Tím bychom měli z krku moje emocionální výlevy a nyní se můžeme věnovat tomu, co je opravdu důležitý. j-hope opatrně nesl gel s čipem v nádobce k Matovi, kterej nepřestával vrtat do země. A přesně to nyní slyšeli Chaewon a Kyubok v policejním stanu.

„S j-hopem se nám pokusí nějak vpašovat mikrofon a GPS maják," řekl nám RM na hodině. „Nemusíme být velcí koumáci na to, aby nás to napadlo. My s tím dokonce budeme počítat a využijeme to v náš prospěch při plánu Alcatraz."

„Aby uvěřili, že utíkáme," zkonstatoval PSY.

„Aby to vnímali," upřesnil RM rétoricky. „Je to mnohem účinnější."

A proto šel j-hope nyní s čipy co nejblíž. „Přestaň! Přestaň, Mat-ssi!" zvolal.

„Seismický senzor nevysílá žádný signál," upozornil v tu chvíli technik ve stanu. Kyubok se díval střídavě na něj a střídavě na reproduktor.

Z toho zrovna vycházel j-hopův nadšenej hlas: „Hele, támhle je ta díra!"

Mat vzal lopatu a začal házet hroudu hlíny z jedné strany na druhou, aby podle zvuků uvěřili tomu, že kope.

„Sluch v kombinaci se strachem je největší původce paranoie," poučil nás RM na hodině a usmál se Miřiným směrem. „Díky tomu je přinutíme věřit čemukoliv."

„Podzemní chodba," díval se Mat na svou hroudu a zašklebil se na j-hopa. „Zavolej velitelku." Nařídil mu.

„Podzemní chodba?" zděsil se Kyubok ve stanu a přešel ke stolu s plánem budovy. „Je v té hloubce podzemní chodba?!" zaječel na inženýra, kterýho si nechal zavolat a kterej celou dobu dělal jenom to, že blbě hleděl do plánů.

„Ne," odvětil nyní suše. „Žádná stávající."

„To není možné," opáčil Kyubok. „Něco tam musí být. Hledej!"

„V tom místě ale není žádný tunel!"

„Najdi ho!"

To je vážně konverzace století tohle.

„Poslouchejte," oslovil nás RM a postupně si nás prohlížel, zatímco my k němu vzhlíželi jako k modle. „Útěk je napětí. Je to rozrušení, je to tma, je to ozvěna prohlubní, vlhkost podzemí. Musejí vnímat tohle všechno." Postavil se až dozadu místnosti, ale všechny oči stále visely na něm. „A taky budou."

Mat nyní vskočil do louže a on i j-hope začali poposkakovat na místě, aby předstírali, že běží.

„Jsou v zatopeném tunelu," domníval se hlavní technik. Chaewon a Kyubok se na sebe zděšeně podívali. Pomocí GPS taky sledovali, kde přesně jsou, ale o to to bylo divnější.

„Zesil zvuk," nařídila Chaewon, které se to nepozdávalo jako první. Věděla ovšem, že podle všech protokolů tam musejí poslat vojsko, protože kdybychom vážně zdrhli, bylo by to pro ně ponížení největšího kalibru. „Je tam ozvěna." Prohlásila, když chvíli poslouchala čvachtání vody.

Kyungji přiběhla k těm dvěma a zadýchaně jim oznámila: „Už chybí jenom V."

„Končí s tavením," odvětil j-hope.

„Ať přijde dolů, už máme dost! Padáme odtud!" Slyšeli ve stanu řvát Kyungji. A upřímně, když si oddělíte zvuk od obrazu, zní to dost přesvědčivě, ne?

„Můžou roztavit devadesát tun zlata za dva dny?!" utrhl se nevěřícně Kyubok na Chaewon.

„Ne," zavrtěla hlavou. „To je nemožný."

