Naši tři potápěči – V, PSY a Jungkook museli trénovat na náklaďáku vody ve starým skladišti. Všichni tři v neoprenech a s bombama kyslíku na zádech shlíželi dolů do otvoru, kterým musejí vlízt dovnitř a zatím se k tomu nikdo z nich příliš neměl.

„Ne, ne, ne," díval se do díry zoufale Jungkook a upřímně to byla jediná díra, která ho kdy v životě vyděsila. „Dovnitř nevlezu ani náhodou. Určitě mám klaustrofobii po bráchovi." Zavrtěl hlavou a odvrátil od díry zrak.

„Ty víš taky hovno o genetice," ušklíbl se PSY. „Vem si lahev kyslíku a drž pysk."

Jungkook neposlouchal. „Vždyť je to zkurvená past," namítl. „Nedostaneme se ven. Určitě ne." Chytal se za vlasy a znovu se opatrně podíval dovnitř.

„Normálně vylezeme tak, jak tam vlezeme, blbče," rozčílil se PSY. V mezi nima založil ruce v bok a nic nenamítal.

„Proč to tak smrdí?" nakrčil Jungkook znechuceně nos. „Vždyť tam museli vyhazovat pesticidy, louh a věci, co jsou pro lidi jedovatý. Já tam teda fakt nepolezu." Zdvihnul ruce nad hlavu.

„Je to jen voda, ty posero," napomenul ho V a praštil ho do lokte, protože mu došla trpělivost. Věděl, že tahle nádrž vody tady leží opuštěná už několik dní a nikdo ji nepostrádá. A na něčem se musejí naučit potápět.

„Je to peroxid vodíku," zavrtěl hlavou Jungkook. „Určitě."

„Tak se posadíme," navrhl PSY s povzdechem a posadil se na okraj nádrže, kde už seděl V a klimbal nohama.

Jungkook naposledy nahlídl dovnitř. „Klidně se posadím, ale dovnitř teda nevlezu," trval na svým a potom se posadil za nimi.

„Bylo by lehčí trénovat na bazénu, ale tam nebudeme pracovat," vysvětlil PSY. „Dostat se na dovnitř trezoru bude mnohem těžší. A pokud si bojíš," sjel mladšího pohledem, „nemůžeš jít dovnitř."

„Vždyť já se nebojím," odsekl Jungkook pohoršeně, protože... no... trochu se bál.

PSY se mu rozhodl to připomenout. „Prosím tě, vždyť seš podělanej až za ušima, chlapče," ušklíbl se na něj a zapálil si cigaretu. To nedělával často, jenom když ho někdo nasral. V od nich odvrátil pohled. Neměl chuť se s nima dohadovat. „Určitě je to jen proto, že seš teď táta," pokračoval PSY a potáhl z cigarety.

Chvíli bylo ticho. V se na tím zamyslel. „V tom ti musím dát za pravdu, PSY-ssi," připustil. „Předtím tě bavilo zahrávat si se životem, Jungkook-ssi," obrátil se na mladšího z nich, „a teď už ti to za to očividně nestojí."

Jungkook se hryznul do rtu a sklopil zrak. „Když se mi předtím něco stalo, v hajzlu jsem byl jenom já, však víš," přisvědčil s povzdechem. V pokýval hlavou. Věděl. Moc dobře věděl. „Jsou prostě věci, který už nechci dělat, jako například vlízt to týhle blbý cisterny." Odfrkl si.

„Víš, co to znamená být dobrej táta?" namítl PSY.

„To ještě nevím," přiznal Jungkook.

„Chovat se přesně tak, jako když jsi táta ještě nebyl," prohlásil PSY. „Myslím to vážně." Podíval se Jungkookovi do očí.

„Takže se mám stejně jako předtím vracet nad ránem z párty sjetej gramem a půl?" nakrčil obočí nechápavě Jungkook.

„Jestli se ti líbí bejt každej víkend na plech, měl bys v tom pokračoval," přikývl PSY. „Protože jinak," povzdechl si, „jinak budeš nakonec svýho syna nenávidět. A to podle mě znamená, že seš špatnej táta."

V protočil oči, postavil se na cisternu a šel dál zkoumat díru. „Ježíši Kriste," ulevil si. „Víš, co bys měl udělat, PSY-ssi?"

PSY mu věnoval drzý pohled. „Pouč mě, V-ssi?"

„Měl bys napsat knihu," V mu pohled oplatil. „Jmenovalo by se to: Jak být rodičem a nepřestat brát drogy. Úplně to vidím." PSY i Jungkook se zasmáli. V nakrčil obočí. „Ty asi nemáš děti, viď? Nevíš, jaký to je mít zodpovědnost o někoho se starat."

„Ale jdi ty," vysmál se mu PSY. „Mám jich sedm." Připustil a vytáhl svou peněženku s fotkami všech těch dětí. Některé žily v zahraničí se svými matkami běloškami a černoškami, jiné byly plně asijského původu, ale na tom nezáleželo. Důležitý bylo, že každý dítě měl tento týpek s úplně jinou matkou. Co si budem, bejval celkem sukničkář svýho času.

„Páni," vydechl Jungkook.

„Co na to říct?" ušklíbl se PSY. „Mám prémiový sperma." Jungkook se zasmál a prohlédl si fotky těch dětí. PSY začal vyjmenovávat, jak se které jmenuje a kde žije. V jim nevěřícně hleděl přes ramena a poslouchal výklad ze stoje. Poslouchal, jak z jednoho z dětí už stačil vyrůst kriminálník, jedna dcera hraje na housle a druhá na piano, a ten nejmladší už je nejdrzejší a dost se vzpouzí.

„Tomu říkáš ‚prémiový sperma'?" V naznačil do vzduchu uvozovky. „Mně to spíš připadá, že seš prémiovej debžot." Uvedl na pravou míru. „Abych pravdu řekl, občas se za všechny z vás dost stydím." Odsekl se zamračením.

„O všechny svý děti se dobře starám, abys věděl," poučil ho PSY. Potom se podíval opět na Jungkooka. „Přitom ale nepřestávám být sám sebou." Pousmál se. „Že nechodím na jejich školní představení, nebo na zápasy, který můj syn hraje někde na Islandu? To je fakt. Nechodím." Povzdechl si a zahleděl se před sebe na plechový dveře od skladu. „Objevím se po půl roce, někdy po jednom nebo po dvou a nic po nich nechci. Ani objetí, ani aby mě milovali. Ale přesto se mi každý z nich vždycky pověsí na krk a zahrne mě polibky. Víte proč?"

V pokrčil rameny.

„Netuším," přiznal Jungkook. „Proč?"

„Protože jsem jejich táta, zatraceně," PSY se mu podíval do očí a poplácal ho po rameni. „Jsem jejich táta. A to nezapřeš. Nikdy. Každej přirozeně ví, ke komu patří. Jestli jsi lupič, budeš jím i dál. Jestli jsi riskoval život, budeš ho riskovat dál. Ale jestli k tobě malej Junghyun opravdu patří, bude k tobě přes tohle všechno patřit dál."

Jungkook o jeho slovech přemýšlel a doufal, že má pravdu. 

***

Hello there!

Jak se vám líbí zapojení PSYE do tohoto příběhu?