Já jsem se mezitím vrátil pro nedopitou flašku whiskey a všechno mi bylo u prdele, takže jsem sjel výtahem do podzemí, přičemž jsem do sebe cestou vyklopil další skoro celej zbytek flašky na ex. V hlavě jsem měl jedinou myšlenku. Prostě v tom, v čem právě jsem, – v kombinéze a bez bot – vlezu do trezoru a raději tragicky zahynu tam, než abych dál musel pokračovat v tomhle stupidním přepadení a sem tam se stýkat s amatérem.

Když jsem se vypotácel z výtahu, naposledy jsem se dlouze napil a odložil zbytek na jednu z pecí. Poprvé jsem tak viděl hory zlata, který už stihli přetavit. „Páni, to je fakt pěkný," blekotal jsem na všechny strany. Kai zrovna sypal další zlato na hromadu a V ho vedle čistil v kádi. Jako jedinej mi věnoval pozornost. „Moc dobrá práce, kluci." Poplácal jsem jednoho z rukojmích po rameni.

Další si mě všimnul PSY, kterej stál vepředu se svářečskou maskou na čele a zamračil se. Já si ho nevšímal.

„Je tady fakt vedro," začal jsem se ovívat. „Hele. Brýle!" Zvolal jsem a nadšeně si začal zkoušet potápěčský brýle, který si někdo odložil bokem, jako bych je hodlal použít. Že bych si to vevnitř aspoň pořádně prohlídnul, než zajdu?

Jenomže, jak jsem si je tak prohlížel a nemotorně je držel v rukou, přiběhl ke mně V a vytrhl mi je. „Co to kurva děláš?" okřikl mě.

„V-ssi!" zvolal jsem a začal ho objímat. „V-ssi, kamaráde!"

Jemu došlo, že jsem na tom hůř, než si myslel ve chvíli, kdy jsem mu zmáčknul tváře k sobě tak, aby vyšpulil pusu. „Co se děje, hyung?" zahuhlal na mě.

„Už jsme oba nezadaní!" zvolal jsem, jako bych na to byl pyšnej.

„To jistě," přikývl V odměřeně, vysmýkl se mi a trochu se odtáhl, protože ze mě necítil nic než alkohol.

„Můžeme si společně koupit další štěňátka," šklebil jsem se na něj a dál se na něj sápal.

On mě od sebe odstrčil. „To víš, že jo, lásko moje," položil mi ruce na ramena. „Tak co se stalo?"

„Nic, kámo," pokrčil jsem rameny. „Láska prostě skončila, nic víc. Je pryč." Zašeptal jsem.

„Jasně," V povytáhl obočí, protože pořád nic nechápal. Stál přede mnou v ochranným plášti a měl určitě mnohem lepší věci na práci než se věnovat opilýmu kamarádovi, třeba tavit to zlato. „Hele, pojď sem." Nakázal mi přísně a snažil se mě odtáhnout zpět k výtahu.

Já se nechal vláčet, ale ani jsem mu to neusnadňoval. „Hej, kluci!" zakřičel jsem na všechny cestou. V na mě pohoršeně mlasknul, ale já ho ignoroval. PSY si nás znepokojeně prohlížel, ale zatím se do toho nechtěl míchat. „Přišli jsme sem s kavalérii..."

Kai se zastavil v práci a zkoumavě pozoroval Vho, jak mě vleče pryč. Bylo to nejzábavnější, co se mu za přepadení zatím stalo, a chtěl si to užít.

„Hyung!" okřikl mě V.

„Nech mě to doříct, chci, aby to věděli!" vysmýkl jsem se mu. PSY zpozorněl a přišel pár kroků blíž k nám. „Chci, abyste všichni věděli, že tady riskujete životy kvůli jednomu amatérovi, kterej mě právě poslal do hajzlu!" Zařval jsem a začal jsem se smát, až jsem se za břicho popadal.

„Bacha, pec!" škubnul se mnou V zpátky k sobě. „Tak hele," podíval se mi do očí, ale ty moje rejdily všude možně, takže ne a ne ten pohled zachytit.

