Ovšem upřímně řečeno, RM a Mira byli trochu divnej pár už na první pohled. Smířit se s tím, že je tu Mira s námi, jsem zvládnul podivuhodně rychle. Ovšem smířit se s tím, že jsou ti dva spolu, to bylo pro všechny z nás trochu divný.

Na dvoře italskýho kláštera si často lehli vedle sebe na dřevěný lehátka a prostě hodiny a hodiny meditovali. Zkoušeli tak svou mysl a trpělivost. Myslím, že jim nikdy nedošlo, jak moc zvláštní je dělat takový věci s někým, s kým chodíš.

Jednou jsem je u toho pozoroval, zatímco jsem si od Vho půjčil Yeontana a krmil ho masovou konzervou. Yeontan je asi to nejhezčí štěně, jaký jste kdy viděli, pokud si ho ještě neumíte představit. Je věrnej a vděčnej za každej pamlsek. Kupodivu si mě dost oblíbil. Ale je taky kurevsky malej, takže musíte dávat pozor, abyste ho nezašlápli, když se vám náhodou připlete pod nohy.

Seděl jsem s ním v rohu zahrady a koukal na ty dva, kteří tam leželi už asi tak... „Čtyři hodiny," Mira se podívala na pípající hodinky, vstala a protáhla se. RM ji napodobil.

Jen jsem udiveně kroutil hlavou. Za prvé to bylo trochu ze závisti, protože zrovna mně by se trocha trpělivosti navíc určitě hodila, za druhé proto, že jsem věděl, že ti dva jsou magoři, ale že až tak? Prostě tam jen leželi a čtyři hodiny nic nedělali. To bych nevydržel.

V s dobrou náladou a broskví v ruce mi vyšel naproti a posadil se se zkříženýma nohama naproti mně do rohu parcely. Podrbal Yeontana za ušima. „Podívejme se na tebe," zašklebil se na něj spokojeně. „I v rukou vraha vypadáš jak svatej." Potom se spokojeně zahryznul do ovoce.

Já si nechal Yeontana v klíně, nabral další lžíci z konzervy a pozoroval, jak ji olizuje a pomaličku ojídá. Zdvihnul jsem zrak a věnoval letmý úsměv Taemu. „Chci taky takové dítě," povzdechl jsem si. „Je tak hodný a poslušný."

„Ty si ale nezasloužíš hodný a poslušný děti," zkonstatoval V s úšklebkem. „Ani by tě to s nima nejspíš nebavilo." Usoudil. „Ty potřebuješ pořádný grázlíky, kteří ti udělají ze života peklo. Nemám pravdu?" Uculil se na mě.

„Nejspíš jo," přisvědčil jsem po chvíli.

V se podíval směrem, kde stáli Namjoon a Mira, kteří se stále protahovali a nastavovali tváře brzce podzimnímu slunci. „Co támhle ti dva? Co to sakra dělají?" V nakrčil obočí.

„Co já vím, kámo?" uchechtl jsem se a taky se podíval tím směrem. „Přemýšlím nad tím už asi půl hodiny a řek bych, že prostě lámou rekordy."

V a já jsme se na sebe podívali ve stejnou chvíli a naprosto synchronizovaně jsme vyprskli smíchy. „Něco ti povím," řekl po chvíli. „Myslím, že z nás všech týpků v bandě, a jakože je nás většina, musí být RM nejdivnější přítel. Klidně se o to vsadím." Prohlásil a znovu se zahryznul do broskve. Nechal jsem Yeontana, aby mi olíznul prsty levé ruky zašpiněné od slizu z konzervy.

„A teď si představ, že ji někdy bude žádat o ruku," ušklíbnul jsem se. „To bude teprv katastrofa." Jo, to vážně bude.

Mira sáhla na špičky svých bot, narovnala se a zpozorovala, že Namjoon je naprosto zaražený, jako by dál rozjímal i ve stoje. „Co je to s tebou?" zamračila se, i když správná otázka spíš měla znít: Proč se mi zdá, že seš divnější než obvykle?

„Nic," zavrtěl jemně hlavou a začal si protahovat triceps, až mu zalupalo v lokti. Bylo to trochu trapný, tak se k ní otočil zády a začal si pro změnu protahovat svaly na krku.

