Ten den, co se RM seznámil s Hanou, na něj byl Jin pěkně naštvanej. Měl za to, že žije příliš upjatě, až je to nerozumný. To se nechce alespoň jednou v životě odvázat, kurva?

Takže zatímco on mu tady vykládal nějaký pičoviny o pravidlech, on jen protočil oči a odměřeně založil ruce na hrudi. „Jsi přecitlivělý, Namjoon-ah," vytknul mu.

Namjoon vážně nadzdvihl obočí. „Jedna nedořešená záležitost venku se tam uvnitř platí životem," odsekl. „Takže o tom nehodlám diskutovat, hyung. Žádný vztahy během přepadení a tečka."

„Tam uvnitř je život v sázce vždycky," opáčil Jin. „To je to, co musíš jako první pochopit." Popadnul ho za ramena. „Umřít je prostě jedna z možností."

„Jenom když uděláš chyby," vpadnul mu Namjoon do řeči.

Jin se mu vysmál. Potom zvážněl a prohlásil rázné a přesvědčivé: „Ne." Odmlčel se, ale koutky se mu už zase zdvihaly do úsměvu. Nejspíš byl jen moc zamilovanej do Hany a zfetovanej medikamenty. „Takhle to není, bratře. A to je na tom celým největší zábava." Významně zdvihl obočí. „Ty," šťouchnul do něj špičkou svýho prstu, „míříš do naprostýho chaosu a dál trváš na tom, že si udržíš kontrolu."

„S dokonalým plánem chaos neexistuje," ucedil dopáleně Namjoon. Studoval ten plán roky. Nenechal v něm pro chaos žádný pitomý místo. Nebo alespoň to si myslel.

„Pro lásku boží, jistěže chaos existuje!" utrhl se na něj Jin a vzal mu všechna další slova z úst. Potom se opět trochu uklidnil. „Ať už na přepadení nebo kdykoliv jindy, chaos zasahuje do života celou dobu. Nejsou potřeba žádný chyby, aby tě zabili." Odfrkl si. „Kolik mi zbývá života, co? Dva, tři roky? A jakou jsem udělal chybu, Namjoon-ah?!" Zaječel vzpupně.

Namjoonovi se nahrnuly slzy do očí. Na tohle mu samozřejmě nemohl nic říct. Jeho choroba se ani nedá získat během života. Prostě se dědí.

Jin se otočil na bok a prohrábnul si vlasy. Potom se na něj znovu podíval. „Jakou jsem udělal chybu?" zopakoval a pokrčil rameny. „Já bych řekl, že žádnou. To se... prostě stává." Povzdechl si a prohlédnul si mladšího soucitně. „Nemůžeš tomu zabránit. Jakou chybu udělal tvůj táta?"

„Nějakou udělat musel, když ho zabili," popotáhl Namjoon.

„Ne, je to mnohem jednodušší," zavrtěl hlavou Jin. „Možná byla policejní hlídka příliš blízko. Nebo ho někdo viděl vcházet nebo se mu zasekla zbraň. Prostě měl jenom smůlu, nic víc. Špatný věci se dějou, i když žádnou chybu zrovna neuděláš."

Namjoon sklopil hlavu, aby neviděl jeho slzy.

„No tak, bratře," zašeptal Jin. „Ty jsi tady přece ten chytrej." Poplácal ho po rameni. „Náhoda. To je to tajemství života." Pousmál se. „A právě kvůli náhodám nemá žádný smysl žít tak, jak žiješ ty."

„A jak jako žiju, Seokjin-ssi?" prohlížel si ho Namjoon zarmouceně.

„Bez Hany," uchechtl se Jin. Potom se opravil: „Abys mi rozuměl... Žiješ bez zážitků. Neužíváš si. Protože na čem jiným nakonec záleží, sakra?" Ulevil si, přestože stál v chodbě kláštera. „Záleží jenom na tom, že jsme tady a teď. Protože jednoho krásnýho dne se něco pokazí. A při tomhle povolání je dost možný, že to bude stát život tebe, nebo hůře pro tebe někoho, na kom ti moc záleží, což si potom budeš moc a moc vyčítat. Ale ten den si nesmíš myslet, že je tvoje vina, že jsi něco nemohl mít pod kontrolou, chápeš? Protože existují síly, vnější vlivy, kterým nikdo z nás nerozumí, dokonce ani ty ne. Takovej je ale život. Takže si ho užívej, dokud večírek neskončí." Jin se pousmál.

Jen Kim Namjoon ve skutečnosti věděl, jak moc působivej a vzácnej je Jin doopravdy člověk, ale ten den si to uvědomoval hlouběji než kdykoliv jindy.

***

Hello, hello!

Vítejte u poslední části tohoto dílu před vánoční pauzou, kdy všichni budete chtít nejspíš číst něco... ehm... vánočnějšího :D

Má podle vás RM pravdu? Že se všechno pokazí jenom kvůli lidem? Nebo souhlasíte s Jinem, že i sebepřipravenější člověk může mít prostě smůlu?