Když slavil malej Junghyun třetí narozeniny, bylo to pár dní potom, co mě Kyungji tak seřvala, že jsem sebestřednej. Výjimečně jsem byl z takový výměny názorů dost mimo a nad vším reflektoval. Okolo mě pobíhal Jungkook a věšel balonky na strop, V někde opodál se snažil všechny svolat ke stolu a já tam jen stál nad dortem, kterej jsem už asi hodinu zdobil, a do očí se mi hrnuly slzy.

Potom se zpoza rohu vynořil Mat s malým Junghyunem v náručí a předstírali společně, že střílí z klacku. „Pomoc! Pomoc! Jsem mrtvej!" začal to s nimi hrát Jungkook a svalil se na podlahu. A já jsem si uvědomil, co tomu klukovi dělám – okrádám ho o rodiče.

„Chachá, Junghyun už je oficiálním členem bandy!" zavýskal Mat vítězoslavně a zvednul toho malého do vzduchu. Posadil jsem se na jednu židli a pozoroval je.

„Nedorážej mě, prosím!" zahýkal Jungkook.

„Nezabíjej tátu," nabádal ho Mat. „Zabij radši nějakýho poldu jako támhleten strejda." Ukázal mým směrem.

To jsou hrozný zábavy, Mat-ssi, pomyslel jsem si. A pak z člověka nemá vyrůst kriminálník.

„Nehraj s ním tyhle hrozný hry," zjevil se naštěstí z druhé strany Jimin. „Tohle je dětská kytara, ne zbraň." Zamračil se přísně na Mata. „Ukaž, jak na ni hraješ." Pousmál se Jimin na malého Junghyuna a pokoušel se mu narvat to, co stejně vypadalo jako kus dřeva, do ruky.

Takhle si tam všichni hráli uprostřed hudby. Zpívali (křičeli) a předstírali, že hrají na kytaru. A V, kterej se staral o výzdobu, si všimnul, že na ně koukám a že nejspíš budu brečet. Přisednul si za mnou.

„Pořád na to myslíš, viď?" vzpomněl si na tu roztržku onehdy u večeře. Obrátil jsem se jeho směrem. „Ne, ne, ne," pokáral mě. „Co je to za provinilej výraz? Všechno, na co teď myslíš, pusť okamžitě z hlavy, dobře?" nakázal mi.

„Co je to s tebou?" pousmál jsem se a jeho úsměv se tím pádem o to víc rozšířil. „Čteš teď snad myšlenky, Kim Taehyung-ssi?"

„Možná," přisvědčil. „Ale na to, aby člověk četl tvoje myšlenky, ani nemusí být kdovíjak mazanej." Dodal. „Protože od chvíle, co jsme se tu sešli, si tohle všechno neustále dáváš za vinu a je mi jasný, že Kyungjiny kecy tomu moc nepřispívají." Ušklíbnul se a zakoulel očima.

„V-ssi," povzdechl jsem si.

„To už by snad stačilo, ne?" napomenul mě. „Kde je ten týpek, kterej všechny tak hrozně moc rád sere? Kde je ten, kterýho jsem měl chuť přetáhnout pánví co pět sekund, kterej se se mnou hádal, šíleně mě vytočil, kterej dělal hovadiny a Jin ho za to vyhodil? Ale taky jsme se spolu opíjeli do noci a bylo to super. Protože jsem nikdy neměl nikoho takovýho. Nikdy jsem netušil, co udělá, ale vždycky jsem se vedle něj cítil úplně skvěle. Co jsi s ním udělal? Protože abych byl upřímnej..." naklonil se ke mně. „Upřímně mi tenhle můj starej známej moc chybí." Spiklenecky mrknul.

„Všichni jste se měli zatraceně skvěle, kámo," ucedil jsem vztekle. Byl jsem ale naštvanej jen sám na sebe. „Topili jste se v penězích a teď jste tady. Je snad naprosto normální a na místě, že si to občas dávám za vinu, ne?"

„Teď mě hezky poslouchej," V vztyčil ukazovák přímo před mým obličejem, až jsem se nemohl dívat na nic jinýho. „Něco ti teď vypálím přímo sem na čelo." Jemně se mě dotknul a potom mě chlácholivě pohladil po tváři. „Ty seš naprosto svobodnej člověk, kamaráde. Protože svoboda je to, za co jsi tak tvrdě bojoval. Proč bys kurva měl žít jako ve vězení, když jsi utekl? To nedává žádnou logiku, kurva. Můžeš si cestovat, kam se ti zlíbí, můžeš opustit ostrov nebo i třeba tuhle zkurvenou planetu, když si to zamaneš. Rozumíš?"

Sklopil jsem zrak. V se ušklíbnul. „Víš, kdo to podělal jako úplně první?" zeptal se mě. Jenom jsem pokrčil rameny, jakože fakt netuším. „První to podělal RM. Přesně tak. RM." Pokýval hlavou. „Protože člověk tě nemusí zase tak dobře znát, aby pochopil, že poslat tě na opuštěnej ostrov je fakt pičovina. Ne, vážně. Kdo si jako myslel, že seš, aby tě musel takto debilně skrývat před světem? Bin Ládin?" Zavrtěl hlavou. „Ty nejsi zkurvenej terorista, kámo. Zastřelil jsi jednoho člověka, aby on nezastřelil tebe. To je něco zatraceně jinýho, než sejmout dva mrakodrapy." Ušklíbnul se.

