Na ranních gregoriánských chorálech je super to, že když seš tak unavenej jako Kim Namjoon poté, co celou noc pracoval na svých zlodějských plánech, tak při nich můžeš i spát. Blbý je na tom jenom to, že Jin, kterej ranní chorály miluje, tě určitě přijde brzo vzbudit.

Najde tě zahrabanýho v knihách na posteli, ani ses nestačil převlíct nebo si sundat brýle, než jsi usnul. Roztáhne záclony a pustí do kláštera trochu světla. Potom se k tobě nakloní ve svým starodávným županu, pousměje se a udělá: „Baf!", načež se lekneš jak blbec, otevřeš oči a spatříš jeho pitomej ksicht, jak se na tebe blbě tlemí. „Ach, Namjoon-ah," povzdechne si. „Zase jsi studoval do pozdních hodin." Zavrtí hlavou nad tvým hloupým workoholismem.

Ty seš tak vylekanej, že ho ani nechceš poslouchat. Vyhrabeš se z knih. Sundáš si brýle a promneš si oči, ale nejradši bys ho poslal do hajzlu a spal dál. „Pojď dolů," zašeptá Jin. „Čekáme na tebe se snídaní." Spiklenecky mrkne. Ty teda trochu s neochotou přikývneš, i když oči máš pořád ještě slepený k sobě jak když lepidlem. A ten zmetek dodá: „Přišla Hana." A s tou fakt nemáš náladu se takhle po ránu vidět, protože tak nějak tušíš, že ona Hana stejně není nic moc jinýho než další tvoje budoucí švagrová.

Ale jako poslušný mladší bratr si uvážeš kravatu a stejně se před ní ukážeš. Takže sejdeš dolů a oni se tam válí na lehátkách. Z tvýho pohledu úplně vlevo leží Kyungji, v bílým tričku a teplácích a s o poznáním plošším hrudníkem, než má dnes. Když koukneš doprostřed na Hanu, uleví se ti, protože ona a Seokjin by mohli být dokonce podobně staří, což je docela výjimka. Všechny jeho předchozí ženy byly o víc než trošičku starší. Úplně vpravo leží Jin sám jen v trenkách a županu a blbě se na tebe culí.

„Vypadáš jako princ Hamlet, bratříčku," začne tě škádlit a přetočí se na bok. Hana v klobouku, slunečních brýlích a jinak jenom v plavkách se na něj otočí a přelítne ho pobaveným pohledem. A ty víš, že je opravdu zamilovaná.

Podíváš se na pozdně jarní nebe. Do Itálie se blíží léto. A s ním přijela i tahle dívka a spousta dalších problémů. Ona a Jin ti vykročí naproti, a když vidí, jak formálně ses kvůli nim ohákl, znovu vyprsknou smíchy. „Představuji ti Hanu," mrkne na tebe Jin. Ty natahuješ pravou ruku před sebe, ale Hana ti stejně skočí kolem krku, políbí tě na tvář, sundá si klobouk a udělá elegantní pukrle.

„Moc mě těší," řekneš tak, že to zní skoro nepřesvědčivě. Ve skutečnosti jsi prostě jen nepočítal s tím, že po tomhle setkání budeš mít rtěnku na tváři a že nějakou dobu nepůjde dolů.

„Není to ta nejkrásnější žena na světě?" šťouchne do tebe Jin, kterej chce, aby ses trochu odvázal.

Dívka s ofinou a drdolem na hlavě si sundá i sluneční brýle, aby na tebe lépe viděla.

O půl hodiny později už si všichni čtyři užíváte vydatnou snídani v prostranství italského kláštera a třem čtvrtinám z vás je u toho fakt dobře. Jenom ty jsi podezřívavej mentál. „Čím se vlastně živíte?" zeptáš se opatrně Hany.

„Hraji na klavír," usměje se na tebe.