„Inženýre," Kyubok přešel na druhou stranu stanu a chudák inženýr si spíš připadal, jako by ho právě oslovil „soudruhu", „je, nebo není možné roztavit devadesát tun zlata za dva dny?"

„Potřebovali by sto padesát, dvě stě pecí. Musel bych udělat výpočty," povzdechl si nervózní inženýr. Nechápal, co komu udělal, že ho dneska poslali zrovna sem. „Technicky je to proveditelné, ale nepravděpodobné," zhodnotil situaci nakonec.

Chaewon zírala na reproduktor a okusovala si jeden ze svých dlouhých nehtů v zamyšlení.

„Kdyby dělali pravděpodobné věci, přepadali by spořitelny a podobný sračky, ne Jihokorejskou banku se zkurveným trezorem naplněným vodou!" opáčil Kyubok a řval na toho inženýra, jako by snad za všechno mohl. Přitom pro tento příběh nehraje zase takovou roli.

„Sluch u nich vyvolá tolik otázek, že se to budou snažit potvrdit taky jiným smyslem," RM opět přešel dopředu za Mirou před tabuli. „To bude samozřejmě zrak." Odmlčel se. „A právě v tuhle chvíli vstoupí do hry nový člen našeho týmu. Sofie." Ukázal na klec v rohu místnosti.

„Chovej se slušně, Sofie," koukal Jimin prosebně na fretku v kleci, kterou právě přivezl do podzemí. „Jsi na řadě." Zašeptal a políbil ji na klec. Zní to teda, jako bys někoho políbil na barák, ale mě si nevšímejte, já se vzpamatovávám z kocoviny.

On a Mat přilepili Sofii na hřbet jeden z těch geolokalizačních čipů, zatímco Kyungji a Mat dále bombardovali jejich sluch. A tak Mat spustil malou vodní turbínu, aby udělal další hluk.

„Co to sakra je?" zamračil se Kyubok.

„Zní to jako čtyřtaktový motor," odvážil se strážník Yo.

„Motor?" zděsil se Kyubok nechápavě.

„Může to být lodní motor s ručním startérem," napadlo inženýra.

„Jakej startér, kurva?! Vždyť utíkají! " Kyubokovi se rozbušilo srdce a rozeběhl se zpátky dopředu. „Jsou zatraceně na odchodu!" vyšiloval, až mu z toho málem praskla žíla.

„Můžou si myslet jen jedno, protože existuje jasný precedens," tvrdil RM na naší lekci. Podíval se na Miru, která se usmívala jak měsíček na hnoji. Popostrčil si brýle na nose a s podobným úsměvem se obrátil zpátky na vás. „A můžu vám slíbit jenom to, že se jim to nebude líbit." Sepjal rty v úzkou čárku, ale byl na sebe očividně dost hrdej.

Měli si myslet, že používáme stejnej manévr, jako použili vězni pro známej útěk z vězení v Alcatraz.

V přinesl Kyungji kafe a druhej kelímek s lipovým čajem si vzal pro sebe. „Už jsem tady," zvolal pyšně, aby to ve stanu slyšeli. „Tak pohyb, už jsme všichni!"

Kyubok se znepokojeně otočil za jeho hlasem, který šel z reproduktoru.

O vteřinu později začal j-hope, kterej klečel vedle Jimina, točit řehtačkou. Oni dva i Kyungji a V, kteří stáli opodál, se dusili smíchy. A Kyubok z toho všeho právě dostal tik do levýho oka.

„Co je zase tohle?" vydechl frustrovaně. Zaposlouchal se do pravidelného zvuku řehtačky a „došlo" mu to: „Jsou to vozíky." Jasně. To víš, že jo. „Vozíky!" Ukázal rozjařeně za zdrojem zvuku.

„A tehdy nastane čas," RM mezi námi procházel a předával nám svoje energické odhodlání. „Rozpoutat šílenství." Oči mu ďábelsky planuly. „Vypustíme totiž Sofii."