Odvrátil jsem od něj zrak a pokoušel se zahnat slzy.

„Jako druhej to podělal j-hope," pokračoval V a já se na něj opět podíval. On jen pokrčil rameny. „Koupil ty telefony, nevydržel to a zavolal ti. Ale ty nejsi Bin Ládin a nejsi ani světec, takže si teď nemusíš na jednoho hrát. Jsi SUGA, zatraceně, a jsi někdo, koho mám z celýho srdce rád a koho obdivuju."

„V-ssi, já..." promnul jsem si obličej.

„Ticho!" okřikl mě. „Ještě jsem nedomluvil." Zavrtěl znovu hlavou. „Já ani všichni ostatní tady nejsme kvůli tomu, abychom ti prokazovali laskavost." Pohodil hlavou směrem k přicházející společnosti. „Jsme tady, protože jsme rozjetí!" Zašklebil se na mě. „A nebaví nás tenhle svět plnej sraček, kde existujou jenom kurevsky chudí a kurevsky bohatí. Jsme tady, protože jsme revoluce. Ty jsi revoluce. Takže se přestaň dívat na malýho Junghyuna, jako by byl sirotek, a pojď se bavit, protože tady jsme na zkurvený oslavě." V vyskočil na nohy a podal mi ruku. „Tohle je mejdan, hyung, tohle je mejdan." Zašeptal.

A tak jsem položil svou ruku na tu jeho a pořádně ji stisknul. On mi pomohl vstát a vmísil nás do davu všech gratulujících. Koukal jsem, jak okolo mě všichni míří ke stolu. Jungkook, Jimin s Junghyunem v náručí, Mira, RM, PSY. V nadšeně tlesknul a všem hned ukazoval výzdobu, kterou sám navrhl. Už jsme nebyli jenom odboj. Byli jsme rodina.

„Co je kurva tohle?" PSY si prohlížel artyčoky na špejli. „Vážně žereme artyčoky na špejli? Nechcete mi k tomu dát ještě vojtěšku, ty vole?"

Jimin si ho přísně prohlédnul. „Mniši nám dali zeleninu, byla by škoda ji vyhodit," zamračil se. „Dneska máme veganský den. Někdo se taky musí starat o vaši životosprávu, sakra." Odfrkl si a založil ruce na hrudi.

Bylo to od něj hezký, jak o nás pečoval. Jenomže partu chuligánů na nějakou životosprávu jen tak nedostaneš. „Budeme si hrát na vegany?" nakrčil obočí PSY a hystericky se zasmál. „Vegani jsou teroristi nové generaci. Úplní Talibánci!"

„Hej," strčil jsem do něj, protože stál nyní vedle mě. „Co takhle trochu úcty?"

„Vegani jsou teroristi," obořil se na mě PSY a strčil mě na oplátku tak vztekle, až jsem musel udělat jeden krok vzad.

„Co to meleš?" okřikl ho Jimin.

„Vegani zabíjejí nudou," procedil PSY skrz zuby. Ještě jednou jsem ho praštil přes paži, aby se uklidnil. RM, V i Jimin se neubránili pousmání.

Mira v čele stolu povytáhla obočí. „Proč nudou?" zeptala se a sama se s chutí zakousla do grilovaného artyčoku. Jakožto žena věděla, jak je těžký někoho nutit k životosprávě, a tak byla Jiminovi vděčná, že se tohoto nelehkého úkolu ujal.

„Všechno, co je zdravý, je zároveň nudný," ušklíbnul se PSY. V, který stál po jeho levici, tázavě nadzdvihl obočí, zatímco sám chroupal papriku a ani zdaleka mu to nepřipadalo tak špatný. „Nikdo přece neřekne svým kámošům: ‚Stavte se na mých padesát kilo výborných artyčoků.', ne?" namítl PSY. „Protože jíst artyčoky s bandou přátel není kurva zábava." Rozčílil se.

Jungkook ležérně obešel stůl, postavil se vedle Jimina, popadnul ho kolem ramen a strčil si to pusy kus mrkve. PSY se zarazil, když zjistil, že ho neposlouchá ani on – král zábavy. „Zábavný je přijít ke kámošovi, zabít společně kůzle a potom ho sežrat!" praštil rozčileně pěstí do stolu. Mira si povzdechla a namočila si svůj artyčok do majonézy. Vážně se jí to nezdálo špatný. V pořád jen krčil obočí. Tahle oslava se mu fakt líbila. „Nebo když se na venkově sejde padesát lidí a sežerou krávu."

Namjoon pokrčil rameny a napil se vína. Jednou se taky může trochu odvázat u pojídání artyčoků, ne?