„Klasiku?" zajímáš se trochu dopodrobna. Pokud o svým nevlastním bratrovi víš něco poměrně dobře, tak to, že ho rajcujou lidi, co hrají na klavír a do toho kradou.

„A všechno ostatní," mrkne Hana tajemně. Jin po ní potkal už jenom jednoho člověka těchto „kvalit", a tím jsem bohužel byl já.

„Vždyť víš, že hráči na klavír mají nejšikovnější ruce na loupeže, Namjoon-ssi," zazubí se Kyungji, než se natáhne po hrnku a usrkne si kávy.

A to byla ta chvíle, kdy to Namjoonovi toho rána začalo opravdu šrotovat. „Prosím?" zděšeně si prohlídnul jednoho po druhým.

„Krade a zdá se, že jí to jde moc dobře," potvrdila Kyungji jeho domněnku.

„Klavír a klenotnictví jsou mé dvě specializace," přisvědčila Hana.

„A přepadení Jihokorejské banky se jí mimochodem moc líbí," dodal významně Jin, kterej zrovna vycucával šťávu z citronu. Namjoonovi z toho všeho šla hlava kolem. Chvíli myslel, že naráz vrhne všechno, co už spořádal. „Je informovaná," oznámil mu Jin s pokrčením ramen.

„Jak informovaná?" vyhrkl Namjoon nedůvěřivě.

„Tak, že před sebou nemáme žádná tajemství," zašklebil se Jin Haniným směrem. „Vlastně se jí můj plán líbí mnohem víc než ten tvůj na Státní tiskárnu." Tak jasně, když je do tebe blázen, Sherlocku!

Namjoonovi došlo, že jeho bratr je totálně zaslepen emocemi a neuvažuje racionálně. „Můžeme si promluvit?" oslovil ho. „O samotě." Dodal s významným popostrčením brýlí blíže ke kořeni nosu.

„Zbláznil ses?" vypálil na Jina v ústraní v chodbě kláštera, kde na ně Hana ani Kyungji nemohly vidět.

„Možná," připustil Jin, ale hlavou lítal v oblacích a nic moc ho nezajímalo míň než vlastní šílenství.

„Hyung, pomyslel jsi vůbec na to, co se stane, až jí nabídnou čtyři, pět miliard wonů výměnou za jakoukoliv informaci?" vypěnil Namjoon. „Protože garantuju ti, že tohle se při takovým přepadení stane."

„Přestaň s tím," zavrčel káravě Jin, kterej byl na tenhle tón jeho hlasu už poněkud alergickej.

„Co?" nechápal on.

„Naznačuješ mi, že láska mého života mě zradí," upozornil ho přísně Jin. Měl by recht, kdyby ovšem Hana láskou jeho života fakt byla. Namjoon o ní však bohužel smýšlel jenom jako o dalším úlovku, kterým se teď Jin chlubí, ale za chvíli ho to omrzí.

„Nic nenaznačuji, pouze to konstatuji," uvedl proto Namjoon na pravou míru a postavil se Jinovi čelem. Zastavili se přímo před skupinou mnichů, kteří na konci chodby zpívali ty slavný chorály. Jin se na nevlastního bratra nepřestával mračit. „Tak dobře," povzdechl si Namjoon. „Dejme tomu, že budeme věřit v absolutní lásku..." I když je to blbost, chtěl dodat rovnou.

„Jdeme dovnitř," popadnul ho Jin náhle za paži a vtáhnul ho do kaple. „Jasně, že když mi řekneš ‚budeme věřit v absolutní lásku', tak já ti řeknu ‚no samozřejmě'. Copak mě vůbec neznáš, Namjoon-ah?" rozčílil se Jin.

„No dobře, tak dejme tomu, že tě Hana neprodá za mastnej balík peněz," pokusil se mu to Namjoon nějak nonšalantně vysvětlit, ale šlo to dost těžko. „Ale poslouchej mě, hyung." Popadnul ho za rukáv a škubnul s ní svým směrem, až se na něj Jin musel otočit a zůstat stát. Za nimi prošel další průvod mnichů. „Je to zlodějka," připomněl Namjoon. „Co myslíš, že si vybere mezi udáním tě a vězením?"