„Copak?" zahalekal jsem na něj. Nemohl jsem najít pevnej bod. Ještě, že mě zas držel.

„Půjdeš nahoru a dáš si kafe," rozkázal mi. „Já pak přijdu a o všem si popovídáme, co ty na to?" Navrhoval a pohladil mě po tvářích.

Já myslel na jedinou věc. „Ne, kafe ne," zahuhlal jsem otráveně. „Z toho se pozvracím." Postěžoval jsem si.

„No tak se pozvracíš no," V pokrčil rameny, protože ho to vůbec netrápilo.

„Ne..." protestoval jsem.

„Zvracej, lásko, jen zvracej," poplácal mě po rameni. „Uvidíš, že se ti uleví."

„Pšššt," přiložil jsem si prst na pusu.

„Co?" vydechl V, kterej ze mě začínal být vážně frustrovanej.

„Jdu se vykoupat, V-ssi," zakřenil jsem se a spiklenecky mrknul.

„Jak jako vykoupat?" popadnul mě starostlivě za levou paži. „Koukej na sebe. Seš ožralej jak doga." Zděsil se, ale já už si to šinul zpátky k trezoru.

„No právě proto se půjdu zchladit!" procedil jsem skrz zuby, shazoval ho ze sebe, zatímco se mě snažil stáhnout zpátky, a takhle jsme se dobelhali až k trezoru, před kterým stál PSY. „Prosím, V-ssi, nech mě!" sténal jsem.

„Zklidni se!" napomenul mě V a pořád mě nechtěl pustit. Škubnul se mnou před sebe. „Tak dobře, půjdeme dozadu a promluvíme si tady." Změnil plány.

„A jo," plácnul jsem se do čela. „Určitě chceš mluvit o tom, jak ses zabouchnul do tlustýho heteráka z naší bandy, viď?" Rozpomněl jsem se. V se hryznul do rtu. „Jen mi to řekni," pokynul jsem mu. „Protože, jak to tak vypadá, tak jsme oba naprostí zoufalci, V-ssi," zašeptal jsem. „Myslel jsem si, že mám hezkej vztah, ale byl se mnou jen proto, aby nemusel být sám." Zablekotal jsem a začal vzlykat. „Takže mě omluv, jdu do vany." A tím jsem myslel trezor.

V mě nechal projít kolem sebe, protože další, na koho jsem narazil, byl PSY.

„Tak takhle ne, Yoongi-ah," zamračil se na mě přísně, popadnul mě kolem pasu a takto se mnou dosmýkal až k výtahu. On a V si cestou vyměnili pohledy.

V jenom krčil rameny a vrtěl hlavou. „Vysílačku!" houknul na Kaie. Ten mu ji podal. „Jungkook-ah, okamžitě přijď dolů pro SUGU." Nařídil posléze.

Kai vylezl před něj a šklebil se při pohledu na PSYE, jak se mě snaží dostat pryč. „Nech ho," zastal se mě. „Je docela zábavnej."

„Drž klapačku, debile," zařval na něj PSY a ukázal mu prostředníček, aniž by se na něj otočil.

„Mohl by se potápět s náma!" nevzdával to Kai. V za jeho zády na něj nevěřícně zíral.

„Jenomže on se tam nechtěl potápět, ale utopit," praštil ho přes rameno. „A teď se okamžitě vrať k práci, jinak to pěkně schytáš." Rozkázal.

A tak Kai s rukama nad hlavou ustoupil zpátky k peci. V zíral, jak mě PSY poponáší k výtahu.

Nyní mě hodil před sebe a pevně mě uchopil za zápěstí. „Velitel nebo ne, okamžitě přestaň trojčit, pokud nechceš, abych tě přehnul přes koleno a pořádně ti nařezal."

„Ale copak?" nechápavě jsem zamrkal. „Chceš si hrát na mýho otce?"