Tu nyní Jimin narval do potrubí. Měla na sobě červenou kombinézku s kapičkou, ve které byl samozřejmě uloženej čip.

„Potvrzení ze satelitu," zahlásal technik. „Hýbou se." A opravdu, červená tečka na obrazovce se konečně dala do pohybu.

„Jakou rychlostí?" zděsil se Kyubok, když to viděl.

„Osmnáct kilometrů za hodinu," oznámil technik, když si přečetl údaje, co mu nahlásil satelit.

„Kristepane! Takovým tempem jsou za půl hodiny pryč z města!" A pak Kyubokovi zazvonil mobil. „Co je, Krtečku?" vztekle vzal hovor.

„Plukovníku, potřebuju vojenskou pohotovostní jednotku," škemral Krteček znovu. Tentokrát mu ale nemělo být vyhověno, i když neustále opakoval: „Je to naléhavé."

„Já ti dám ‚naléhavé'," odfrkl si Kyubok. „Nám tady právě odnášejí zlato tunelem. Národní rezerva ve vozících s motorem s ručním startérem!" Rozčiloval se. „Je mi líto, ale pohotovostní jednotka zůstane v Soulu." Tak to třeba mně líto vůbec není. Pořád ještě mě to moc nezajímá.

Motor jel na plno, j-hope dělal hluk a Kyungji s Matem potlačili signál z mikrofonů, takže jim zůstal jenom satelit, a tak jim nezbude nic jinýho, než nás sledovat tam, kam bude značit GPS. Přesně jak to měl RM v plánu.

Kyungji jedním úderem kladiva rozflákala čip, ale to mezi vším tím ostatním hlukem už ani nemohli slyšet. Kamkoliv nyní Sofie poběží, tam půjdou i oni.

„Přerušil se zvuk," zděsil se technik a frustrovaně si sundal sluchátka. „Signál je nejspíš mimo dosah. Jsou příliš hluboko." Napadlo ho. Hahaha, kdybys jen věděl, chlapče, kdybys tak věděl.

„Spojte mě s podzemní jednotkou," rozhodl se Kyubok náhle. „Chci celou jednotku u výstupu z kanalizace. Ať jednotky okamžitě vyrazí!"

A tak se v centru Soulu všechno dalo do pohybu.

„Shine, slyšíš mě?" spojil se Krteček s velitelem zásahových jednotek skrz vysílačku.

„Už nám zbývají jen dva statky, jsme blízko," ozvalo se po chvíli. Velitel Shin byl zrovna se svými muži na cestě přímo za Mirou.

„Rozumím." Krteček se rozhlídl kolem. „Pánové, odjíždíme!" zavelel a definitivně tak opustil oblast, ve které se Namjoon stále skrýval.

Našeho vůdce ale polil studenej pot. Měl strach, že jeho milovanou každou chvíli odhalí. A jako vždy měl zatracenou pravdu. On ale mohl jen nečinně přihlížet tomu, jak se všechny ty opancéřovaný vozidla vydávají na cestu.

Podzemní jednotka se mezitím dostala... no... do podzemí. „Čtyřicet metrů," hlásili do stanu.

„Honem, honem, dělejte," mnul si Kyubok ve stanu ruce. Chaewon za celou dobu neřekla jediný slovo. Měla pocit, že tohle je jenom hra, co jinýho by to koneckonců bylo? Takže zatímco Kyubok vedle ní si mumlal: „To je ono. Už je skoro máme, máme je.", jí došlo, že tady určitě něco nehraje. Strčila si do pusy lízátko.

„Třicet metrů."

A Sofie běžela.

„Máte je blízko," hlásil Kyubok.

Hoši z podzemní jednotky se popoháněli, ale zároveň šli obezřetně, protože na ně mohlo tady dole v zaplaveným kanále kdykoliv cokoliv vybafnout. „Patnáct metrů," nezapomínali oznamovat průběžně.

