Shin a čtyři jeho muži přistáli na střeše banky s kyslíkovýma bombama na zádech.

„Větrací šachty na toalety jsou dost možná jediným přístupovým bodem, kde nemají položené výbušniny," instruoval je velitel Shin před akcí ve stanu.

Nyní se po střeše plížili k šachtě.

„Byly zapojeny a rozšířeny před sedmnácti měsíci. I tak se jedná o úzký průlez. Od pětačtyřiceti do osmdesáti centimetrů." No slyšíte to? Ještě k tomu se v tý šachtě budete muset plazit jak žížaly, nahoru, dolů i dopředu. Stojí vám to za to?

„Prvně zkontrolujeme, jestli plyn působí," zněly instrukce velitele Shina ve stanu.

Nyní prohlásil: „Koncentrace halotanu je na šedesáti sedmi procentech. Všichni jsou tuzí." Myslíš? „Jdeme dovnitř." Tak dobře, těším se na vás, veliteli.

Velitel Shin byl nyní spouštěn hlavou dolů větrací šachtou a všechny nás proklínal.

„Bude to vysoce riziková mise," říkal všem ve stanu. „Jestli to ti parchanti mají pod kontrolou," ukázal dozadu za Kyuboka na naše fotky, „tak nás v té šachtě čekají jatka."

U té šachty, kterou se plížili dovnitř, jsem si udělal v mapě křížek. Ale halotan je omamnej plyn, kterej tě uspí za deset sekund, jakmile jeho koncentrace v ovzduší přesáhne padesát procent.

A Shin už odklápěl dolní vstup do šachty, aniž bychom do těch šachet stačili nastražit past. „Plukovníku, jsme u mřížky," oznámil Kyubokovi. „Zdá se, že tam někdo je." Prohlédl si spěšně umývárnu. Adrenalin mu začal pulzovat v žilách. Vyrazil poklop a spustil se dovnitř. Viděl před sebou osobu v červené kombinéze, masce přes obličej a se samopalem, jak se bezvládně opírá o stěnu a spí. „Nehýbe se." Oznámil Kyubokovi a postupoval ke spícímu blíž.

Dostat se do banky byla pro Shina hračka. On, jeho elitní agenti a třicet zásobníků plných kulek měli splnit jedinej cíl: zmasakrovat nás jako jehňata. A pravda je, že za to, jak jsme je už čtyřiadvacet hodin vysírali, jsme si to nejspíš i dost zasloužili.

Proto se Shin nyní blížil k někomu, kdo vypadal jako únosce. Dost možná to mohl být někdo, kdo chtěl zkoumat šachty, ale nestihl to. Dost možná jsem to mohl být já. Ale nebojte se, tak blbej nejsem. Byl to jen Dalhwa, kterýho jsem našel spát na hajzlu a nastražil ho tam místo sebe, aby je trochu zdržel.

Chaewon a Kyubok se nás pokoušeli rozmašírovat na kaši, ale ať zkusili cokoliv, nikdo z nás jim to nehodlal udělat tak lehký. A o to jednodušší to bylo, když se ti dva nezvládli dohodnout ani mezi sebou.

„Budeme jako Putin, pánové. Prvně střílíme, až pak se ptáme," zněl Chaewonin rozkaz.

„Tak přesně tomu se budeme snažit vyhnout," opáčil Kyubok. „Jasné?" Rozhlédl se po agentech ve dvou řadách. „Nechceme přeci, aby došlo k civilním obětem. Je to jasné?!"

„Ano, pane!" zvolali agenti jako jeden muž.

Chaewon tam jenom stála a zakoulela očima. Pomyslela si, že hrát si na dobráky není moc dobrá taktika. Tohle už podle ní byla válka. A k tý civilní oběti prostě patří.

„Čisto," zkontrolovali nyní už asi pátou kabinku. Ta byla poslední. Vyšli ven a hádejte co našli? Spoustu rukojmí v maskách a s atrapami zbraní válejících se po chodbě. Nahlédli do haly, kde byli uspaní rukojmí. Leželi jeden přes druhýho jako mrtvý mouchy, ale jenom spali. Sladce a hluboce.

Shinovi vrtala hlavou jediná věci: Kde jsme my? Kde jsme sakra my? Najednou věděl, že někomu z nás to muselo dojít. Byl si jistej, že to víme.

A to všechno mu blesklo hlavou asi vteřinu před tím, než jsem se s vlastní kyslíkovou maskou vynořil zpoza sloupu se štítem před sebou, a vystřílel do nich jeden celej zásobník. „Zpátky!" zaječel Shin. „Okamžitě zpátky!"

Možná to pro ně bylo trapný, ale když jsem byl v ráži, neměl jsem chuť polevovat, prostě jsem střílel dál, dokud Shin nezavelel: „Ústup po levé straně! Teď!"

Tak s vlastními ochrannými štíty vyběhli z haly do chodby, ale popravdě to byl skok z bláta do louže. Za jejich zády se ozvalo cinknutí a otevírání dveří asi o vteřinu později. Obsadit výtah je vysoce strategický, protože se můžeš docela pohodlně pohybovat po všech patrech. A úplně nejlepší na tom bylo, že tento výtah obsadil Mat i s kulometem.

„Barikádu!" třeštil oči velitel Shin, načež před něj dva muži zaklekli se svými štíty a Mat s kyslíkovou maskou začal vztekle střílet.

Shin si pomyslel, že oproti tomuhle jsem já v hale byl docela neškodnej. Měl za to, že přežít tenhle útok – s omamným plynem a elitní jednotkou – by pro pár parchantů jako jsme my mělo být naprosto nemožný. Jenomže my jsme si v našich bláznivejch životech už zvykli na to, že nic není tak úplně nemožný.