„Výborně," scházel jsem dolů ze schodů k rukojmím. „Vypadá to, že jste tu všichni." I když mně je to svým způsobem u prdele. „Všichni si do dvou minut nasadí vesty a masky." Rozkázal jsem.

Jimin chodil mezi nimi a kontroloval je.

„Taky vám rozdáme zbraně," pokračoval jsem. „Ale jen atrapy, takže si nedělejte zbytečný naděje." Dodal jsem s úšklebkem.

Songil svázanej vedle svých kolegů na mě zíral, jak stojím na schodech, a ke smůle nás obou zjistil dvě věci: a) že mě chce uškrtit holejma rukama a b) že vlastně chce, abych si to škrcení užíval, což už zvrácenější pomalu bejt nemůže. Naštěstí jsem mu v tu chvíli nevěnoval ani tu sebemenší pozornost.

Dalrae a Dalhwa nyní stáli vedle sebe. Ona mu podávala vesty a on je posílal dál. „Ty jsi Dalrae, že?" zeptal se jí. „Já jsem..."

„...Dalhwa," dořekla za něj a podávala mu další neprůstřelný vesty, dokud jim jedna nespočinula v náručí.

„Tys to věděla?" vytřeštil na ni oči.

„Protože jsi to předtím říkal tomu lupiči," připomněla, ale sladce se na něj usmála. Byla asi o dvě hlavy nižší a on byl asi tak stokrát nemotornější, ale za to roztomilej.

„Jednou jsem ti na našem oddělení schoval krabičku s jídlem, nevím, jestli si to pamatuješ," začal vzpomínat.

Ona jen nepatrně zavrtěla hlavou a sklopila zrak.

„Obléct vesty, teď!" prošel okolo nich znepokojenej Jimin. „Dělejte. Situace se vyostřuje." Nabádal všechny. Jimin se za dobu, co ho znám, poměrně změnil v jedné věci: Najednou z něj šel mnohem větší strach, pokud tě unesl. Ale když ses s ním chtěl kamarádit, byl to ten nejshovívavější člověk pod sluncem.

A pak Dalhwu napadla úplně blbost. „Neoblíkej si to," syknul na Dalrae. Jimin, který stál blízko něj, to ovšem slyšel.

„Cože?" vyjevila se Dalrae.

„Aby sis to neoblíkala," zopakoval nahlas, až všichni okolo nich utichli.

Jimin a Mat se na sebe významně podívali a vydali se zpět k místu těch nepokojů.

„Neoblíkejte si to!" řval Dalhwa po rukojmích. „Neoblíkejte si ty vesty!"

Jimin stál nyní naproti němu a nechápavě krčil obočí.

„Chtějí nás použít jako lidské štíty!" řval Dalhwa, který se najednou bál o svůj život. Obrátil se směrem k Dalrae. „Opravdu! Neoblíkejte si to!" Naléhal.

Jenomže to už se za ním zjevil Jungkook. Sešel jsem dolů za Mata a vrtěl hlavou, aby jako Jungkook nedělal, cokoliv má v plánu. Ale bylo to marný. „Tak jsme ho našli," vysmál se Jungkook rukojmímu. Dalhwa se na něj poděšeně otočil. „Nejchytřejší ze třídy, co?" ušklíbnul se Jungkook uštěpačně. „Určitě jsi měl i vyznamenání, ne?" nadhodil.

„Ne, kdepak," zavrtěl Dalhwa urychleně hlavou.

„Vážně?" podivil se Jungkook. „Jak se jmenuješ, kámo?" sjel ho se zamračením od hlavy až k patě.

„Dalhwa," sklopil Dalhwa hlavu do země.

„Tak Dalhwa," zopakoval Jungkook s uznalým hvízdnutím a přišel k němu blíž. „Já jsem Jungkook." Představil se. Najednou měl neutuchající potřebu použít něco z taktik, který na rukojmí používal Jin. „Máš rád filmy?" zeptal se ho.

Zaúpěl jsem, ale zároveň jsem se do toho nechtěl míchat, to by všechno jen zhoršilo.

„Ne, pane," zavrtěl hlavou Dalhwa. „Sleduju jen seriály."

Mezi těma dvěma stál Jimin a nevěřícně je pozoroval. Doufal jsem, že pokud někdo zasáhne, bude to on. Vyřešil by to s mnohem větším klidem. Ale možná prostě jen taky netušil, co má udělat.

„Tak to budeš muset zabrat, protože budeme hádat filmy," poučil Dalhwu Jungkook. „Obleč si tu vestu!" Loupnul očima po vestě, kterou Dalhwa stále žmoulal v rukou.

Jungkook vytáhnul svou zbraň, a tím nemyslím jeho penis.