„Jasně," ušklíbnul se. „A potom tě políbím na čelo a zeptám se, co se stalo. Teď odsud ale vypadni, protože ty pece mají před tisíc pět set stupňů a ty opravdu nejsi ve stavu, aby sis mezi nima mohl nekontrolovaně pobíhat. Nejsem tu od toho, abych vynášel opilce a momentálně na tebe nemám koule, bratře." Poplácal mě po rameni.

„Ach, alfasamec," praštil jsem ho do hrudi. „Seš hotovej buvol, PSY-ssi, a prej že nemáš koule?" ušklíbnul jsem se a zavrtěl hlavou.

„Přestaň dělat vylomeniny!" napomenul mě.

„Poslyš," vážně jsem ho popadnul kolem ramen. „Jsi zamilovanej do Vho?" PSY sklopil hlavu do dlaní. To jsem bral jako vítězství. „Já to věděl," vydechl jsem. „Líbí se ti, jak ti rozkazuje, že jo?" začal jsem se smát. „Ale na něj musíš jinak," zavrtěl jsem hlavou. „Nestačí na něj dělat oplzlý ksichty. Vho musíš ctít jako krále, vážit si ho." Nabádal jsem ho.

„Yoongi-ah, ty vážně chceš, abych ti naplácal, co?"

A v tu chvíli jsem se zarazil, protože přesně takovým tónem hlasu mi tu samou větu řekl Rihyuk, když chtěl, abych za ním přišel po směně do skladu.

Seděl nyní na starým rozvrzaným křesle úplně vzadu a přísně se na mě mračil. To bylo poprvé, co jsem s ním mluvil.

„Jak vůbec víš, jak se jmenuju?" zamračil jsem se na něj na oplátku.

On si jen založil ruce na hrudi. „Nebylo těžký to zjistit," pokrčil rameny. „Byl jsi to ty, kdo vykradl hlavní kasu na baru, viď?"

Myslím, že výjimečně ne, problesklo mi hlavou. „Proč myslíš?" ušklíbnul jsem se na něj.

„Protože ten zmetek, co to udělal, sestřelil tu jedinou kameru, co tam máme, z nejvýhodnějšího úhlu. Ten ty znáš nejlíp. Od chvíle, co jsi přišel, sedíš často vzadu u piana a..."

„...a všechno se vždycky nejlíp háže na nováčky, že jo?" dořekl jsem za něj.

Pracovali jsme ve starým, zašlým baru za mizerný platy, já jako pianista, on jako skladník a ani jednoho z nás to neuživilo.

„A vůbec," pokračoval jsem. „Jak to, že toho víš tolik o tom, jak to tu nejlíp vykrást?" Přišel jsem trochu blíž. „A proč sis jako oběť vybral mě? Hledal jsi záminku, jak se mnou mluvit?" Potom jsem se k němu naklonil.

„Šéf tě vážně podezřívá," namítl.

„Jenomže šéf je kretén," namítl jsem já.

„Musel jsem se tě před ním zastat, aby tě rovnou nevyhodil a nezavolal poldy," hryznul se do rtu. „A teď, pokud jsi to vážně udělal, budu v hajzlu taky." Povzdechl si.

„Tak proč jsi to udělal?" ušklíbnul jsem se znovu. „Vždyť mě vůbec neznáš."

Úzkostlivě se mi podíval do očí. „Nevím, co mě to popadlo," přiznal. „Asi jsem jen nechtěl, aby tě vyhodili hned první měsíc. Jsi nejlepší klavírista, jakýho jsem tu zažil. Moc rád poslouchám, když hraješ." Zapitvořil se a poškrábal se za týlem.

„Ehm... díky," odvrátil jsem od něj pohled a doufal jsem, že nevidí, jak rudnu. Popravdě to byl otřesnej měsíc. Všichni na tebe lejou pivo, neváží si tě, někteří z nich tě obtěžujou. Kdybych byl holka, nejspíš už by mě nějakej návštěvník toho, čemu se honosně říkalo „bar", ale byla to spíš krčma, dávno znásilnil. Narovnal jsem se a prohlídnul si zarmouceného Rihyuka. „Kdo jsi vůbec ty mimochodem?" došlo mi, že jsem se ještě nezeptal.