„To je opravdová zábava," trval na svém PSY. „Té krávy je ti sice možná líto, ale lidi to spojuje. Maso spojuje, V-ssi," zahleděl se přísně do očí Vmu po svý levici. Ten jenom kombinoval artyčoky s jablečným džusem a fakt si to užíval. Pokrčil rameny. „Kráva spojuje, lidi." Rozhlídnul se PSY po nás všech. „Artyčoky... no... rozdělují." Dodal sklesle.

„Pak tedy nevím, proč se říká: ‚Jez zdravě, lízej veganskou mušličku.'" Ušklíbnul se na něj V a napil se džusu. „Nebo matky tvých dětí snad nejsou veganky?"

PSY se na něj znovu podíval a pousmál se. „To nevím," přiznal. „Ale kvůli tobě bych se veganem klidně i stal, Taehyung-ssi."

Tae se jen zlotřile zašklebil. Naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha: „Ani s pořádným klackem, cukrouši."

PSY se nahlas zasmál a lehce ho poplácal po zádech. „Slyšíte ho, drzouna?" zvolal. Jimin a Jungkook naproti se jim začali smát a všichni ostatní se postupně přidali.

Já se však stále utápěl v žalu. Když jsem je viděl, nenáviděl jsem se ještě víc za to, jak jsem to zvoral. Tahle rodina bylo to nejlepší, co jsem kdy měl. Tahle rodina bylo to nejlepší, co kdy měl V. Nebyl pro mě jen kamarád, byl jako opravdovej mladší bratr. Měl jsem vůči němu stejnej ochranitelskej instinkt, jako se k mladším sourozencům mívá. Měl jsem chuť kopnout PSYE do rozkroku, když na něj dělal slizký oči, ale udržel jsem se jen proto, že jsem věděl, že V se dokáže perfektně ubránit sám.

Jimin, Jungkook a jejich syn se měli tak zatraceně skvěle. A RM s Mirou byli jako naši rodiče, naprosto pyšní, že tu s námi jsou. Všechno jsem zkazil.

„RM-ssi?" zahleděl jsem se dozadu.

„Ano?" prohlídnul si mě znepokojeně, když viděl můj utrápený výraz, a položil sklenici vína na stůl.

„Jakou máme šanci, že se z tý banky dostaneme živí?" Já a V žádnou, to je to nejhorší. Ale to jsem ještě nevěděl. Všichni se zarazili. I Kyungji vedle Vho, na kterou jsem měl vztek. I Soobin a dobrák Mat, kteří spokojeně chroupali papriku vedle Jungkooka s Jiminem, kteří stáli přímo naproti mně.

RM se zarazil a začal v hlavě počítat. „Abych pravdu řekl, tak v tuhle chvíli mi to vychází na méně než padesát procent," povzdechl si a zahleděl se mi do očí.

Zatnul jsem zuby. PSY a V sklopili hlavy dolů ke stolu. Dokonce i Kyungji se přestala dobře bavit, když to slyšela. Mira si znovu zhluboka povzdechla. Soobin a Mat na sobě nedali nic znát, ale byli skleslí. Jimin se napil džusu a Jungkook zchroupal během pěti sekund celou další mrkev, jako by byl skartovačka.

Potom ztěžka polknul. „Tak to bych rád využil tuhle chvíle, abych vám něco řekl," prohlásil posléze. „Teda, neřeknu vám to přímo já, ale předstírejte, že jsem to řekl." Natáhl se po svým telefonu a spustil hudbu. „Nechal jsem vydat to málo, co jsme s bráchou nahráli." Hrdě se zašklebil.

„Jungkook-ah..." vydechl jsem bezmocně.

„Huš," okřikl mě. „Můj syn má dnes narozeniny." Jungkook ke mně přišel blíž. „A nehodlám myslet na to, jestli umřu, když ještě žiju." Vytáhnul mě ven z řady a začal se mnou tančit. Já se jen nechal vláčet.

Poslal jsem tě pryč, jako když se loučíš s ptáky na podzim. Když jsem tě nechal dávno za sebou a hleděl jen do prázdné sklenky na stole přede mnou, spustily se mi slzy. Jak jsem tě nechal na místě stát a nyní koukal ke hvězdám. Nevyřčený slova a bolavá láska spustily se mi z očí...

Všude okolo nás zněl Junghyunův hlas. Vzpomněl jsem si, jak jsem takhle tančil s ním. Kdysi v tvrzi. Jungkook se na mě usmíval. V a Mira na sebe pohlédli a začali nahlas zpívat. Mezi mě a Jungkooka se vmísil Jimin, tak jsem mu manžela šlechetně předal.

Přistál jsem znovu u své židle a zahleděl se vůdci do očí. V mé hlavě se mísila přítomnost se vzpomínkama. Bylo to krásný, ale přesto skličující. Koukal jsem, jak se Mat a V přidali k tančícím a v hlavě jsem měl pořád Junghyuna. Kdo bude asi další? To bylo všechno, na co jsem myslel.

V za mnou přitančil a políbil mě na tvář. „Už nebuď tak smutnej," zašeptal a začal mě objímat.