„Plukovníku," zvolal technik a vydal se vstříc Kyubokovi, protože ať už mluvil s kýmkoliv na jakýmkoliv postavení, rozhodně nemohl dělat nic důležitějšího než tohle. „Dron lokalizoval Namjoona a Miru." Oznámil vzrušeně, protože tohle bylo to nejzajímavější, co se v jeho nezáživným životě kdy stalo.

„Máte stále signál?" ujistil se Kyubok.

„Ano."

„Přepni to na obrazovku." Kyubok si odhodlaně nasadil sluchátka. „U telefonu plukovník Myung, slyšíš mě?" zavolal rovnou Krtečkovi. „Přibliž to." Nařídil technikovi.

RM na to dupnul a nutno říct, že na úzké lesní cestičce se bál o svůj i Miřin život.

Mira se začala připravovat na výskok. Oblíkla si oblečení, ve kterým v lese splyne s okolím a na záda si hodila batoh podobných barev. Věděla, že za chvíli se ona a Namjoon budou muset rozdělit a už jen ta představa ji dost děsila.

Kyubok jejich dodávku viděl z pohodlí policejního stanu a měl je chytit co nevidět. Jenomže to by nebyli RM a Mira, aby neměli záložní plány, že jo?

Ona přichystala bágl pro případ nouze taky pro něj. A on se řítil střemhlav lesem. Nic jinýho už ani nezbývalo.

Odmítl jsem j-hopa operovat, protože jsem byl příliš rozrušenej tím, co mi předtím řekl. Stejně jsem tam ale stál u něj v chirurgické roušce, zatímco on ležel na stole ve spodkách a věnoval mi jeden zkroušený pohled. Můj výraz se mu moc nelíbil. Vysvětlil mi to snad celý špatně?

Operace se ujali V a Mat, kteří si navlíkli i ochranný pláště a čepice kvůli infekcím, ale upřímně tohle stejně nebylo moc sterilní prostředí. Pokusil jsem se na j-hopa laskavě kývnout, aby se nebál, když kolem něj začal Mat máchat detektorem kovu. Měla by to být jednoduchá a čistá operace. Blbý na tom bylo jen to, že jsme u ní nesměli říct ani slovo.

Mat zavrtěl hlavou, když projel detektorem j-hopovu lebku. Ulevilo se mi. Aspoň mu nebudou muset vytahovat nic z mozku nebo tak.

„Máme je, přibliž to ještě," vydechl Kyubok nevěřícně ve stanu, když viděl dodávku na kameře. Byl si jistej, že přepadení každou chvíli skončí a on bude za hrdinu.

Mira zasunula čip Namjoonovi do ucha, protože on se pořád ještě soustředil na řízení. Potom vsunula další čip ještě do vlastního. Pro tyhle dva podivíny by to jistě mohla být klidně i hezká intimní chvíle, jenomže zrovna byli na útěku. A nebyl čas myslet na hovadiny.

RM přeřadil na stabilní rychlost. Mira mu podala železnou tyč, kterou zahákl o pedál, aby vůz jel dál sám a on už jen upravoval směr jízdy.

Koukal jsem na to, jak V po mým pravým boku v chirurgickým obleku a s chirurgickým mikroskopem na hlavě našel čip v j-hopově levé paži pomocí detektoru. Měli jsme takový štěstí v neštěstí. Protože všichni ve stanu sledovali Namjoona a Miru, nikdo si nevšiml, co se stalo s čipem.

Mat připravil lokální anestetikum. j-hope na operačním stole nasucho polknul, když to viděl. Lhal by, kdyby řekl, že nemá ani trochu strach z toho, že ho budou operovat dva borci, co základy medicíny studovali jen tak ve volným čase, a ještě tomu bude přihlížet týpek, se kterým se před půl hodinou rozešel.

„Přibliž to! Víc!" Jak blízko to potřebuješ, proboha? Je to karavan ujíždějící před policejním dronem. Kdyby neprovedli nic zlýho, asi před tebou nezdrhali jak pitomí.

„Připravená?" vyzkoušel RM vysílačku.

„Připravená," odvětila Mira, která se vůbec připravená necítila. Zároveň ale věděla, že na to, co se chystají udělat, by nebyla pořádně připravená nikdy.

Najednou se všechno dělo tak nechutně rychle, že to asi nebudu schopnej popsat. Mat vpíchnul anestetikum j-hopovi do žil.

„Ne, prosím ne," modlil se Kyubok, aby svou lovenou kořist neztratili z dohledu.

Jenomže v tu chvíli RM prudce stočil volant pryč z cesty hlouběji do lesa.

„Do hajzlu!" odfrkl si Kyubok. „Zvedni to. Chci vidět, kudy ten parchant vyjede ven." Aha. Najednou. „Najděte konec té cesty!" A já si říkal, po kom to asi musím mít, že tak rychle měním názory.

Mat to přehnal, protože j-hope nám na tom stole odpadl. Ale co už. Však on se zase probere. V vydezinfikoval místo s čipem a zařízl se do tkáně.

Dron nyní ukazoval vrcholky stromů a zašedlé nebe. Byla to krásná scenérie, ale byla Kyubokovi k hovnu.

Obdivuhodně jsem koukal na Vho s mikroskopem před očima, jak vytahuje ten čip.

Dron hledal cestu a nenacházel nic.

V opatrně položil zakrvácenej čip na ubrousek na kovovým tácu. Kývnul jsem na Mata, kterej si oddechnul. Máme čip. Plán může pokračovat.

Mira se připravovala na výskok z vozu. To nám to přestrojení za ambulanci moc dlouho nevydrželo, pomyslela si. Ovšem co mohla čekat, když si na střeše vozí anténu velkou jak kráva, že?

RM vyhlédl nad sebe a dron neviděl. To ale zdaleka neznamenalo, že se ho zbavili. Je načase spustit nouzovej plán.