupá snad není ani ona. Nebo ano?

Kyungji se pokusila zahrát to do outu. „Jestli věříš psychopatovi víc než člence bandy, je to tvoje volba," odsekla mu.

Jenomže to se z druhé strany zjevil Mat, popadnul otáčecí židli a odvezl si svou prachbídnou milenku stranou. „Ticho," nařídil jí. „Takový kecy si nech třeba pro soud, svině." Potom ji začal rozvazovat. Nelíbilo se mu to. Ale věděl, že nemá na výběr.

Do haly mířili Jungkook a j-hope, kteří byli v hledání Songilovy tajné skrýše překvapivě dost neúspěšní. Yeonjun je pozoroval a fakt ho zajímalo, jak si s tímhle vším hodlají poradit. Zatím se mu zdálo, že si vedeme dost bídně a Songil nás brzy rozdrtí na prach.

Kyungji vstala a upravila si šaty. Když se jí Mat pokusil dotknout, vyškubla se mu. Potom se jí chopil za krkem a společně s j-hopem, kterej přispěchal na pomoc, ji hodlal odvést nahoru za ostatními. „Tohle si vypiješ až do dna, ty děvko," ucedil na ni.

Jimin a Jungkook takhle zbyli dole sami a Yeonjun se rozhodl, že nyní je jeho chvíle. „Jungkook-ssi, chtěl bych jít na záchod," oslovil Jungkooka zoufale stojícího pod schody a postavil se.

„Teď se to nehodí," odbyl ho.

„Říkám, že... není mi dobře," Yeonjun si položil dlaň na břicho. Jungkook za ním přišel a tázavě nadzdvihl obočí. Měl pocit, že nyní se opravdu nehodí, aby se do toho míchal ještě on. „Musím jít nutně na záchod." Zopakoval Yeonjun naléhavě.

A Jungkook pochopil, že teď se z toho nevyvleče.