Mira si povzdechla a popošla k němu. „Máš pochybnosti, viď?" odtušila. „O to jde." Ani se na ni nepodíval, jen zatěkal panenkama tam a zpět, jako by hledal záchytnej bod kdesi v křoví, ale žádnej nenašel, čímž jen její domněnky potvrdil definitivně. „Chceš teď snad vycouvat?" přísně si založila ruce v bok.

Když Namjoon zjistil, že na tom křoví a stěně kláštera vážně nic nevykouká, odvážil se k ní otočit a pohlédl jí do očí. „Potřebovali bychom zdokonalovat plán alespoň další čtyři měsíce, Mira-ssi," zašeptal.

„Čtyři měsíce?" vyjevila se.

„Jo, čtyři měsíce," zopakoval. „My máme sotva tři týdny."

„A SUGA?" pohodila hlavou na druhou stranu, kde jsme si já a V stále hráli s jeho štěnětem. „Co mu jako řekneš? Že až příště uvidí j-hopa, bude z něj živá mrtvola?" vyhubovala mu.

„Nemůžeme j-hopovi pomoci plánem, který nefunguje," namítl on a snažil se znít přesvědčivě.

„Co na něm jako nefunguje?" nechápala Mira. „Učili jsme se ho dohromady! Je dokonalý!" Málem zvolala, ale mírnila se, abychom ji já a V, relativně bezstarostní, neslyšeli.

„Ne, to teda není," zavrtěl RM rázně hlavou a popošel o pár kroků, jelikož už byl zase v nervech.

Ona opět popošla k němu. „Já vím, co s tebou je," ušklíbla se. „Stává se z tebe příšerný egocentrik." Vmetla mu do ksichtu. „Nevěříš plánu jenom proto, že to není tvůj plán, ale plán tvého bratra." Ucedila vztekle.

„Ty jsi ho neznala," odsekl. „Seokjin by byl schopnej nechat se přejet parním válcem, kdyby to bylo kvůli plánu. Ale to není racionální. Takhle se loupež provést nedá. Prostě nedá." Vztekal se.

„Seokjin ti věřil," opáčila Mira podobně nasupeným tónem. „A chtěl do toho jít s tebou právě proto, že věděl, že pokud někdo vymyslí racionální řešení na všechny překážky, budeš to ty."

RM si prohrábnul vlasy. Nechtěl se s ní hádat. Ale zároveň nechtěl být pořád jenom za blbečka pod papučou. „Proč máš teď takový zájem pustit se do loupeže v prvé řadě?" přelétl ji významným pohledem. „Kde si myslíš, že bereš tu touhu tam být?" nechápal. Mira protočila oči. „Já ti to řeknu. Děje se s tebou totéž, co s lidmi, kteří přestanou kouřit."

„Já už přestala," namítla.

„Tak vidíš," pohlédl jí do očí. „Stejně jako teď nenávidíš tabák a kouř a všechny kuřáky, tak nenávidíš jihokorejskou policii. A já... já to chápu," nasucho polknul, „chápu, že nenávidíš policii, která ti zničila život, snažili se tě připravit o dceru, vydali na tebe zatykač a ty se chceš pomstít. To všechno chápu. Ale to ještě nedělá celej plán dokonalým." Povzdechl si.

Mira sepjala rty v úzkou čárku.

„Podívej," pokračoval. „Všichni máme svoje důvody proč do toho jít. Ale ty teď nemáš v hlavě Seokjina, Yoongiho ani Hoseoka. To jsou jen jména, za který se schováváš. Přitom myslíš jen na sebe a na svou pomstu. Přiznej si to."

„Tak to není!" vybuchla.

„Popírání to jenom potvrzuje," odbyl ji. „A pokud to tak je," nervózně si popostrčil brýle na nose, „pak podle mě není dobrý nápad, abys dál zůstávala součástí plánu." Což samozřejmě říkal jen proto, že si podobně jako Jungkook nepřál vidět svou drahou polovičku v akci. Ale příležitost to byla docela vhodná, ne že ne.

Pak se rychle oklepal a zavrtěl hlavou. Došlo mu, že i jí došlo, proč to říká.

„Promiň mi to," povzdechl si. „Já jen... potřebuji víc času."