On pohotově vyskočil na nohy. Byl asi o hlavu a půl vyšší. „Jsem Rihyuk, hlavní skladník." Ale nenechte se mýlit, hlavní skladník nemá víc peněz, jenom víc práce. Najednou se začal chovat trochu potřeštěně. „Bylo to moc divný, že jsem se ani nepředstavil?"

„Jo, trochu," přiznal jsem. „Taky bys lidem nemusel při prvním setkání vyhrožovat tím, že jim naplácáš, tohle není bordel nebo tak něco." Ušklíbnul jsem se.

„Já takhle zdaleka každýmu nevyhrožuju," vyhrkl pohotově.

„Ach, díky bohu, už jsem se lekl," pousmál jsem se. Podíval jsem se ke vchodu. „Pokud jsi skončil, mohl bych..."

„Tobě už tak taky vyhrožovat nebudu," slíbil rychle.

Sjel jsem ho pobaveným pohledem a pokrčil rameny. „Neřekl jsem, že se mi to nelíbilo, jenom jsem naznačil, že by se to nemuselo líbit všem. Tak zatím, Rihyuk-ssi," spiklenecky jsem mrknul. „Mimochodem," otočil jsem se zpátky ode dveří a zjistil, že na mě pořád ještě rozjařeně kouká. „Kdybych to tu chtěl vykrást, nepiplal bych se s kasou a začal rovnou u šéfa v kanceláři."

A z něho vypadlo: „Nezašel bys někdy na skleničku? Zvu tě."

A tak to všechno začalo.

Nyní jsem zíral na PSYE a ožralej jak hovado jsem si ho měřil zkoumavým pohledem. „To sfoukneme potom," rozhodl jsem. „Prvně mě ale nech aspoň zadávit se tím zlatem." Navrhl jsem a vyšel vstříc hromadě zlata.

PSY mě popadl za ruku a škubnul se mnou zpátky. Naštěstí pro něj a bohužel pro mě se zrovna v tu chvíli otevřely dveře od výtahu, ve kterým v pozoru čekal Jungkook. Když viděl, v jakým stavu jsem teď, docela se zhrozil.

„Zase ty, Kook-ah?" odfoukl jsem si znuděně vlasy z čela, než mě PSY strčil dovnitř. „Zrovna jsem myslel na životní lásku, a teď mám jet výtahem s ním?" vyvalil jsem oči na PSYE.

„Odvez ho nahoru," ukázal PSY s povzdechem příslušnej směr.

Jungkook zmáčknul tlačítko. „SUGA-ssi, co to kurva vyvádíš?" obořil se na mě, jakmile se zavřely dveře. „Těmito výstupy nás všechny ohrožuješ." Vyhuboval mi.

Podíval jsem se mu do očí. „No jo," pokýval jsem hlavou. „Tak promiň."

„Jak jako ‚promiň', kruci?!" odfrkl si pohoršeně. „Jsme tady kvůli tobě a ty seš na šrot! Takže jestli nám nechceš pomáhat, alespoň nedovol, aby nás tvou vinou zabili. A už nech toho divadýlka, všichni jsme zažili těžký časy a nikdo na to není zvědavej."

Do očí se mi nahrnuly slzy. Sklopil jsem zrak a hleděl do země. „Jsem patetickej," vydechl jsem. Jungkook jen zaraženě sledoval, jak se mi spouští slzy. „Vlastně se mu nedivím, že se se mnou rozešel." Popotáhl jsem.

Jungkook vytřeštil oči. Tak o tohle šlo? Já a j-hope jsme se doopravdy rozcházeli. „To se ještě uvidí," zavrtěl hlavou. „Šli jsme sem, abychom zachránili j-hopa, ne? Proto jsme se do toho pustili." Přišel blíž a setřel mi slzy z tváří. „Nejsme tu proto, abyste zachránili svůj vztah. Ale to je jedno, protože zachránit j-hopa jsme už zvládli." Popadnul mě za bradu. „A zvládli jsme to díky tobě. Protože jsi nám všem dokázal, že umíš být zatraceně skvělej šéf, když na to přijde. A teď je načase, abys šel dál."