„Jak snadné je mluvit o lásce, když jsi ji nikdy nepoznal!" rozezlil se Jin a nakvašeně prošel v pantoflích a županu celou kaplí až do další chodby.

„Jsem jenom objektivní a nevidím vše zkresleně pod vlivem nějakého citu!" bránil se Namjoon a snažil se ho dohnat, ale když se Jin dožral, šlo to většinou jen těžko.

Potom se Jin prudce zastavil a on přeletěl další kus chodby tak, že málem hodil držku. „Poslyš, něco ti o Haně řeknu!" rozezlil se Jin. Namjoon se na něj otočil, ochotnej ho vyslechnout. „Prošel jsem s ní půl Evropy, vykrádali jsme trezory." Vykládal mu Jin. „A víš, jaké napětí panuje při loupeži. Vždycky jsou tam nějaký neshody jako: ‚Nedal jsi tam dobře nálože.', nebo: ‚A co diamantový vrták?' Každou chybu házíš na někoho jiného." Důrazně se odmlčel a doplnil svůj projev o triumfální informaci: „Ale my dva ne. Je to naprostá pohodička!" Rozplýval se s nadšením. Namjoon si ho ovšem pořád prohlížel se značnou skepsí. Jin přemýšlel, co ještě na něj má vytáhnout, aby ho přesvědčil o Hanině důvěryhodnosti a nenapadlo ho nic lepšího než tohle: „Strávili jsme čtrnáct hodin ve smradlavým sklepě, abychom udělali díru do zdi. A milovali jsme se, jako by to mělo být naposledy."

Takže kde vzal Jin onu posvátnou jistotu koneckonců? Jasně, že ve svým poklopci. A Namjoonovi v té době přišlo nepochopitelný, jak takhle může vůbec uvažovat. Nuže, časy se mění.

„Páry se hádají i na dovolené, nebo když jdou do podělanýho nákupáku," argumentoval Jin. „My jsme přepadli Crédit Agricole, nebo jak se ta sračka vyslovuje, a užívali jsme si to, jako bychom byli na zkurvenejch líbánkách!" Jin se před ním začal nakrucovat jak blbec.

„Stejně jako všechny ty sudý roky předtím, když ses ženil," neudržel se Namjoon a přistoupil k němu blíž, ale hned vzápětí litoval toho, co vypustil z úst.

„To byla podpásovka," pokáral ho Jin se zamračením a pohlédl mu do očí. „Ubohý a podlý. To se k tobě nehodí ani jako k bratrovi, ani jako k člověku."

Skupina mnichů procházela chodbou kolem nich. „Bongiorno, Giovanni," pozdravil Jin italsky toho z nich, kterýho měl nejradši, a ten ho pozdravil nazpět.

Namjoon nevěřícně a přísně kroutil hlavou. „Mniši ti lezou až do kuchyně, kde máš na zdech plán!" vyčetl Jinovi.

„Myslíš moje plány v korejštině?" ušklíbnul se na něj Jin. „Netuší ani hovno o tom, co to doopravdy je. Říkají mi ‚pane inženýre' a myslí si, že jsme podnikatelé ve stavitelství, ne zloději. Proč jsi tak pesimistický, Namjoon-ah?" povzdechl si otráveně a založil ruce na hrudi. Přístup našeho vůdce se mu nikdy příliš nezamlouval, ale toho rána na něj tuplem neměl náladu. Chtěl strávit celý den s ním, svým bratrem, nejlepším přítelem (Kyungji) a životní láskou (tehdy Hanou), přičemž on mu to takhle zkazil.

Jenomže Namjoon si nedal pokoj. Obětoval tomuhle plánu příliš mnoho času, než aby ho poslal do kytek kvůli jedné ženě, jakkoliv moc Jin tvrdí, že ji miluje. „Jak dlouho ji vůbec znáš?" obořil se na něj. „Jak dlouho znáš Hanu?"