Vyměnil jsem si s Matem pochybovačnej pohled. Chtěl jsem vykročit vpřed, ale Mat mě pohybem ruky zastavil, abych ještě počkal.

„Naopak! Oblíkáš si to naopak, blbče!" zakoulel očima Jungkook. Nechápal, jak může být někdo tak nemožnej. Dalhwa si překroutil vestu tak, aby ji měl oblečenou správně. „No konečně," neodpustil si Jungkook.

Songil celou tu šaškárnu pozoroval ze svýho místa v zajetí a vymýšlel v hlavě miliardu způsobů jak nás zabít. To jediný mu dělalo dobře.

„Obleč si ještě tuhle," Jungkook podal Dalhwovi další vestu. „Jinak ti ublížím." Dodal s úšklebkem. „Ale rychle!" zoufal si. Já taky. Na tyhle výlevy emocí fakt nemám čas ani náladu. Jenomže Mat by byl schopnej mě svázat a hodit někam do kotelny za vzpouru, kdybych se hnul. „Udělám sedm kroků a potom vystřelím," oznámil nyní Jungkook. Jimin stál nejblíž u něj a prosebně na něj koukal, ať okamžitě nechá všeho, co má v plánu, ale on si ho nevšímal. „Když uhodneš film dřív, než se otočím, možná tě nezastřelím." Vysvětlil ustrašenému Dalhwovi pravidla hry.

„Jungkook-ssi, prosím, ne..." klepal se Dalhwa strachy.

„Dalhwa je odteď náš robot," oznámil Jungkook všem a připravil si pistoli. Potom se otočil a začal počítat kroky. „Jedna. Dva. Tři. No tak, Dalhwa-ssi, dám ti další nápovědu."

Rukojmí okolo něj začali tvořit cestičky, aby mohl dělat kroky, kam se mu zlíbí. Když je Jungkook takhle nasranej, většinou se ho všichni bojí. Občas víc než mě.

„Nápověda zní, že já jsem taky robot," vypadlo z něj nyní a udělal další krok. „Čtyři."

„Je to WALL-E," začala napovídat Dalrae. „WALL-E, věř mi."

„Přišel jsem nahý z budoucnosti, Dalhwa-ssi!" zaječel Jungkook.

„WALL-E," vyhrkl Dalhwa rychle, ale nervózní Dalrae si mezitím uvědomila, že to nejspíš není správná odpověď. Začala pro sebe kroutit hlavou a tiše naříkat.

„WALL-E?" Jungkookovi vylítlo obočí dva metry do vzduchu. Jimin, který stál napůl cesty od něj, napůl cesty od Dalhwy, udělal krok Jungkookovým směrem. „Vážně jsi řekl WALL-E?" Zopakoval Jungkook nevěřícně, aniž by se otočil.

„Ne, Jungkook-ssi, já opravdu nevím," zajíkal se Dalhwa.

„Byl to Terminátor," odvětil Jungkook suše, zatímco k němu pořád stál zády. Potom odjistil pistoli, napřáhl ji před sebe a otočil se. „Jsem Terminátor, rozumíš mi?" Ne, Jungkook-ah, nerozumím. Co takhle přestat dělat pičoviny? Bohužel tohle přání nebylo vyslyšeno. A tak mohl Jimin z první řady vidět třesoucího se Dalhwu na jedné straně a Jungkooka na druhé, jak říká: „Hasta la vista, baby.", načež vystřelí tomu ubožákovi do vesty, a ten sebou sekne na záda.

Dalrae si k prskajícímu Dalhwovi okamžitě přiklekla, aby mu pomohla vstát. Jimin třeštil oči nad Jungkookovou zbytečnou agresí.

Já hodil vyčítavý pohled po Matovi za to, že mě nenechal to zastavit. Ten konečně spustil svou ruku dolů a nechal mě projít vzniklou uličkou mezi Jungkookem s pistolí, kterou ne a ne spustit, a Jiminem, který ztuhnul v šoku.

Věnoval jsem nasupený pohled taky Jungkookovi. Mělo to znamenat: Zbláznil ses, ty vole? Nahlas jsem řekl jen tohle: „Show skončila! Teď udělejte dvě řady. Fofrem!"

Myslím, že bych byl dobrej velitel akce. Netuším, proč mi to nikdo nechce věřit. Protože všichni rukojmí mě poslouchali a nikdo se neodvážil mi odporovat, když jsem se na ně jen podíval. Bez dalších prodlev udělali dvě řady, nasadili si masky a následovali mě, Jimina a Mata, kam jen jsme jim řekli.

***

Věříte, že Jungkook až tak moc Yoongiho nenávidí, nebo mu prostě jen už začínají křupat nervy? Jsou tyhle jeho výlevy ospravedlnitelné, nebo na to přepadení prostě neměl chodit, když se mu tady tak nelíbí? (Otázky k zamyšlení :D)