„Jsou hned na druhé straně za rohem!" domníval se Kyubok.

Jednotka doběhla až na konec chodby. „Zastavili se," zamračil se jejich velitel při pohledu na svou a Sofiinu pozici na satelitu. „Vpřed." Rozhodl. „Jsou jenom sedm metrů od nás."

Představte si to. Elitní vojáci se brodí smradlavým kanálem. „Pět metrů. Pojďme." Povzbuzují se. „Tři." Kyubok samým vzrušením málem dostane infarkt. Chaewon vedle něj zamyšleně hryzne do lízátka.

„Dva metry," ozvalo se. „Musí být tady!" To určitě no...

„Co se děje?" zvolal Kyubok. „Co se tam kurva děje?"

„Kde jako jsou?" nechápal jeden z vojáků.

„No... někde tady," velitel se nevzdával a svítil si baterkou. „Metr před námi." Jenomže metr před nimi se nacházelo jen vyústění vodovodní trubky.

„Co to sakra je?" ulevil si jinej z nich těsně předtím, než se setkali s fretkou v červené kombinéze a pochopili, že byli napáleni.

„Plukovníku," ohlásil se velitel zahanbeně. „Je to jen fretka." Chaewon ve stanu se neudržela a vyprskla smíchy, když to slyšela. „Je oblečená jako oni," pokračoval voják, kterej jen bezradně zíral na roztomilé zvířátko. Sofie je opravdová žena činu, to se musí nechat.

„Zasraní parchanti!" ulevil si Kyubok, přešel dozadu a povolil si kravatu, protože měl pocit, že jinak se udáví. „Zkurvysyni." Plival na všechny strany a v duchu proklínal naše matky. To ale nevěděl, že právě proklel i svou drahou Yoonsoon.

„Ukončujeme vizuální komunikaci," oznámili vojáci.

Chaewon si všimla, že Kyubok chytá amok a pobaveně přišla za ním. „To nejsou tak špatné zprávy, Kyubok-ssi, jen musíš umět odhadnout situaci," tvrdila.

„Vážně?" podíval se na ni a byl evidentně úplně mimo. Ty dva dny na přepadení s ním už teď doživotně zamávaly, a to zdaleka nebylo všechno. „Pouč mě." Procedil skrz zuby.

„Předstírají útěk," ujala se Chaewon ochotně slova. „Je to extrémní zastírací manévr." Kyubok se na ni podíval. Má pravdu. Chaewon přikývla. „Je úplně vyřízenej a chce, abychom se dívali jinam. A ty seš z toho pěkně nasranej, viď?" prohlídla si ho, ale neříkala to se soucitem, jen jako konstatování. „Ale garantuju ti, že on je právě na pokraji zhroucení."

Kyubok si povzdechl a odvrátil od ní pohled. „Každá pitomost se zdá být součást toho jeho pitomýho plánu," přiznal.

„To možná ano, ale není přece jedinej, kdo má plány," namítla Chaewon, zatímco on postoupil pár otupělých kroků dopředu. Byl trochu jako já, akorát ne opilej, nýbrž prostě jenom zničenej. „Je načase zasáhnout tam, kde je to bude nejvíc bolet." Prohlásila Chaewon za jeho zády hrdě.

Kyubok se na ni znovu otočil a nakrčil obočí.

„Musíme zaútočit," oznámila mu. Ani o tom nechtěla diskutovat. „A budeme mířit rovnou na srdce." Spiklenecky mrkla. „Zničíme je zevnitř." Zamyšleně znovu strčila lízátko do pusy. „A já už vím jak to udělat."

„Jak?" opáčil nedůvěřivě Kyubok.

„Neboj se, můj milý," zlotřile se pousmála. „Všechno už je v pohybu." Strčila lízátko znovu do pusy a on jen mohl pozorovat, jak kráčí ze stanu, jako by už měla všechno v kapse. On sám z ní začínal mít pocit ohrožení.