„Copak to není jedno?!" Jin se nevěřícně chytal za hlavu. Nemohl uvěřit, že má za bratra takovou sketu. „Láska se neměří, krucipísek!" dupnul si vztekle, přestože se nacházel na posvátné půdě. „Láska se žije..." dodal o poznání tišeji.

„Nemůžeš celej plán poslat do háje kvůli ženě," přemlouval ho dál Namjoon. „A víš co? Bude to naše první pravidlo." Píchnul ho prstem do ramene. Jin obrátil oči k nebesům. „První pravidlo zní: Loupež se nikdy nesmí podnikat pod vlivem milostného vztahu. Nikdy."

Jo, to vážně řekl. Proto do toho o pět let později zatáhl ženu, do které se zamiloval a kterou si chtěl vzít. Proto se nyní pokoušel jednomu zoufalci zachránit milence. Upřímně láska bylo to první, kvůli čemu tahle loupež vůbec vznikla. Láskou začala i končila ta předchozí. Člověk se jí nemohl tak úplně vyhnout. A Seokjin to věděl.

Proto koukal na svého nevlastního bratra jako na blázna, když mu právě říkal: „No tak. Přeci není tak těžký to pochopit." Pochopit ne. Ale dodržet? Co s tím chceš kurva dělat, když se zamiluješ jak blázen? Co s tím můžeš dělat?

Na tohle všechno myslel, když Miru vystřídal za volantem a nyní zarytě mlčeli a hleděli před sebe. Nic neříkali a modlili se, aby Namjoon nenaboural. Ale Mira si potřebovala od řízení odpočinout. Realisticky vzato nemohl dělat nic. Ale věděl, že překročil hranici. Porušením vlastního pravidla se sám pohřbil. Nebyl jako my ostatní. Nebyl zvyklej mít svou drahou polovičku po boku, hádat se s ní a milovat se s ní tak, jak to zrovna osud přinese. A ona na to nebyla zvyklá zrovna tak.

V dodávce panovala napjatá atmosféra. Jediný k čemu se odvažoval, bylo kontrolovat hodinky, ale kvůli tomu sem tam překročil taky jinou čáru – tu přerušovanou na silnici. „Je sedm, musíme udělat kontrolní hovor," bylo jediný, co řekl za poslední hodinu. „Spojíš mě s Kyungji, prosím?" požádal Miru.

Mira jen přikývla a podala mu vysílačku. „Kyungji-ssi, jaká je situace?" otázal se.

Kyungji poté, co se dosyta vyplakala, byla jakž takž schopná stále velet. Nyní se procházela dole u pecí a všechny prudila svou přítomností. „Už máme přes deset tun," oznámila pyšně a všechno to, co tady mezitím vyváděla, si raději nechala pro sebe. „Deset celých sedm tun přeměněných na zrnka. To je o dvě procenta víc, než jsme čekali."

„Lámeme rekordy, RM-ssi!" zařval do vysílačky z plných plic PSY, kterej procházel kolem ní. Hodiny se potápěl v trezoru a lovil v něm zlato, aby ho rukojmí mohli tavit.

„A obranné prvky?" otázal se RM dál.

„Dál svařujeme," ohlédla se Kyungji k jedné z pecí. „Nyní máme dva." Oznámila. Vlastně se sem přišla odreagovat, kdyby měla bejt úplně upřímná. Po tom, co jí V řekl, byla dost v prdeli.

„Nějaké novinky?" dožadoval se ke všemu RM.

„Tady je vše v pořádku," zalhala. „A u vás?" rychle odvedla řeč jinam, aby nemusela sdělovat podrobnosti.

RM se hryznul do rtu a věnoval letmý pohled Miře. „Bez komplikací. Končím," zalhal taky on. Divím se, že se během té doby, kdy s ní mluvil, nestačil vysekat. To by na něj tak sedělo.