„Já vím, Kook-ah," povzdechl jsem si a zavřel oči, abych se nemusel dívat do těch jeho. „Jde o to, že nemůžu. Nedokážu to. Mám v hlavě jenom bordel."

On měl pořád ruce na mých tvářích. „Ty si možná myslíš, že to nedokážeš, ale zvládneš to. Jsi jeden z nejodvážnějších lidí, co jsem kdy poznal, a to myslím smrtelně vážně."

A já byl tak na sračky, moje myšlenky skákaly jenom mezi Rihyukem a j-hopem a přál jsem si, aby tohle utrpení navždy skončilo, protože moje srdce je rozcupovaný na prach a všechno je moje vina. To, co jsem udělal dál, jsem udělal jen ze zoufalství. Chtěl jsem, aby to byly rty jednoho z těch dvou, ke kterým jsem se přiblížil.

Ale stál tam jenom Jungkook. A ten se ode mě znepokojeně odtáhl. „Co to děláš?" obořil se na mě znovu a udělal dva kroky vzad.

„Nevím," zakroutil jsem hlavou, protože jsem to fakt nevěděl.

„Jasně, ale..."

Přišel jsem k němu blíž. „Promiň," škytnul jsem znova. „Já nechtěl." Ale chtěl. Teď bys byl schopnej se s ním klidně vyspat, protože už je ti všechno jedno. Jen si to přiznej.

„Nic se nestalo, dobře?" potřásl hlavou dobrácky Jungkook. A já se zahleděl na kroužek v jeho puse a tentokrát jsem se přiblížil tak, že jsem se jeho rtů na chvíli dotknul, než se znovu odtáhnul.

„Kurva," ulevil si a přešel do zadní části výtahu, zatímco já tam zůstal stát jako hromádka neštěstí. „Kvůli tomu tady nejsme, dobře?" prohlídnul si mě. „Hlavně se uklidni." Neodvažoval se ke mně znovu přiblížit. Teda jasně, zpacifikoval by mě, kdyby na to přišlo, ale bylo mu to nepříjemný. Sepjal ruce k sobě a zoufale dodal: „Moc tě prosím."

„No jo," mávnul jsem rukou. „Vždyť nic nedělám."

„Prosím," zopakoval.

„Vždyť nic nedělám!" rozčílil jsem se a začal obcházet výtah.

„Fajn," rozhodil rukama. „Takže přestaneme a zůstaneme v klidu."

„Takhle?" navrhl jsem a zastavil výtah.

Jungkook vytřeštil oči, když zjistil, že mě nehlídal dostatečně, abych nezvládl přejít na druhej konec výtahu. „Ne, takhle ne," obořil se na mě. „Nebudeme zastavovat. Jedeme dál." Zhrozil se, přiběhl k tlačítku a zmáčknul ho znovu, abychom se zase s drcnutím rozjeli. Začal jsem se smát, když jsem ho viděl, jak šílí. „Hej, přestaň už!" popadl mě za ramena a odvlekl mě dozadu do bezpečnější části výtahu. Já jsem se na něj jen šklebil. „Přestaň." Zopakoval. „Já nežertuju."

Znovu jsem se mu podíval na rty. Řekl jsem Vmu, že je zoufalec, ale byl jsem hloupej. Jedinej zoufalej jsem tady já. „Dřív jsi to chtěl," řekl jsem Jungkookovi skoro vyčítavým tónem. Jako by to byla jeho chyba, že ho nerajcuju. Jako by byla jeho chyba, že jsem na odpis.

K jeho úlevě se konečně otevřely dveře a my přistáli v přízemí. „Vypadni," zavrčel na mě a pohodil hlavou ke dveřím. „Vypadni, než ti jednu fláknu." A tak Jungkook sám ukončil můj trapas, když mě poslal pryč z výtahu. Naposledy jsem se na něj podíval a vyšel ven. „Bože můj," sklopil hlavu do dlaní. „To snad není pravda."

***

Líbila se vám vzpomínka na bývalého? (V budoucnu jich bude určitě víc :)))